Je tomu více než rok, co se Českou republikou prohnala vlna zájmu o Baugruppe. Výstava „Baugruppe ist super!“ provázená řadou článků v celostátních médiích navštívila Prahu i Brno. Časopis o architektuře ERA věnoval tomuto fenoménu celé jedno číslo. Zdálo se, že i u nás se může uchytit specifický způsob stavebního družstevnictví, jež k nám dorazil z německy hovořících zemí.

Víru posilovali architekti přicházející do Čech obohacení o přímou zkušenost z realizovaných staveb v Rakousku či Německu. Zatím se nic převratného nestalo. Vzniklo sice několik více či méně formálních skupin, realizaci se však žádný výrazný projekt neblíží.

Idea Baugruppe, stavebních družstev reflektujících nejen ekonomickou, ale i komunitní stránku bydlení, zní přitom velmi lákavě. Lákavěji o to víc, že v českých městech rostou ceny bytů nepřímo úměrně kupní síle obyvatel — za poslední dva roky i o pětinu. Projekty realizované jednotlivými baugruppen bývají navíc často velmi progresivní ve využití moderních a k přírodě šetrných technologií a vyznačují se i specifickým charakterem, který zdůrazňuje komunitní prvek bydlení a s ním spojený důraz na funkci společných prostor.

Jak to, že chybí odvážní družstevníci, které by k výstavbě motivovala cena bydlení snížená o provizi developera a možnost ovlivnit definitivní podobu nejen bytu, ale i celého domu a jeho bezprostředního okolí, navíc doplněná o skutečnost, že své sousedy znám osobně a vztahy s nimi mohu utvářet od prvopočátku úvah o výstavbě?

Družstevní stavebnictví má v českých zemích tradici sahající do počátku 20. století. V následujících desetiletích počet družstevních bytů narůstal — v době mezi válkami i v době poválečné. Po roce 1989 se však něco výrazně změnilo. Přesto, že dodnes řada v minulosti založených stavebních a bytových družstev funguje a sdružuje na desítky tisíc členek a členů, nová družstva prakticky nevznikají. Moderní odpověď na socialistickou verzi obřích bytových družstev se nerodí.

V nedávné době jsem se setkal se zástupci dvou baugruppe, které se nacházejí v různé fází úvah o stavbě. Obě dvě však požadovaly po městě spolupráci při realizaci projektu. Baugruppe v Čechách ovšem narážejí na problémy s financováním, a to zejména při získání vhodného pozemku. Majitelé pozemků obvykle preferují co nejrychlejší prodej, čemuž nahrává vysoká poptávka po stavebních pozemcích. Nová družstva začínající obvykle bez vysokých členských vkladů nejsou schopná konkurovat jiným subjektům. Zástupci zmíněných skupin nabízeli jako určitou protihodnotu možnost sociálního bydlení či inkluzivních aktivit a nebáli se výstavby či rekonstrukce v největší brněnské sociálně vyloučené lokalitě.

Pro obecní samosprávu se zde otevírá zajímavá příležitost podpořit nadějné a podnikavé lidi. Zkušenosti z blízkého zahraničí potvrzují, že členové baugruppen jsou občansky nadprůměrně aktivní a podobnou energii, kterou věnují do zlepšování bydlení a bezprostřeního sousedství, investují i  do komunity. Můžeme předpokládat, že vznik baugruppen by měl pozitivní dopad i pro obce v českých zemích, například ve vztahu ke vyloučeným lokalitám.