Volba ptáka roku byla pro Českou společností ornitologickou letos snadná. Čestný titul měl již mnoho let dopředu zamluvený jeden konkrétní druh — pěnice černohlavá. Vždyť kterého jiného ptáka bychom měli připomenout v roce 2026, kdy Česká společnost ornitologická slaví sté výročí, než právě toho, jehož máme ve svém logu?

Nenápadný pták s nezaměnitelným zpěvem

Když se zakladatelé tehdejší Československé ornithologické společnosti rozhodli po deseti letech od jejího vzniku vydávat vlastní periodikum, hledali příhodný název i symbol. Shodli se tenkrát, v roce 1936, na pěnici černohlavé a publikaci pojmenovali jejím latinským názvem Sylvia.

I po devadesáti letech zůstává pěnice černohlavá symbolem České společnosti ornitologické a nadále vychází i odborný časopis Sylvia. U pěnice samotné se však mnohé změnilo. Z poměrně vzácného ptáka se během několika desetiletí stal druh, který je téměř všudypřítomný. S počtem 1,5 až dvou milionů párů je v první pětici nejpočetnějších ptáků, kteří u nás hnízdí. A tak můžeme na jaře slyšet zpěv pěnice z téměř každé zahrady, parku a křoviny.

Pěnice našla klíč k úspěchu v přizpůsobivosti. Z původního domova lesních a lučních křovin dokázala proniknout i do parků, zahrad a městské zeleně, blízko k lidem. Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali pravidelně systematicky sčítat, se její populace ztrojnásobila, a to jak v České republice, tak na celoevropské úrovni.

Může za to řada faktorů. Především pěnice těží ze zarůstání krajiny a z oteplování klimatu. Postupné oteplování usnadňuje šíření hnízdního areálu na sever, jak ukazuje poslední evropské mapování. Na našem území ovšem zřejmě hraje větší roli zarůstání krajiny než oteplování. Rozšiřování lesa a zarůstání půdy ponechané ladem náletovou vegetací je totiž přesně to, co černohlávkovi vyhovuje.

Na jaře tak můžeme skoro z každé zahrady a parku slyšet nezaměnitelný hlasitý flétnový zpěv černohlávka. Těžko věřit, že takový repertoár patří drobnému nenápadnému pěvci s černou čepičkou, který se před našima očima skrývá v husté křovině. Přitom je neustále v pohybu a mizí ve větvích, aby nám pozorování dělal ještě složitější.

Je to pro všechny druhy pěnic typické, jak už napovídá jejich název, že se raději nechají slyšet než vidět. V České republice máme celkem pět ptačích druhů rodu Sylvia — pěnici černohlavou, hnědokřídlou, pokřovní, slavíkovou a vlašskou.

Pěnice černohlavá je prvním druhem pěnice, který zjara přilétá na naše území. Její hlas lze zaslechnout již koncem března, většina populace se však objevuje kolem poloviny dubna. Na hnízdiště jako první přilétají samci, kteří se kromě zpěvu snaží samičky zaujmout i několika rozestavěnými hnízdy, která samice navštěvují. Hnízda postavená samcem samice většinou nevyužije, ale materiál z nich jí může posloužit při stavbě vlastního miskovitého hnízda. To si staví ve výšce kolem jednoho metru nad zemí v keřích a mladých dřevinách.

Dospělou samici a samce lze rozlišit podle zbarvení čepičky. U samic a mláďat je skořicově hnědá, zatímco u samců během dospívání získává uhlově černou barvu. Díky výrazné čepičce si černohlávka nelze splést s žádným z podobných hnědých či šedých ptáků. Méně zkušení pozorovatelé ho mohou zaměnit za sýkoru babku nebo sýkoru lužní, které mají rovněž černou čepičku. Zatímco u sýkor však čepička překrývá celé oko, u pěnic sahá pouze k jeho hornímu okraji. Navíc mají oba druhy sýkor pod zobákem výrazný černý podbradek. Důležitým rozlišovací znakem jsou hlasové projevy.

Pěnice černohlavá u nás tráví zhruba půl roku, v září pak většina naší populace zamíří do zimovišť ve Středomoří. Někteří jedinci se však pokoušejí ojediněle přezimovat. Známým zimovištěm se u nás stal zámecký park v Lednici na Moravě, kde je od 60. let minulého století každoročně sledováno několik zimujících jedinců.

Zajímavým fenoménem je také změna migrační trasy části středoevropské populace. Koncem 50. let se ve Velké Británii začaly objevovat pěnice černohlavé i během zimy. Místní pozorovatelé se domnívali, že jde o místní hnízdní populaci, která začala zimovat. Kroužkování ale ukázalo, že jde o ptáky z Německa.

Stalo se to zřejmě tak, že ptáci od rodičů táhnoucích různými cestami nabrali špatný směr a letěli do Anglie, kde díky teplejšímu klimatu, své všežravosti a bohaté potravní nabídce na krmítkách přežili. Tito jedinci se pak na svá hnízdiště vraceli dříve, a začali proto hnízdit spolu, čímž se tahová cesta do Velké Británie geneticky upevnila u jejich potomků. Naši ptáci začali do Británie létat v 70. letech, zatím jde ale pouze o jedince z Čech, zatímco moravské pěnice táhnou na jihovýchod, například do Izraele.

Co pro pěnici můžeme udělat

Ačkoli početnost pěnice černohlavé neklesá, i tento druh čelí řadě ohrožujících faktorů. Velké nebezpečí na tažné ptáky stále číhá ve Středomoří, a to během tahu i na zimovištích, kde jsou dodnes bohužel ilegálně loveni. Právě černohlávci jsou jednou z nejčastějších obětí pytláků na Kypru, Maltě či v Itálii, kde ptáky loví do sítí i velmi drastickou metodu — na lep. Každoročně takto zahyne asi 1,8 milionu černohlávků.

Kampaní pták roku proto chceme upozornit i na tento problém a vyzvat veřejnost, aby podpořila snahu snahu partnerské organizace BirdLife International o jeho zastavení. Více o problematice ilegálního zabíjení ptáků ve Středomoří a jak podpořit snahu mu zabránit, můžete zjistit zde.

Pěnicím pomůžeme tím, že pro ně vytvoříme vhodné prostředí na našich zahradách, parcích i v krajině. Během hnízdění potřebuje pěnice dostatek hmyzu, kterým krmí mláďata. Jeho výskyt podpoříme tím, že se vyhneme používání pesticidů, budeme pěstovat nektarodárné byliny a dřeviny, necháme část trávníku neposečenou a poskytneme úkryt a místo pro přezimování, například ve formě hromad listí, starých větví a mrtvého dřeva.

Pro pěnice jsou důležité stromy a keře, které jim poskytnou úkryt i příležitost pro hnízdění a nabídnou potravu v podobě různých plodů a ovoce. Pěnice ocení například plody bezu, střemchy, tisu, břečťanu nebo rybízu. Při úpravě zahrady nezapomínáme také na vodu a zajištění bezpečných pítek a koupátek. Pěnice si k hnízdění vybírají husté keře a popínavé rostliny, jako jsou růže šípková, trnka, břečťan, zimolez i menší jehličnaté keře. Rostou-li nám na zahradě, je velká šance, že z nich na jaře uslyšíme zpěv ptáka roku 2026.