Kubánský režim potvrdil oficiálně smrt Fidéla Castra, někdejšího revolucionáře a poté ikony totalitního režimu, jenž byl v letech 1959-2006 faktickým vládcem země. Stalo se tak v sobotu dopoledne s tím, že Fidél zemřel v pátek hodinu a půl před půlnocí. Národ o události informoval v televizi přímo Raúl Castro, Fidélův mladší bratr a od roku 2008 kubánský prezident.

„Nejdražší lide Kuby, s hlubokým zármutkem se musím s tebou, s našimi přáteli v Latinské Americe i celým světem podělit o skutečnost (...), že vrchní velitel kubánské revoluce Fidél Castro Ruz zemřel. V souladu s vůlí soudruha Fidéla bude jeho tělo zpopelněno (...) O možnosti projevit úctu a účast budou dále informovat pohřebnické komise, jež budou pracovat od brzkého sobotního rána. Hasta la victoria siempre!,“ uvedl Raúl Casto v krátkém televizním projevu.

Zprávy o smrti Fidéla Castra se objevily v posledních letech už několikrát. Politik žil od roku 2006 let čím dál více v ústranní a de facto v důchodu, třebaže funkce generálního tajemníka Strany se vzdal až v dubnu 2011. Prodělal několik vážných nemocí a na veřejnosti se objevoval jen zřídka.

Tentokrát ovšem potvrdili skutečnost Fidélova skonu nejen diplomaté a zdroje zpravodajských agentur na Kubě, ale i kubánský režim samotný. Sobotou počínaje byl v zemi vyhlášen devítidenní státní smutek.

Reakce státníků

Vrcholní představitelé jednotlivých zemí reagují na Castrovu smrt zatím plně v souladu se vztahy, jež jejich státy ke Kubě v poslední době měly — hlavy západních států vyjadřují vesměs lítost nad skonem člověka a přiznávají, že byl osobností mimořádného významu, avšak zároveň zdůrazňují důsledky Fidélova sedmačtyřicetiletého vládnutí. Hlavy Číny, Ruska či Indie pak vzpomínají na zemřelého především v dobrém.

V největších superlativech mluví o Castrovi prezidenti z afrických a latinskoamerických zemí s levicovými režimy, zvláště z Venezuely, Bolívie a Nikaragui. I mimo země s levicovými režimy v LatAmu a Africe je přitom vnímán Fidél i dnes především jako hrdina protiimperialistického boje a daleko kladnější postava než v Evropě nebo USA.

České zpravodaje zaujala nad jiné ještě reakce Roberta Fica. Stávající slovenský premiér uvedl doslova: „Kuba nikdy nikoho neohrožovala, chtěla pouze žít svým vlastním životem. Mnozí ji za tuto odvahu nenáviděli. Chci vyjádřit upřímnou soustrast Kubě v souvislosti s úmrtím Fidéla Castra — nositele této odvahy.“

Z výroků českých politiků jsou zatím nejvíce citována slova ministra zahraničí Zaorálka, jež mají takřka úplně opačné vyznění: „Možná někdy Fidél Castro bojoval za svobodu. Ale já jsem nikdy nemohl zapomenout, že když jsme my v roce 1968 také bojovali za kus svobody, tak Fidél Castro podpořil Sovětský svaz a invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa,“ řekl Zaorálek ČTK a ještě doplnil, že Castrovy sliby demokratických reforem skončily pronásledováním opozice, cenzurou tisku a zákazem emigrace.

„To vše jsme poznali sami doma velmi dobře. Proto pro nás asi jeho postava není romantickou legendou,“ uvedl rovněž český ministr zahraničí.

Castro jako pokrokář

Znalci doprovázející zprávy o Castrově smrti svými komentáři se vesměs zaměřují na období kubánské revoluce v letech 1953-1959, za něhož se stal Castro celosvětovým hrdinou, a pak období porevolučních represí zesílených po odraženém pokusu o invazi v roce 1961 organizovaném z USA.

Ředitelka americké větve Amnesty International Erika Guevarová-Rosová ve zvláštním prohlášení vyzdvihuje míru, v jaké pomohl Castrův režim Kubáncům ke vzdělání a zdravotní péči dostupné pro všechny. Na porevoluční Kubě se též nikdy neprosadila podobná vláda gangů a mafií jako v sousedství na Haiti a přechodně na Jamajce či v Dominikánské republice, ani nerozšířila podobně extrémní chudoba.

V zemi s jedenácti miliony obyvatel bylo nicméně z politických důvodů usmrceno od roku 1959 dle různých odhadů čtyři až třiatřicet tisíc lidí. Dalších 1,5 milionu Kubánců pak ze země pod Castrovou vládou uteklo.

Castrovi stoupenci mezi představiteli rozvojových zemí dnes v řadě příspěvků vzpomínají, jak jim kubánský režim posílal v období těžkých válek nezištně vojáky a zbraně, nebo při katastrofách lékaře a humanitární pomoc. Další Castrovi obdivovatelé zase připomínají, že sám Fidél si přes diktátorské postavení na ostrově nežil nikdy jako feudál, vždy se oblékal a bavil relativně skromně a až do vysokého věku intenzivně pracoval.

Na vlastní Kubě ovšem i po posledních demokratizačních reformách funguje stále cenzura, neexistuje úplná svoboda tisku, projevu ani shromažďování, vládne rozsáhlá korupce a všechny významnější opoziční projevy jsou systematicky potlačovány.

Fidélův bratr Raúl loni potvrdil, že v roce 2018 se vzdá definitvně moci i on. Zatím není však jasné, jaký prezident a režim bude na ostrově vládnout posléze.

Další informace:

BBC News Fidel Castro, Cuba's leader of revolution, dies at 90

The Guardian Fidel Castro death: Cuba declares nine days of national mourning — live updates

The Guardian Trump and Obama offer divergent responses to death of Fidel Castro

The Guardian Developing world leaders pay respects to Castro, their champion during cold war

El País Muere Fidel Castro a los 90 años