Bydlení je luxus

Lukáš Senft

V České republice je nejdražší bydlení a nízké platy. Počty hypoték lámou rekordy. Tak základní potřeba, jakou je střecha nad hlavou, se mění v luxusní zboží.

Co je luxus? Nejspíš bychom se shodli, že luxusní je kupříkladu pizza posypaná zlatem, parfém za milion dolarů nebo diamantová vana pro psy. Legrácky, bez kterých se obejdete, ale jistě zaženou nudu na soukromém ostrově. Jenže v České republice se dokonce tak základní potřeba, jakou je bydlení, stává přepychovým zbožím.

V loňském roce získali vlastní bydlení s největšími obtížemi právě Češi. Na koupi nového bytu — o velikosti sedmdesát metrů čtverečních — potřebovali téměř jedenáct průměrných ročních platů. V žádné z šestnácti zkoumaných evropských zemí nebylo bydlení natolik finančně náročné.

Zároveň dostáváme mizerné výplaty. Česká minimální mzda byla dokonce pátá nejnižší v celé Unii. A to přesto, že čeští zaměstnanci patří k těm nejpracovitějším — poctivě tedy zvyšují HDP, ale nedostávají za to řádně zaplaceno. V důsledku si Češi berou závratné množství hypoték.

V minulém roce se na hypotékách zadlužili nejvíce od roku 2003. Sjednali si totiž 114 550 hypotečních úvěrů. V zemi, kde se průměrná mzda pohybovala kolem chabých sedmadvaceti tisíc a zároveň na ni dvě třetiny jedinců ani nedosáhlo, v takové zemi si Češi loni napůjčovali 225 809 miliard korun. Skoro čtvrtinu bilionu.

„Ať mažou do podnájmu!“ řeknete si. Jenže například v Praze během tohoto roku zdražily nájmy o devět procent — a to během pouhých tří měsíců. Vysoké ceny jsou rovněž v Brně, v menších městech zaplatíte sice méně, ale skromnější obnos také vyděláte.

Nájmy rostou dvakrát více než mzdy. Češi za pronájem vysolí až osmdesát procent příjmu. Pokud tedy žijí mimo městská centra, kde jsou ceny ještě závratnější. Větší kus výplaty spolkne nájem už jen v Polsku, na Slovensku a v Rumunsku. Politici nám stále omílají, že „patříme na Západ“, jenže ve skutečnosti žijeme stále „na Východě“.

×
Diskuse
July 28, 2017 v 11.11
Bytová nouze byla i po první světové válce,
obsáhle o tom píše Peroutka v Budování státu. Zajímavé je ale, že tehdy byla vcelku shoda na tom, že tento problém má řešit stát třeba i dosti direktivními zásahy do nájemního bydlení, nečekalo se, že to vyřeší trh a netvrdilo se, že lidé, kteří nemají kde bydlet, si za to můžou sami.
July 28, 2017 v 14.09
Je docela snadné zajistit dostupné bydlení, stačí jen dobrá vůle...
Vážený pane Kubičko, jste psycholog, můžete mi a dalším čtenářům detailněji vysvětlit, kde se (nepochybně jen v části občanů ČR) bere ten motiv všemi silami bránit diskusi na téma, že by to měl být stát a obce, kdo v této oblasti má lidem pomoci?

Jádro problému je podle mého zde:

Rozklíčoval jsem to tak, že mediální a politický vliv mají (logicky) lidé movití, kteří prakticky vždy bydlí ve vlastním a kteří dokonce často byty na pronájem přímo vlastní, takže je ta vysoká cena bydlení v ČR v jejich osobním zájmu.

A druhá otázka: Pokud toto problém je, měly by si to podle vás uvědomit i politické strany a navrhovat řešení?

- - -

Přitom by stačilo udělat toto:

1) Stát poskytne za obce bankám solidní garance.

2) Banky dají obcím a městům velmi výhodné úvěry na 25–30 let.

3) Obce a města dají vhodné pozemky a začne rozsáhlá výstavba malometrážních sociálních bytů, které zůstanou v majetků obcí a měst. (Pomůže to stavebnímu průmyslu.)

4) Nájemné zde bude neziskové tak, aby do těch 30 let zaplatilo obcím jejich náklady na výstavbu (půjčku s extra nízkým úrokem garantovanou státem).

Čistě nákladové neziskové nájemné u garsonky bude pak do 2000 Kč a u 1+1 do 3000 Kč , což pak sníží ceny ostatních nájmů a je po problému. A po 30 letech ponesou byty obcím a městům dokonce zisky, nebo se bude moci nájemné snížit.

PS: Tuším v Norsku, což je docela kapitalistická země, je bydlení bráno jako speciální sociální statek.
July 29, 2017 v 10.09
Netřeba chodit až do Norska
Účinný program sociálního bydlení má tradičně Vídeń. Důležité je to, aby sociální bydlení nebylo chápáno jako chudinské bydlení pro jakousi specifickou skupinu lidí, kterým se pak nesmyslně závidí.

Například v Praze lidé ve věku, kdy obvykle zakládají rodiny a usazují se, tedy kolem třiceti, na bydlení z vlastních prostředků nedosáhnou ani ti s mírně nadprůměrnými příjmy jako například mladí lékaři. Pokud bydlí, tak buď s pomocí rodičů nebo za velmi krkolomných podmínek.

http://ekonomika.idnes.cz/socialni-bydleni-viden-gemeindebau-dts-/eko-zahranicni.aspx?c=A161015_154104_eko-zahranicni_san
VK
July 29, 2017 v 15.36
Vídeň je taky tradičně rudá. A v Rakousku nevládne tak vyhrocená hegemonie neoliberálního uvažování, jako tady, kde jej v ekonomice převzali všichni, vč. levice, vč. té levice, která si říká progresivní. Což je taky hlavní problém autora článku a skupiny, k níž náleží. Nelze volat po řešení sociálních problémů - třeba tady s bydlením - a přitom se vyhýbat jak čert kříži ekonomickým otázkám, konstrukci levicového ekonomického programu, nebo přinejlepším zůstávat u přesvědčení, že stačí vrátit se o 30-40 let do minulosti ke klasickému keynesovství a na něm postavenému sociálnímu státu.