Přinášíme v překladu analýzu politických procesů v Rusku založenou na rozhovorech se třemi ruskými advokáty, kteří obviněné hájí. Text je obrazem rostoucí zvůle a bezostyšnosti ruského státu i jeho justice, ale také statečnosti advokátů.

Ruský nezávislý server Meduza se zeptal tří advokátů, kteří hájí občany obviněné z politických důvodů, proč v této práci pokračují, ačkoli se už v Rusku nevynášejí osvobozující rozsudky, padají stále přísnější tresty a sami advokáti jsou vystaveni stále větším rizikům. Jména respondentů jsou z bezpečnostních důvodů změněna.

Marija

Na svých sociálních sítích o politických případech prakticky nepíšu. Profese advokáta začala být nebezpečná, a tak se snažím zbytečně se neprezentovat na veřejnosti. A kromě toho se u části případů, které vedu, snažíme nepřitahovat pozornost médií. Někdy je totiž lepší, když proces proběhne v tichosti a mluví se o něm až po rozsudku. Někdy nás sami zástupci orgánů činných v trestním řízení žádají, abychom nepřitahovali pozornost novinářů — výměnou za to, že obviněným nezhorší podmínky ve vazbě.

Možností, jak by to mohli udělat, je řada. Lidé mohou být vystaveni kolotoči zatýkání, tedy opakovanému zatýkání hned po propuštění z předchozí vazby.

Další variantou je, že se k nim do cely nasadí lidi pracující pro Federální bezpečnostní službu. Ti pak mohou na naše klienty vyvíjet tlak a provokovat je k politickým vyjádřením. Následně se ve spisech objeví výslechy tohoto člověka jako svědka.

Dalším nátlakovým opatřením je nepovolení návštěv a telefonátů příbuzných. Mohou ale být i mučeni — jak psychicky, tak fyzicky. Elektrošoky, bití spoluvězni nebo vyšetřovateli.

K medializaci se proto uchylujeme až tehdy, nachází-li se člověk v tak kritické situaci, že jeho postavení už nemůže být horší. Jakkoli bychom chtěli mluvit o tom, co děláme, a chtěli bychom ukázat světu, co se v Rusku děje, bezpečnost klienta a jeho další osud jsou pro nás hlavní.

Zároveň je třeba říci, že zájem veřejnosti klesá. Před deseti lety sledovala politické kauzy celá země, média se k nim neustále vracela. Dnes takové případy sice vyvolají rozruch, ale záhy se na ně zapomene.

Poslední dobou pozoruji trend, že se soudy chtějí politických případů co nejrychleji zbavit. Lhůty pro projednání se zkrátily, jednání jsou nařizována bezmála na každý den.

Pokud jde o advokáty jako takové, rozdělila bych je do čtyř kategorií. První jsou ti, kteří na politických případech pracují. Zájemců o tyto paragrafy není mnoho, takže když vidím, že advokátní komora hledá obhájce ex offo pro případ spojený s politikou, okamžitě reaguji. Všem říkám, že jsme blázni — jinak si to, co děláme, nedokážu vysvětlit.

Druhá kategorie jsou advokáti, kteří podporují kolegy pracující na politických kauzách, ale sami se do nich z osobních důvodů nepouštějí. Chápu je, protože mají rodiny a děti a nikdo nemá garanci, že se i přímo o něj nezačnou zajímat orgány činné v trestním řízení a v šest ráno mu nezaklepou na dveře kvůli domovní prohlídce.

Jejich podpora nespočívá jen v tom, že k nám přesměrovávají ty, kteří potřebují pomoc, ale také v tom, že se nás snaží povzbuzovat. Nebýt této podpory, bylo by to pro nás mnohem těžší. Je velmi vyčerpávající jít na bitevní pole sám.

Třetí kategorii představují neutrální advokáti, kteří do politického případu spadli náhodou jako obhájci ex offo a z neznalosti věci mohou jejich rady pro klienty fungovat kontraproduktivně. A čtvrtá kategorie jsou ti, kteří nás odsuzují a myslí si, že by se měli všichni pozavírat. S těmito kolegy pracujeme velmi opatrně. O udáních ze strany advokátů sice nevím, ale je lepší mít se na pozoru.

Necítím se bezpečně. Ale pravděpodobně do poslední chvíle neustoupím. Skončit jako Navalného advokáti se mi sice moc nechce, ale takový klient, jako byl Navalnyj, tu teď ani není. Nedávno mi bleskla hlavou myšlenka, že bych měla najít nějaký prostor, kam odvezu svoje věci pro případ, že bych musela narychlo emigrovat. Moje kočka má čip, očkovaná je — když na to přijde, odvezeme ji taky.

Ivan

Před začátkem války byly politické případy vnímány jako exkluzivita, byly relativně vzácné. Teď se z toho stala pásová výroba, a to i v běžném vnímání společnosti. A tento proud smetl i poslední zbytky spravedlnosti.

