Dalajlama na Hradčanském
Andrea CerqueirováPřestože v médiích byly z návštěvy dalajlamy zdůrazněny spíše konfliktní momenty, dalajlama samotný se od nejrůznějších střetů raději distancuje. Nechce oddělovat, ale naopak spojovat.
Odmala jsme závislí na péči a laskavosti druhých, jen díky tomu přežijeme. A i na konci života je pro nás jednodušší odejít, když jsme obklopeni laskavými lidmi.
Na shromáždění, které se v pondělí 17. října uskutečnilo na pražském Hradčanském náměstí, to řekl jednaosmdesátiletý dalajlama. Do České republiky přijel na pozvání Fora 2000, které ovšem — na rozdíl od shromáždění, kam si dalajlamu mohl přijít poslechnout každý, aniž by zaplatil korunu — uspořádalo jen setkání pro omezený počet lidí, kdy jedna vstupenka stála několik stovek. Na náměstí dorazila asi tisícovka lidí, další sledovali přímý internetový přenos.
Shromáždění na Hradčanském uspořádala iniciativa Češi Tibet podporují ve spolupráci s dalšími. Její ředitel a ekolog Martin Bursík připomněl, že Hradčanské náměstí bylo vybráno symbolicky: před šestadvaceti lety tam k české veřejnosti dalajlama, který tenkrát přijel na pozvání tehdejšího prezidenta Havla, promluvil poprvé. Kateřina Bursíková Jacques z iniciativy Češi Tibet podporují již před akcí mimo jiné uvedla, že je ráda, že lidé budou moci opět vnímat dalajlamovo poselství. Vnímali, poslouchali a ani nedutali.
Žádný antikomunistický klacek
Řeč dalajlamy byla především po volebním klání, kdy se politici vzájemně napadali, nezvyklá v tom, že na nikoho neútočila. Pravil, že je mu blízké spojování a usmiřování národů — v tomto smyslu vyzdvihl myšlenku Evropské unie.
Stejně smířlivě hovořil o Číně. Není proti ní, nechce samostatný Tibet, touží jen po tom, aby byl v rámci Tibetu respektován buddhismus, aby se nevytratila tibetská kultura a historie, politického vedení Tibeťanů se dávno vzdal. Buddhismus ale nechce nikomu nutit — respektuje, že každá země má vlastní tradice.
Zavzpomínal na setkání s mocným čínským vládcem Mao Ce-tungem, které se uskutečnilo v polovině padesátých let minulého století. Mao se ho prý tehdy zeptal, zda Tibeťané mají vlastní vlajku, dalajlama odvětil, že mají a Mao mu poradil, aby si ji zachovali.
Dalajlamova řeč měla silný sociální náboj. Je proto škoda, že některými médii byl následně vytvořen umělý konflikt mířící proti prezidentu Zemanovi. Jak jinak…
Články se nesly v duchu, jakoby snad došlo ke konfliktu. Nedošlo! Kdo chtěl, dalajlamu si vyslechnout šel, kdo nechtěl, nešel, je to každého věc a každého volba, netřeba z toho vytvářet spor. Byť Správa Pražského hradu nepovolila, aby vystoupil přímo na Hradčanském náměstí, a pódium proto stálo v průčelí přilehlé Národní galerie, shromáždění nebylo nijak narušováno.
Dalajlamu někdo vnímá jako marxistu, jinému je blízké jeho buddhistické učení (on sám se vnímá jako poloviční marxista a poloviční buddhista)…
Ten, kdo ho neprávem považuje za „antikomunistický klacek“ (a buď ho proto podporuje, nebo zatracuje), žije jen ve své vlastní představě. Dalajlama, který nechce dělit ani Čínu, má totiž potenciál spojovat, nikoli rozdělovat.
Je proto smutné, že se kvůli němu mnozí tak hádají! Na rozhádanou společnost jsem alespoň na chvíli zapomněla, když náměstím zněla píseň Imagine od Johna Lennona. Jeden její veršík v češtině zní: „Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět…“.
