Co je luxus? Nejspíš bychom se shodli, že luxusní je kupříkladu pizza posypaná zlatem, parfém za milion dolarů nebo diamantová vana pro psy. Legrácky, bez kterých se obejdete, ale jistě zaženou nudu na soukromém ostrově. Jenže v České republice se dokonce tak základní potřeba, jakou je bydlení, stává přepychovým zbožím.

V loňském roce získali vlastní bydlení s největšími obtížemi právě Češi. Na koupi nového bytu — o velikosti sedmdesát metrů čtverečních — potřebovali téměř jedenáct průměrných ročních platů. V žádné z šestnácti zkoumaných evropských zemí nebylo bydlení natolik finančně náročné.

Zároveň dostáváme mizerné výplaty. Česká minimální mzda byla dokonce pátá nejnižší v celé Unii. A to přesto, že čeští zaměstnanci patří k těm nejpracovitějším — poctivě tedy zvyšují HDP, ale nedostávají za to řádně zaplaceno. V důsledku si Češi berou závratné množství hypoték.

V minulém roce se na hypotékách zadlužili nejvíce od roku 2003. Sjednali si totiž 114 550 hypotečních úvěrů. V zemi, kde se průměrná mzda pohybovala kolem chabých sedmadvaceti tisíc a zároveň na ni dvě třetiny jedinců ani nedosáhlo, v takové zemi si Češi loni napůjčovali 225 809 miliard korun. Skoro čtvrtinu bilionu.

„Ať mažou do podnájmu!“ řeknete si. Jenže například v Praze během tohoto roku zdražily nájmy o devět procent — a to během pouhých tří měsíců. Vysoké ceny jsou rovněž v Brně, v menších městech zaplatíte sice méně, ale skromnější obnos také vyděláte.

Nájmy rostou dvakrát více než mzdy. Češi za pronájem vysolí až osmdesát procent příjmu. Pokud tedy žijí mimo městská centra, kde jsou ceny ještě závratnější. Větší kus výplaty spolkne nájem už jen v Polsku, na Slovensku a v Rumunsku. Politici nám stále omílají, že „patříme na Západ“, jenže ve skutečnosti žijeme stále „na Východě“.