Velmi aktivně se začal používat paragraf 205.2 trestního zákoníku Ruské federace, tedy veřejné výzvy k teroristické činnosti, veřejné schvalování terorismu nebo propaganda terorismu. U vojenského soudu, který dříve nebyl nijak zvlášť vytížený, se dnes nedostává lidí, aby stihli projednat všechny případy.

Dříve se soudci snažili alespoň formálně právně zdůvodnit, proč odmítají důkazy vznesené obhajobou a nezávislé posudky. Dnes se už vůbec neobtěžují s vysvětlováním — prostě je smetou se stolu.

V mé práci bohužel nastává veliký posun: začínáme pracovat na základě přiznání. Advokát musí klientovi na rovinu říct, jaké má vyhlídky. Když jde o politické případy, musíte vysvětlovat: „Stejně tě odsoudí, ale když se přiznáš, trest bude nižší.“

Práce nesměřuje k tomu, aby byl člověk osvobozen nebo aby byl případ překvalifikován na mírnější paragraf, ale k tomu, aby přesvědčil soud: „Omluvte prosím toho chudáka, provedl hloupost.“ Pokud máme jako prioritu to, aby se člověk dostal co nejdříve na svobodu, musíme případ postavit právě takto.

Nikdo z mých klientů není veřejně známá osoba. Nikdo z nich není odhodlán jít přes mrtvoly nebo pronášet u soudu plamenné projevy. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají rodiny, chtějí být co nejdříve na svobodě a nejsou ochotni tuto možnost obětovat kvůli něčemu tak efemérnímu, jako jsou principy.

Trendem posledního roku a půl je příval případů týkajících se finančních darů pro Fond boje s korupcí, založený Alexejem Navalným. Na každém obvodním oddělení policie mají takové případy dva až tři. Je zcela očividné, že chtějí zpracovat maximum těchto spisů před uplynutím promlčecí lhůty, která u tohoto paragrafu činí deset let.

Přitom se snaží plnit výkonnostní kvóty — nezavřou všechny najednou, ale postupně, aby si po celých deset let udržovali statistiky objasněnosti. Dárců je totiž nepočítaně.

Vzhledem k velkému počtu případů stíhání advokátů mám obavy, že si mohou přijít i pro mě. A s těmito obavami musíte žít. Rozhodl jsem se: zůstávám v Rusku a pokračuji v práci advokáta i přes rizika, která to obnáší.

Pojistit se nijak nelze: i kdybyste se vším sekli, není záruka, že pro vás nepřijdou třeba za dva roky. Neexistuje žádný záložní plán: žádná víza, žádné programy pomoci, nic. Zůstáváte se všemi problémy a riziky úplně sami. Přijal jsem to a prostě na nikoho nespoléhám.

Myslím, že advokátů, kteří budou ochotni pracovat na politických případech, bude stále méně. Naše práce bude čím dál víc izolovaná, bez jakékoli centralizace. Přesto stále věřím, že většina advokátů v Rusku, dokonce i ti ex offo, se budou snažit klientům pomoci.

Dmitrij

Tvrdit, že se obviněným v politické kauze může v Rusku stát naprosto kdokoli, není úplně přesné. Vždycky se najde nějaká formální záminka. Druhá věc ale je, nakolik tato záminka může sloužit jako základ pro vyvození správní nebo trestní odpovědnosti.

To už je ale mimo kontrolu občanské společnosti. Proto také výrazně ubylo veřejných vystoupení i ostrých příspěvků. Rizika pro ty, kteří kdysi posílali dary a podporovali Fond proti korupci, jednoznačně trvají.

Roste počet lidí stíhaných v případech vlastizrady a terorismu. Otvírají se přitom staré archivy, staré příspěvky, screenshoty postů, bankovní převody… Protože aktivní veřejná činnost v Rusku dnes prakticky neexistuje.

Vidíme, že počet osob stíhaných za poskytování finančních darů nežádoucím občanským organizacím neklesá. Naproti tomu roste počet těch, kteří jsou stíháni za komentáře na sítích. Lidé chápou, že musí své myšlenky vyjadřovat velmi opatrně — nebo raději o politických tématech nepsat a nemluvit vůbec. Takže moc dosahuje efektu, se kterým počítala: klesá veřejná aktivita, mizí otevřené diskuse o palčivých problémech sužujících společnost.

V roce 2022 ještě existovaly případy, kdy se u odvolacího nebo kasačního soudu podařilo dosáhnout změny druhu trestu nebo zastavení přestupkového řízení. Ale negativní trend byl již tehdy zřejmý. V posledních letech je vše dosti jednotvárné a stabilní: advokáty nikdo neposlouchá, k jejich argumentům se v rozsudcích nepřihlíží. Neposlouchají je u odvolání ani během kasačního řízení.