Ani nejde o Zemana, ale o Sobotku a Zaorálka, kteří se zapojili do omluvy za politiky, kteří se odvážili neposlechnout názor čínského vedení na to, s kým se čeští politici smí stýkat a s kým ne.
To že při dané příležitosti někteří čeští politici vyjádřili svou až neuvěřitelnou bezpáteřnost a servilitu vůči totalitní, ale investičními penězi přetékající velmoci, je zase jiná záležitost.
Se stomilionovym majetkem, je ten dalajlama prece jen blizsi pravici nez levici.
Nebo to měl být nějaký profesionální trik?
Nevím, kdy jste článek psala, vyšel včera. Z Vaší reakce se zdá, že se opravdu v dění kolem zahraničních cest dalajlámy neorientujete. Základní obrysy konfliktu kolem nich jsou známy dávno.
Máte pravdu v tom, že tyto konflikty jsou zbytečné, protože dalajláma Čínu neohrožuje. V tom případě by ale bylo logické vinit z vyvolávání konfliktu Čínu, ne novináře.
Čína konflikt vyvolává tím, že vyvíjí nátlak na jiné země, aby dalajlámu ignorovaly. Pokud s tímto tvrzením souhlasíte, pak jsme ve shodě.
Překonat snahu Hradu vystoupení zmařit se nepodařilo hravě ale jen díky pomoci Národní galerie.
Beru, že jste v době psaní článku nevěděla kam až konflikt dojde. Ovšem ti novináři, které kritizujete, se v něm prostě orientovali lépe než Vy.
A co se té věty "uměle vyvolaný konflikt mířící proti prezidentu Zemanovi" - tak to je doplňující komentář pod vloženou ilustrační fotografií; a dozajista víte už z vlastní zkušenosti, že tyto doprovodné texty jsou dílem redakce, nikoli autora textu.
Pane Kubičko, já sice chápu (a bezvýhradně sdílím) Vaše rozhořčení a znechucení ze servility a vysloveného patolízalství čelných českých politiků vůči cizí velmoci a jejím žokům peněz; nicméně zůstávám u přesvědčení, že v daném případě jste se nechal příliš unést emocemi, a zcela zbytečně atakoval jednu po vzájemném porozumění všech lidí toužící duši.
Nevím z vlastní zkušenosti, že by redakce DR do mého textu vkládala něco, co jsem nenapsal. Všechny moje články v DR vyšly beze změn měnících smysl. V jednom případě mi redakce nahradila fádní titulek chytlavějším, ale ten vycházel z mého textu a uznal jsem, že z žurnalistického hlediska byl lepší.
Čína konflikt chce, dalajlama konflikt nechce.
My konflikt chceme (a i když hlasitě deklarujeme, že v tom Čínou chtěném, dalajlamou nechtěném a námi chtěném konfliktu stojíme na straně dalajlamy), jsme tedy na straně Číny.
On je jen klackem, prostředkem, kterým si mohou vyřizovat své politické hry, své animozity. Kdyby to nebyl on, najdou si něco jiného.
Hovořit právě v tomto případě o jakési ztrátě svobody, je jen pokřik hejlů, kteří se nechali zatáhnout na jednu stranu mocenského boje.
Tady se přece o žádnou svobodu nehraje, tady se hraje o moc. Růžové brýle dolů a začít používat kritické myšlení, jen to vás může skutečně osvobodit. A stále si při těchto mocenských hrách klást otázku - v čí prospěch?
DR není Čtyřlístek, takže je očekávatelné, že jej píší a čtou dospělí. A dospělí by dávno neměli věřit, že těm nahoře jde o nějakou pravdu a lásku. To už by rovnou mohli věřit, že miliardářům jde primárně o blaho jejich dělníků. A dělali ze sebe UI.
