„Zástupci obyvatel města nejsou zvoleni za účelem, aby za peníze občanů dávali dobrý příklad těm, kteří to mají platit!“ rozkatil se jeden internetový diskutér. „Vy máte spravovat majetek občanů města… a ne je vychovávat… Soudruzi!“

A cože jej tak rozzuřilo? Pouhé doporučení jednoho z výborů zastupitelstva, aby se radnice ucházela o dotaci Ministerstva životního prostředí na pořízení elektromobilu pro potřeby městské správy. Ta autopark tak jako tak pravidelně obnovuje, už z ekonomických důvodů, a výboři se shodli, že tudíž lze ideálně spojit ekonomiku s ekologií:

„Výbor samozřejmě neočekává, že by v dohledné době byly spalovací motory aut nahrazeny elektrickými, ale pořízení elektromobilu by bylo nezbytným prvním krokem, dobrým příkladem a také určitou propagací ekologicky šetrnějšího automobilismu.“

Ale zkusme tu emocemi nabitou reakci využít jako podnět k obecnější otázce, zda dospělý občan má či nemá být vychováván. On ten diskutér samozřejmě neřekl nic originálního. Slýcháme podobné ohrazení poměrně často, nikoliv výjimečně jde i o obrannou reakci přistiženého hříšníka. Třeba dopravní policisté by mohli vyprávět!

Kdo informuje, ten vzdělává

Také nejeden z politiků od ministrů po obecní zastupitele se rád takto nechá slyšet, chce-li se snadno a rychle vlichotit do přízně voličů. A aby potvrdil, že opravdu nechce nikoho vychovávat, zachová se vzápětí ukázkově nevychovaně nebo zahovoří jako dlaždič, spíše hůř, protože rozhodně neplatí, že co dlaždič, to sprosťák.

Dilema, jestli s lidem výš, nebo k lidu níž, ovšem není nikterak nové, řešilo se snad už v počátcích národního obrození. Třeba národní socialisté se ním vypořádali poněkud šalamounsky, když si dali přímo do programových zásad heslo svého předválečného předsedy Václava Klofáče: „K lidu níž a s lidem výš.“ Hned ovšem upřesňují, že tím heslem rozumí „nikdy nekončící úsilí o mravní, duchovní a hmotné povznesení širokých vrstev“. Což tedy nezní jako odmítnutí výchovy občanů.

↗

Slovo informace je odvozeno od latinského „informatio“, což mimo jiné znamená výklad, poučení. Foto prospera.md

Ještěže citovaný diskutér a mnozí další, kdo odmítají výchovu dospělých, tohle pravděpodobně nikdy nečetli. Asi by z toho měli smrt. Ono ale asi jde i o předmět té výchovy. Možná by protestující proti údajné výchově nereagoval tak bouřlivě, kdyby stanovisko výboru více souznělo s jeho názory.

A také, kdybychom si uvědomili, jak široký pojem výchova je. Že zdaleka nezahrnuje jen to, co se děje (nebo mělo dít) v rodinách, ve školách, v nejrůznějších vzdělávacích a osvětových institucích. Člověk je svým způsobem vychováván na každém kroku, aniž si to vůbec uvědomuje.

Prostředkem výchovy je každá informace z toho nekonečného, zahlcujícího proudu, který se na jednoho bez ustání valí nejen ze všech médií včetně oněch internetových, ale i z reklam kolem silnic, v supermarketech, na sportovních stadionech, v dopravních prostředcích, dokonce z běžné mezilidské komunikace. A samozřejmě také chování a výroky i těch politiků, co o překot ujišťují, že nechtějí nikoho vychovávat.

Slovo informace je odvozeno od latinského „informatio“, což mimo jiné znamená výklad, poučení. A význam dalšího příbuzného pojmu „formator“ je také vzdělavatel, vychovatel.

Kdyby okřikovaní poslechli, museli by být ovšem němější než ryba, aby tedy spoluobčany nevychovávali, znamenalo by to jen tolik, že ubude pouhý jeden ze stovek a tisícovek „formátorů“. Ten nejprůhlednější, který nic neskrývá, který informaci nabízí, ale nevnucuje, proti němuž se lze ohradit v případě, že říká něco, co se posluchači nelíbí. Což se v tomto případě i stalo. U těch ostatních nemá sebemenší šanci, i kdyby si jejich vliv vůbec stačil uvědomovat.