Kriminál výchovu nenahradí
Miroslav HudecDětský psycholog a publicista Miroslav Hudec glosuje pohoršení nad dětskou „zlotřilostí“, které v minulých týdnech ovládlo diskuse vyvolané incidentem v jihlavské ZOO.
Jako asi v mnoha jiných lidech, i ve mně to pěkně bublalo, když jsem si přečetl zprávu, že dva sotvaškoláci a dokonce jeden předškolák surově umlátili plameňáka v jihlavské zoo a další zranili. První, co mě přitom napadlo, byla úvaha, jak se jen těm sígrům dostat na kobylku, aby si příště něco takového dvakrát rozmysleli. A nejen oni.
Když ale rudo před očima pominulo a byl jsem zase schopen klidně přemýšlet, připomněl jsem si, že podobné surovosti, páchané malými dětmi, se nikoliv vzácně objevovaly i v minulosti. I před desítkami let, co pamatuju. Bez ohledu na režim, který právě vládl, bez ohledu na to, zda se momentálně prosazovala výchova liberálnější nebo přísnější.
Nikdo nás tehdy nechytil.
Přesto se za to stydím i po desítkách let a s přáteli jsme o tom nikdy potom nemluvili, takže myslím, že jsou na tom stejně.
Je otázka, zda ten případ s plameňákem má coby příběh zaznamenat a zapamatovat si více Čechů než třeba nástup nového německého prezidenta do funkce. Rádi se "divíme jako divizna", že "už ani ty děti" nejsou čisté jako lilie a vůbec samá "sodomagomora".
Ne že by ten případ nebyl smutný a nevyzýval k patřičné reakci.
Když zmizely miliony plameňáků z několika východoafrických jezer, málokdo to zaznamenal. Mohl je dále vidět v televizi.