Česká vláda v říjnu 2017 rozhodla o urychlení realizace řady dopravních staveb pro dovoz nadrozměrných a těžkých komponent pro stavbu jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně. Státní úřad pro jadernou bezpečnost pak v březnu 2021 souhlasil se dvěma jadernými bloky v Dukovanech.

První jaderný blok v Dukovanech má mít výkon 1200 megawatt, náklady jsou odhadnuty na asi 204 miliard korun a stavět ho má v letech 2029 až 2036 jihokorejská státní firma Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP). Tento časový rámec pochází z listopadu 2017 a stále se nezměnil, i když vydání územního rozhodnutí přišlo až v únoru 2025, nikoliv podle tehdejšího plánu v roce 2021.

Pokud by se ale skutečně začalo stavět, zamýšlené náklady by mohly být až dvakrát vyšší, termín zahájení může nastat mnohem později a doba realizace bloku patrně bude mnohem delší než avizovaných osm let. A to se v Dukovanech plánuje postavit ještě druhý blok. Celkové náklady za oba bloky se pohybují kolem 407 miliard korun.

Pro český rozpočet jde tedy o obrovskou finanční, technickou, logistickou a časovou zátěž s nejistým výsledkem — a hlavně s mnoha riziky. Zvláště pokud jaderný blok s tímto výkonem nebyl od této firmy ještě nikdy použit a ceny elektřiny z jaderných zdrojů budou růst, kdežto z obnovitelných zdrojů klesají.

Navíc s trvající agresivní válkou Ruska proti Ukrajině a s nezájmem americké vlády o osud Evropy klesá i bezpečnost našeho kontinentu. Budovat tak velké, složité a drahé zdroje energie je proto neprozíravé.

Spor o dodavatele

Jedním z velkých politických zádrhelů realizace prvního jaderného bloku byl do letoška soudní spor mezi francouzskou státní firmou Électricité de France a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Firma totiž během roku 2024 neuspěla se svou nabídkou blok stavět, takže 5. května 2025 zaslala proti ÚHOS žalobu s návrhem na vydání předběžného opatření, jelikož vláda chtěla s firmou KHNP podepsat smlouvu.

Krajský soud v Brně ovšem druhý den 6. května vydal usnesení s předběžným opatřením, takže následující den smlouva mezi státní firmou Elektrárna Dukovany II a jihokorejskou státní firmou KHNP o výstavbě dvou jaderných bloků v Dukovanech za asi 407 miliard korun podepsána nebyla.

Proti tomuto usnesení pak elektrárna i KHNP zaslaly kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud ve vypjaté politicko-mediální situaci přednostně svým rozsudkem ze dne 4. června 2025 vyhověl a předběžné opatření zrušil. Ve stejný den pak elektrárna a KHNP podepsaly smlouvu o realizaci obou bloků.

Krajský soud pak 25. června 2025 žalobu francouzské firmy ÉdF zamítl. Firma druhý den oznámila, že „nebude v České republice podnikat žádné další právní kroky v souvislosti s výběrovým řízením společnosti EDU II na výstavbu nové jaderné elektrárny v Dukovanech“.

Tento spor nicméně ukázal, že české správní soudy dokážou ve veřejném zájmu rozhodovat v řádu dní či týdnů, neboť soudní řízení ve sporu o získání tak obrovské finanční zakázky na mnoho let probíhal de facto jen měsíc a půl. Navíc za značného zájmu dotčených politických reprezentantů tří států a samozřejmě patřičných jaderných lobbyistů.

Pod drobnohledem spolků

Za počátek rozhodovacích procesů o jaderném bloku v Dukovanech lze stanovit prosinec 2016, kdy bylo zahájeno hodnocení vlivů na životní prostředí, které za velkého zájmu české a rakouské veřejnosti skončilo o dva a půl roku později v srpnu 2019 vydáním souhlasného závazného stanoviska EIA. Krajský úřad v Jihlavě pak v červenci 2020 povolil škodlivý zásah stavby do biotopů šestadvaceti zvláště chráněných druhů a rodů živočichů, přičemž řízení se bohužel neúčastnil žádný spolek. Tím po čtyřech letech skončila úvodní fáze rozhodovacích procesů o jaderném bloku i s účastí veřejnosti.

Elektrárna Dukovany II, a. s., následně v červnu 2021 zaslala dvě žádosti o vydání územního rozhodnutí, a to pro jaderný blok a pro silnice v jeho okolí. Mezi účastníky obou řízení bylo i pět českých a čtyři rakouské spolky.

