„Nemá zkušenosti. Stejně bude mít děcko. Nemá žádné pracovní návyky. Museli bychom se o něj starat a vyučit ho.“ To vše dokola zní mladému nezaměstnanému v uších při odchodu z dalšího pohovoru v práci, která by ho nebavila, v oboru, který ho nezajímá. „Škoda, že jsem nechodil na informatiku — tam frčí alespoň ty start-upy,“ povzdechne si a jde na pár hodin dělat skladníka bez pracovní smlouvy.

Mezinárodní organizace práce vydala studii World Employment Social Outlook: Trends for Youth 2016, ve které popisuje současný stav mladých na pracovním trhu.

Nezaměstnanost je tíživý sociální problém, který bude s probíhajícími změnami na trhu práce, rozvojem technologií a digitalizace jen sílit. Současné recepty jsou očividně nefunkční. Česká republika jako chudý příbuzný německého exportního velestroje má v tomto smyslu „výhodu“. Ne každá země si však může dovolit, aby takto výměnou za trvale nižší životní standard získala pracovní místa.

Naše budoucnost nemá budoucnost

Tak třeba v Řecku, které bere hořké pilulky na „léčbu dluhu“, je polovina mladých nezaměstnaných. Obdobný příklad je Španělsko s nezaměstnaností mladých 48 procent. Třetí jsou Italové se 40 procenty.

Nezaměstnanost mladých je nejhorší v zemích, které byly nejvíce zasaženy finanční, hospodářskou a dluhovou krizí, a kterým byly odebrány všechny nástroje jejího řešení. Takže je třeba znovu připomenout: nic jako „kolektivní lenost“ neexistuje.

Tento neúnosný stav má vážné důsledky pro všechny hlavní ekonomické cíle, které v současnosti sledujeme. Z dlouhodobého hlediska to nebude jinak, nezaměstnanost vede ke ztrátě lidského kapitálu. Takzvaný „udržitelný rozvoj“ je při polovině mladých bez práce jen prázdnou floskulí.

Rozvoj vzdělanostní společnosti je pro následující desítky let pozastaven — vzdělání přijde vniveč, současná mladá generace ho na trhu práce zkrátka neuplatní. Jednotlivec zároveň ztrácí motivaci ke studiu, když studovat vede k totožnému cíli jako nestudovat: nezaměstnanosti.

Mladí navíc nežijí ve vzduchoprázdno. Jsou rovněž spoluzodpovědní za celou rodinu — a těch se stále více ocitá na hranici chudoby. Takové rodiny potřebují každou pomocnou ruku, aby splácely bydlení a dluhy. A když není práce, něco na černo se třeba najde…