Nevidis ty slepoune Sevcikovity, jak zarnym prikladem je sponzor lidovcu miliardar Sekyra a jeho maskot podvodny pumpar statnich penez Halik ?
Byl bys snad ty Sevciku ochoten ze svych, v potu tvare vydelanych penez, zaplatit jeho svatosti Halikovi cestny titul v Oxfordu ? Nebyl , tak drz usta.
Nevím ale, jestli s tímto názorem na majetek mohu být levičákem :-)
Ale ať už je to s Tibetem jakkoliv, hlavní je, že Tibet a dalajláma nikoho z těch pánů, kteří jich mají plnou hubu, ve skutečnosti nezajímá. Kdyby jim skutečně šlo o hodnoty, které hlásají, už by je dávno realizovali i jinde, kde to lze bez překážek. Takových Tibetů a dalajlámů je na světě neurekom. A kde vidíme snahu o zlepšení jejich stavu? Nikde. Svoboda a demokracie těmhle lidem z huby do skutků neráčila sestoupit. Po ovoci poznejme je a to se jaksi stále nerodí.
Kdyby se oháněl dalajlámou Zeman, tak by ten lidovecký prelát řval, jak Zeman svým konáním ohrožuje Českou republiku, jak poškozuje její jméno a blaho jejich občanů. Hlavně aby byl kontra.
Lidovci si prostě po senátkách testují svaly, ale mám obavy, že se s tím tak maximálně dostanou na opět na periferii, že na ně opět bude pohlíženo jako na nedůvěryhodnou sektu a tím ztratí koaliční potenciál.
Že jejich pokusu využila protizemanovská klika, není překvapivé. Ale pro mě stále překvapivé je to, že se to toho tyjátru zůčastní kompars vzdělaných lidí, i když to není rozhodně v jejich zájmu.
Měl by být, hrdině se přece sešel s dalajlámou.
Dle normální logiky by ale měl být spíš padouch. Neboť porušil slib daný vládě, byť je jejím členem, navíc jeho jednání je atakem na spoluvládního partnera - ČSSD. Lidovci se po senátkách domnívají, že ČSSD je na tom špatně a začínají rozehrávat koaliční jednání s případnými jinými vládními partnery. To je úplně vše, co se dá z celé kauzy vyvodit. To ostatní jsou jen parádičky pro jelimánky, považující zákulisní politické machinace za boj za svobodu a demokracii.
Co tedy udělat to jinak? Než psát o tom, který politik gentleman není, napsat, který je. Navrhl bych zde anketu, do které by byli nominováni vrcholní politici na titul gentleman roku. Začnu sám s tím, že o žádném vhodném nevím ani náhodou.
Moje subjektivní přesvědčení bylo, že paní Serquierová nepochopení situace předstírala a média z vyvolání konfliktu obvinila vědomě falešně. Dnes si tím již nejsem jist a pro ten případ se jí omlouvám. V tom případě by ovšem také paní Serquierová měla uznat, že se zmýlila a jiné novináře obvinila neprávem.
Vycházel jsem z toho, že autorka se identifikuje jako novinářka, u které .se základní orientace v aktuálním dění dá předpokládat.
Sd
V případě pani Cerqueirové bylo takové označení nevhodné, ten vyvolává spíše soucitný smutek vůči autorce.
Není ale tenhle přístup pokrytecký, nebo snad dokonce slizce pokrytecký?
Malér toho článku je, že zjevně není pokrytecký. AC by ráda zachránila dalajlámovo poselství ze špíny politických sporů, která hrozí zaplavit jeho čistotu. Noblesní snaha, jen zvolila špatnou strategii, pokusila se prostě špinavost té špíny nevidět.
Ta snaha "nevidět špinavost špíny" se někomu může zdát být pokrytecká, jinému pouze dobrodušně naivní.
V každém případě: je sice chvályhodné být tolerantním vůči chybám a pokleskům druhých; ale když je té špíny až moc, tak je další zavírání očí před ní už prostě neudržitelné.