Předseda Euroskupiny Dijjsselbloem přijde zřejmě o funkci

Petr Jedlička, Josef Patočka

Propad labouristů v nizozemských volbách, výrok jak z doby mudrování o líných Řecích a zjevný tlak od řady skupin současně — to vše naznačuje, že jedna z nejznámějších figur EU brzy nejvyšší politiku opustí.

Stálý předseda Euroskupiny — poloformální, leč mimořádně vlivné platformy EU, v níž zasedají ministři financí zemí platících eurem — a politik, jenž se zviditelnil zvláště za poslední řecké krize, Jeroen Dijsselbloem přijde zřejmě o funkci. Shoduje se na tom větší část pozorovatelů, a to na základě tří událostí, respektive trendů, z poslední doby.

Za prvé, Dijsselbloemova mateřská strana — labouristická PvdA — zažila drtivou porážku v nedávných nizozemských volbách. Z 38 předchozích poslaneckých křesel jí zůstalo jen devět. Právě s mandátem PvdA přitom Dijsselbloem získal funkci nizozemského ministra financí, a tudíž i právo v Euroskupině zasedat.

Pravděpodobnost, že bude PvdA držet tento významný post i v nové nizozemské zřejmě pětikoaliční vládě, je malá. Mandát v Euroskupině má Dijsselbloem sice až do ledna příštího roku, tlak jeho odpůrců na rezignaci však po ztrátě ministerského mandátu podle znaleckých odhadů zesílí.

Za druhé, Dijsselbloemův odchod si přeje čím dál více významných aktérů; čím dál méně jich je naopak ochotno ho hájit. Ukázalo se to v minulém týdnu v reakcích evropských politiků na dnes již všeobecně známý rozhovor pro Franfurter Allgemeine Zeitung, v němž Dijsselbloem kromě jiného uvedl:

„Sever eurozóny ukázal (jihu) solidaritu (...) a solidarita je důležitá věc. Ale ti, kdo něco žádají, mají také své povinnosti. Není možné, abych všechny své peníze utratil za kořalku a ženské, a pak šel někoho prosit o pomoc.“

Zejména v jižních státech eurozóny vzbudil tento výrok doslova pobouření, neboť nasvědčuje, že politikové ze zemí, které profitují ze současného způsobu fungování eurozóny, stále neuznávají rozsah škod, jež zvládání krize pomocí škrtů za každou cenu způsobilo, a odmítají připustit podíl jejich vlastních hospodářsko-politických koncepcí na problémech, jež trápí evropský jih.

V podtextu Dijsselbloemových slov je také cítit stále přežívající přesvědčení, že smyslem zajišťovacích půjček Řecku, Irsku, Kypru, Španělsku a Portugalsku z minulých let nebyla ochrana stability eurozóny jako celku a zájmů investorů, ale jakási dobročinná výpomoc rozhazovačným jižanským vládám a tamním obyvatelům.

×