Ministerstvo průmyslu a obchodu pak v říjnu 2023 vydalo obě rozhodnutí, proti nimž se řada spolků a další účastníci řízení odvolali. Ministr průmysl a obchodu Lukáš Vlček nakonec v únoru 2025 všechna odvolání zamítl. Tím po dalších čtyřech letech skončila prostřední fáze rozhodovacích procesů s účastí veřejnosti.

Nicméně proti umístění jaderného bloku zaslala v březnu 2025 správní žalobu firma ESHG s.r.o. a v dubnu i spolek Děti Země, které současně žalují i umístění silnic v okolí bloku. Děti Země ve svých žalobách předložily sedm okruhů námitek, které se týkají například doby a způsobu kácení dřevin a provedení náhradní výsadby, obsahu opatření proti zásahu stavby do vodních toků, které by po přeložení měly mít přírodní charakter, zásahu do krajinného rázu a do zdraví osob před hlukem. Podle nich také chybělo přesné stanovení míst a doby výsadby dřevin kolem vybraných obcí ke zmírnění vlivů stavby na krajinný ráz.

Správní soudy mají o žalobách pro stavby se závazným stanoviskem EIA rozhodnout do devadesáti dní, ale v tomto případě nebylo jasné, zda tak má učinit Městský soud v Praze nebo Krajský soud v Ostravě, k němuž směřují žaloby proti strategickým stavbám. Spor až v srpnu 2025 vyřešil Nejvyšší správní soud, který určil městský soud.

Ten žalobu firmy a spolku proti umístění jaderného bloku dne 9. prosince na ústním jednání zamítl s tím, že konkrétní důvody zašle do Vánoc. Do stejné doby by měl soud ještě vydat rozsudek k žalobě Dětí Země proti umístění silnic. Pokud i tato jejich žaloba bude zamítnuta, tak o kasačních stížnostech by měl do května 2026 rozhodnout Nejvyšší správní soud.

Současně české a rakouské spolky a občané od února 2025 čekají na třetí fázi rozhodovacích procesů, kterou je řízení o povolení jaderného bloku a souvisejících staveb, které může probíhat i několik let — územní řízení trvalo téměř čtyři roky. Zda se tedy jaderný blok začne skutečně stavět za čtyři roky, je tedy značně nejisté.

Lakování jádra narůžovo

Podle plánu se má v Dukovanech první jaderný blok o výkonu 1200 MW za asi 204 miliard korun stavět v letech 2029 až 2036. Krátce po zahájení realizace bloku má být připravena vhodná dopravní cesta z Týnce nad Labem do Dukovan délky asi 150 km za asi 13,6 miliard korun.

Zásadní přitom je, že potřebné množství elektřiny kolem roku 2040 je možné mít i bez dalších jaderných bloků, jak dokládá třeba studie z roku 2021 s názvem Energetická revoluce: Jak zajistit elektřinu, teplo a dopravu bez fosilních paliv.

Podle ní lze u nás do konce roku 2030 ukončit spalování uhlí a kolem roku 2050 i bez výstavby nových jaderných bloků je možné splnit cíle Zelené dohody z roku 2019 tak, že Evropská unie dosáhne klimatické neutrality, to znamená, jaké množství skleníkových plynů se vypustí, takové množství se musí odstranit.

Další využívání jaderné energetiky u nás je tedy nejen ekonomicky rizikové, pokud stát plánuje velko-investice například do dálnic, do rychlých spojení či do modernizace brněnského železničního uzlu s odsunem nádraží, ale ve vzduchu visí i mezinárodně-právní otázky. Za všechny lze zmínit stížnost hejtmanky Dolních Rakous ze srpna 2025 eurokomisaři pro energetiku, která nové jaderné bloky v Dukovanech považuje za nebezpečný experiment, který je nutné zastavit.

Česká republika by tedy měla spíše svou pozornost soustředit na rychlý a masivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie a na energetické úspory a přestat se šířením propagandy, že nás „levná, soběstačná, bezpečná a stabilní“ česká jaderná energetika spasí. Sázka na jádro má totiž i přes obrovskou politickou a mediální masáž jen nízký vliv na skutečně splnění evropských klimatických cílů do roku 2050. Je proto nutné se z jaderného snu rychle probudit.