Velkým problémem české ekonomiky je stagnující produktivita práce. V posledních deseti letech, tedy přesněji v letech 2005 až 2014 je možné rozdělit vývoj produktivity práce do dvou časových úseků. V tom jednom produktivita práce velmi dynamicky rostla, to bylo v letech 2005 až 2007. Naopak počínaje rokem 2008 můžeme hovořit o její stagnaci, případně velmi výrazném růstu.

Zatím v tabulce neuvádím rok 2015, kde ovšem už produktivita práce v České republice dosáhla, s ohledem na vysoký růst HDP, velmi slušné úrovně. Ve stejném období let 2005 až 2014 se výtečně vyvíjela produktivita práce na Slovensku a v Polsku. Zhruba stejný vývoj produktivity jako v České republice byl v těch letech zaznamenáván v Maďarsku.

Pro větší ilustraci uvádím ještě tabulku HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Jestliže vývoj tohoto ukazatele v České republice v letech 2005 až 2013 stagnoval, na Slovensku a v Polsku razantně rostl a v Maďarsku rostl o něco rychleji než v podmínkách České republiky.

A ještě pro větší přehlednost uvádím tabulky HDP přepočteného na pracovníka a HDP přepočteného na odpracovanou hodinu, což umožňuje rozlišit rozdílné délky pracovní doby v jednotlivých státech i rozdílné počty pracovníků, kterými je výkonnost ekonomiky zajištěná.

V těchto ukazatelích Slovensko a Polsko ve sledovaných letech 2008 až 2013 překonaly Českou republiku (a to až na ukazatel HDP na odpracovanou hodinu v Polsku).

Podíváme-li se na tabulku roční mzdy vykazované ve vyspělých hospodářských zemích v paritě kupní síly v dolarech, vidíme, že Česká republika je na chvostu. Nižší roční mzdu (vyjádřeno v paritě kupní síly) než v u nás mají ze zemí OECD pouze v Mexiku, Chile, Slovensku, Estonsku a Maďarsku. Česká republika má tedy evidentě nízké mzdy, a to je celou řadou podnikatelů i politiků považováno za komparativní výhodu. Zdá se však, že tato komparativní výhoda zas až takovou výhodou není…

Zaostávající produktivita práce je způsobena mimo jiné také tím, že v českém průmyslu nejsou používány v tahovém rozsahu, jako na západě Evropy, v Japonsku či USA, nejmodernější technologie a technické postupy.

Pracovní síla je v České republice prostě natolik levná, že se velké části podnikatelského sektoru nevyplatí levnou pracovní sílu nahrazovat drahými moderními technologiemi.

Je dobře, pokud si alespoň prezident Zeman — podle jeho vyjádření v tomto týdnu — uvědomuje, jaké jsou negativní dopady nízkých mezd v české ekonomice. A prakticky jako jediný z vysokých ústavních činitelů hovoří o tom, že zlevňování vývozu devalvovanou korunou není rozumné.

Dlouhodobě takovýto model ekonomiky vede podle mého názoru ke stagnaci ekonomiky a k zaostávání produktivity práce za nejvyspělejšími světovými ekonomikami, tedy západní Evropou, USA, Japonskem či Koreou.

Ta správná cesta je podpořit rychlé zvyšování mezd zaměstnanců, což vytvoří nezbytný tlak na zaměstnavatele, aby modernizovali výrobní kapacity. Modernizace zpětně zvýší produktivitu práce, ale samozřejmě také uvolní část pracovních sil z průmyslu, která může najít nové ekonomické uplatnění.

I z tohoto hlediska se domnívám, že teze, kterou jsem v poslední době několikrát vyjádřil, tedy že naším problémem není ani tak nízká nezaměstnanost jako nízká produktivita práce, je pravdivá. Jinak řečeno, české ekonomice ani tak nechybí tisíce nových pracovních sil z dovozu, ale lepší využití těch stávajících.