Podle mých pozorování i pozorování mých kolegů je čistě zfalšovaných případů bohužel mnoho. Pokud si vyšetřovatelé myslí, že je člověk vinen, bude následovat odsuzující rozsudek, bez ohledu na objem a věrohodnost shromážděných důkazů.

Falšovat důkazy už dnes není potřeba. Stačí jednoduše tvrdit, že je člověk vinen — a to bude základem pro vynesení odsuzujícího rozsudku. S tím se setkáváme stále častěji.

Stává se to i lidem, kteří dříve neměli s politikou nebo aktivismem nic společného, a to poměrně často. Lidé jsou například hnáni k odpovědnosti jen za to, že zmínili Navalného jméno nebo zveřejnili jeho fotografii, což je kvalifikováno jako demonstrace extremistických symbolů.

V některých případech se sleduje politický cíl — například vyřadit někoho z voleb nebo ho k volbám vůbec nepustit. Tak tomu bylo u zástupců strany Jabloko: nejznámější a potenciálně úspěšní politici, kteří se mohli dostat do parlamentu nebo do zastupitelstev městských částí, byli pohnáni ke správní odpovědnosti, zatímco tisíce jiných lidí za podobné příspěvky trestány nejsou.

Represivní aparát pracuje zcela selektivně. A vágnost a právní neurčitost většiny nových norem ve správním i trestním zákoníku rozvazuje v tomto ohledu ruce jak vyšetřování, tak soudu. Ve výsledku je k trestní odpovědnosti v politicky motivovaných případech hnáno kolem pěti set lidí za čtvrtletí.

Dříve se objevovaly osvobozující rozsudky, řízení se zastavovala ve fázi vyšetřování, případy se vracely státnímu zástupci k přepracování. Dnes něčeho takového dosáhnout v politických kauzách nemůžeme. Přesto nepovažuji naši pomoc za paliativní.

Většina práce, o které příliš nemluvíme, je spjata s podporou našich klientů ve vazebních věznicích a trestaneckých koloniích. Právě advokáti odhalují fakta o hrubém porušování podmínek výkonu vazby a trestu. A právě advokáti vymáhají včasnou lékařskou péči a napadají kárné tresty ukládané našim klientům.

Dnes je těžké přitáhnout pozornost veřejnosti k případům, zvláště pokud obžalovaní nebyli předtím veřejně známí a nepohybovali se v mediálním prostoru. Před několika lety mnohé kauzy rezonovaly v první řadě díky novinářům. Například případ Alexeje Gorinova získal obrovskou publicitu, přitom jméno moskevského zastupitele před tímto soudním procesem znal málokdo.

Publicita nemá přímo na rozsudek žádný zvláštní vliv. Dnes se soudy neorientují podle veřejného mínění. Avšak v trestanecké kolonii a ve vazební věznici člověk se širokou podporou, který dostává hodně dopisů, vzbuzuje u zaměstnanců vězeňské služby jistý respekt — a také ostražitost. Přesto nás mnozí klienti žádají, abychom jejich případ nemedializovali, a my samozřejmě vždy respektujeme jejich vůli.

Počátkem června tohoto roku byla organizace OVD-Info, zaměřená na pomoc občanům obviněným z politických důvodů, prohlášena za extremistickou. Znamená to velkou ránu pro obyčejné občany, pro jejich právo na obhajobu a na výběr advokáta. OVD-Info fungovalo jako skvělý agregátor žádostí ze strany občanů i advokátů, kteří byli ochotni podílet se na politických procesech.

Byla to unikátní organizace. Bohužel, byla. Doufejme, že každý, kdo se dostane do soukolí represivní mašinérie, si dokáže najít solidního advokáta, i přes faktický zákaz činnosti OVD-Info. Snad se objeví jiná organizace, která ji dokáže nahradit.

Trestní stíhání advokátky v Kaliningradu je nejzářnějším příkladem toho, jak aktivní postoj advokáta pracujícího na politicky motivovaných případech posloužil jako důvod pro zahájení trestního stíhání proti němu samotnému. Případy odsouzení advokátů Alexeje Navalného nebo nedávné zatčení advokátky Mariji Bonclerové ukazují, jak zranitelní jsou ruští advokáti vůči orgánům činným v trestním řízení. Ale nevzdáváme se.

Odmítnout plnění profesní povinnosti nám nedovoluje kodex profesní etiky. Advokátů ochotných brát politické případy neubývá, přestože mnozí raději pod hrozbou represí emigrují. Ti, kteří zůstávají, pokračují ve své práci.

Z ruského originálu «Готовых браться за политические дела не становится меньше», publikovaného na ruském nezávislém serveru Meduza přeložila JITKA KOMENDOVÁ. Redakčně kráceno.