Britským labouristům se stále nedaří, Corbyn žádá o více času

Facebook Twitter Vytisknout

Ani problémy vládnoucích konzervativců po referendu o Brexitu, ani překonání vlastní předsednické krize loni na podzim nepřinesly zatím britské Labour Party to, co si její stoupenci slibovali nástupu od nového levicovějšího předsedy Jeremyho Corbyna v roce 2015 — nová volební vítězství a opětovný nárůst podpory ve skupinách přirozených labouristických voličů. Odhaluje to řada šetření zveřejněná v souvislosti s doplňovacími volbami v okrscích Copeland a Stoke-on-Trent Central, které se konaly na konci února.

Průměrná podpora Labour Party klesla od minulých voleb v květnu 2015 z 31 procent na 27 procent. Podobně se dle dat Ipsos Mori snížil podíl spokojených s výkonem předsedy Corbyna (konkrétně z 32 na 24 procent). Podíl nespokojených s Corbynovým počínáním naopak narost z 35 na 62 procent. Celková podpora labouristů mezi dělníky přitom dle čísel YouGov klesla od září 2015 z 36 až 34 procent na současných 23 až 20 procent.

„Pokud budeme brát věc čistě statisticky, ztrácejí labouristé podporu od jara 2012, kdy začal prudce růst UKIP. S (předcorbynovským) Edem Millibandem v čele vystoupali od nejprve z 29 procent v roce 2010 na 43 procent v květnu 2012, ve volbách 2015 ale získali už zase jen 31 procent. Nyní si stojí v průměru na 27 procentech,“ hlásil do vysílání BBC minulý víkend Iain Watson, stálý zpravodaj stanice pro britskou politiku, a pokračoval:

„Nástup národovecké stany UKIP odvedl značný díl podpory jak konzervativcům, tak labouristům. Konzervativci ale zvládli své odpadlíky získat v minulém roce z větší části zpět, labouristé nikoliv (...) Labour Party oslabují navíc úspěchy skotských nacionalistů, jasná protibrexitová pozice liberálních demokratů a do určité míry i alternativnost zelených,“ uvedl Watson dále.

Corbynův nástup a současný stav

Z hlediska vnějších politických trendů oslabují britskou Labour Party podobné jevy jako většinu stran sociálnědemokratického typu v dnešní Evropě — obecná nedůvěra v kompetentnost politiků z tradičních politických struktur, respektive přesvědčení o jejich neschopnosti přijít se smysluplnou vizí a řešením aktuálních problémů; sílící názor, že kariérní politikové jsou už z podstaty náchylní ke korupci a že žijí v odtrženosti od strastí normálních lidí; a hluboké prožívání nových neřešených nespravedlností a bezpečnostních i sociálních změn či hrozeb, jako jsou migrace velkých počtů lidí z různých kultur, proměny ekonomiky a fungování médií, eroze sociálních jistot v důsledku neregulované globalizace či návrat terorismu.

Corbyn nabídl v rámci své předsednické kandidatury alternativu v podobě politiky důsledných sociálních opatření, zapojení velkého počtu levicově smýšlejících nadšenců do stranické práce a civilního a upřímného vystupování — to vše v kontrastu k neoliberálním úkrokům, kuloárnímu rozhodování a učebnicovému píár chování jeho předchůdců.

Do Labour Party vystoupilo v reakci na 350 tisíc nových členů, čímž strana narostla na dva-a-půl násobek své velikosti za předchozích předsedů. Podle posledních zpráv z ní minulý rok zase několik desítek tisíc lidí vystoupilo, i se stávajícími 528 tisíci členy však zůstává téměř čtyřikrát větší než strana vládnoucích konzervativců.

↗

Vedle znovuzískání křesla londýnského starosty se labouristům za Corbyna podařilo uspět zejména v náboru nového členstva. Zde aktuální velikost základen hlavních britských stran. Repro DR

S Corbynem v čele ovšem začaly uskupení trápit jiné druhy problémů: obnova sporu o blairistické dědictví, neshody nad žádoucím přístupem k hospodářství, neporozumění s většinou médií a zejména rozkol mezi novým důsledně levicovým vedením strany a většinou poslaneckého klubu. Ten je u labouristů spíše protržně založený a politicky vidí budoucnost v rozkročení strany od pravé části středu doleva.

Mnoho výrazných postav labouristů se s Corbynovým vítězstvím v předsednických primárkách nikdy nesmířilo a začaly využívat každé příležitosti k jeho oslabení. Jiní se proti němu postavili kvůli nepřílišnému nasazení v kampani před referendem o Brexitu, další odsoudili předsedu za setrvale chladné jednání s novináři. Loni v létě se pak pokusila nespokojená většina poslanců a stranických špiček Corbyna sesadit. Ten ale s pomocí nových členů vyhrál i další předsednickou volbu a post si udržel.

Velká předsednická krize je tak nyní už za stranou, ihned po ní však zavládl v Labour Party nečinný status quo, respektive — slovy jednoho z pozorovatelů — „atmosféra smutných úsměvů, tíživé mlčení a všeobecný splín“. Corbynovi kritikové si myslí stále to stejné, s předsedou s novým mandátem už ale otevřeně nebojují a spíše se ho okázale straní, pracují izolovaně na svých tématech a občas zahušťují ovzduší dílčími výpady na sociálních sítích.

Copeland, Stoke... potřebuje vyhrát

Znalci britské politiky se shodují, že pokud si chce Corbyn udržet přinejmenším naději stát se nakonec úspěšným předsedou, potřebuje nezbytně vyhrát alespoň několik dílčích volebních střetů. Aktuální trend je přitom spíše opačný.

V posledních doplňovacích parlamentních volbách v severoanglickém okrsku Copeland, jejž reprezentovali labourističtí poslanci nepřetržitě od roku 1935, porazila na konci února labouristku Gillian Troughtonovou členka Konzervativní strany Trudy Harrisonová. V středoanglickém Stoke-on-Trent pak labouristé sice mandát v dalších doplňovacích volbách uhájili, avšak s citelně menším ziskem než při minulém hlasování.

Corbynovi naklonění komentátoři upozorňují, že copelandský výsledek ovlivnila vichřice Doris, kvůli níž zůstali voliči závislí na veřejné dopravě doma, a že v silně brexitářském Stoke-on-Trent porazil labourista Gareth Snell Paula Nuttalla, současného předsedu evroskeptického UKIPu, což je pro labouristy cenný úspěch.

Ztráta Copelandu jako tradičního dělnického obvodu ve prospěch konzervativců je ovšem velmi trpká. Viněn je přitom i zde specificky Corbyn, který je přesvědčeným odpůrcem jaderné energetiky, přičemž v Copelandu stojí známý jaderný komplex zaměstnávající mnoho labouristických voličů.

Corbyn teď — respektive jeho lidé, neboť sám předseda s médií příliš nekomunikuje — vyzývá k semknutí se a žádá více času s argumentem, že nově rozšířená členská základna, program s důsledně sociálními důrazy a komunikační strategie nového vedení, založená na setkávání přímo s voliči, přinesou postupně výsledky.

Většina znalců má za to, že času se Corbynovi ještě dostane, protože jeho obhájený mandát je stále čerstvý. Stěžejní ale bude, zda se novému vedení podaří udržet podporu velkých odborových svazů, přičemž i ta začíná po ztrátě Copelandu erodovat, a zda dovede labouristy k vítězství právě v dalších malých volbách. Ty nejbližší — opět parlamentní doplňovací — se budou konat v obvodu Manchester Gorton zřejmě na počátku května.