Hlavní španělská středolevicová strana PSOE, známá též jako socialisté, má konečně zase plnohodnotné vedení. Je tomu tak od poslední neděle — od vyvrcholení předsednických primárek, jež vyhrál Pedro Sánchez. V PSOE nastal minulé léto rozkol ohledně dilematu, jestli umožnit po desetiměsíčním bezvládí v zemi vznik menšinového pravicového kabinetu, nebo iniciovat druhé opakování mimořádných voleb. Sánchez, jenž byl už tehdy předsedou, podporu pravici odmítl s tím, že nabízející se vláda Mariana Rajoye je prostě příliš zkorumpovaná. Svými oponenty ve straně byl následně donucen k rezignaci a PSOE vznik vlády pravice nakonec umožnila.

Strana fungovala pak osm měsíců pod prozatímním vedením a za intenzivní vnitřní debaty, co dále. Během letošního jara byly vyhlášeny primárky a v nich se prosadil znovu právě Sánchez. Tentokrát ovšem zvítězil s novou levicovější koncepcí.

„PSOE musí být jasně k rozeznání od lidovecké pravice (Partido Popular premiéra Rajoye, PP). Musí být jasnou levicovou alternativou (...) Chci, aby se z PSOE stala opět důvěryhodná strana, která vítězí ve volbách (...) Budeme důslednou opozicí, takovou, u níž nachází zastání společenská většina znechucená z korupce PP, lidé sužovaní nejistotou, zda budou mít práci, a všichni ti, kdo pociťující důsledky nerovnosti, jež se kvůli politice škrtů PP stále zvětšuje,“ uvedl Sánchez již v neděli v projevu, v němž děkoval spolustraníků za zvolení.

Střet koncepcí

V rámci proběhlého osmiměsíčního boje o nové vedení a podobu PSOE se střetlo několik velkých stranických skupin. Drtivá většina z nich se přitom přiklonila postupně k jednomu ze dvou táborů: Sánchezovu, jenž slíbil důslednou středolevicovou politikou a přestavbu strany v uskupení kvalitativně jiné než vládní PP, nebo táboru okolo Susany Díazové.

Předsedkyně andaluské vlády a populární regionální lídryně Díazová postavila proti Sánchezově vizi svou vlastní, dle které má PSOE jednat pragmaticky, ztělesňovat „rozumnou politiku“ a vystupovat jako „konstruktivní opozice“. Podle Díazové demonstrativní důraz na levicovost nikam nevede, což se prý ukazuje dobře u francouzských socialistů i britských labouristů.