„Představitelé některých energetických společností v Česku využívají nadstandardní kontakty a vazby na zástupce státu a díky tomu získávají interní informace ze státních organizací. … V některých případech svůj postup skrytě koordinují s dalšími firmami v daném sektoru,“ stojí ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2024.

To není „běžný“ lobbing. To je korupční síť, která — slovy BIS — představuje „zjevný střet zájmů“ a prostupuje napříč státem. Nejde o izolované případy, ale dlouhodobý vzorec, systém. A doplácíme na to nakonec všichni. V podobě drahých cen, kartelů v potravinářství, monopolů, nedostupného bydlení a drahé elektřiny.

Příklady dobře známe. Energetičtí oligarchové mají nadstandardní kontakty na politiky, koordinují se mezi sebou a tahají z lidí miliardy. Od Zbyňka Stanjury dostali výrobci elektřiny stamiliardové dotace. Energetický regulační úřad to nekontroluje. Pekárny Penam z Agrofertu díky drahému chlebu zvýšily o 30 procent zisk, na víc než půl miliardy ročně.

BIS takových případů zmapovala mnoho, z těch veřejných jde například o politika TOP09 Tomáše Tesaře, který hájil zájmy uhlobarona Tykače tak okatě, že to bylo moc i na předsedkyni strany Markétu Pekarovou Adamovou. Předtím ale stihl zmařit závazek ve prospěch státu v hodnotě několika miliard korun a připravil občany Mostu o nové jezero k rekreaci.

Korupce má jména. A BIS je ve veřejné zprávě naznačuje

Ve zprávě BIS najdeme větu, která by měla zaznít ve všech hlavních zprávách: „Energetické společnosti se v některých případech snažily na základě utajené vzájemné koordinace prosadit své zájmy prostřednictvím nadstandardních kontaktů na zástupce státu a zdánlivě nezávislých osob.“

Jako člen komise pro BIS musím chránit tajné informace. Je to paradoxní, když znáte přesně ty případy lidí, kteří ve státě kradou, ale nesmíte o tom mluvit. Jak vyplývá ze zveřejněného případu Tomáše Tesaře, funguje tu léta systém, kdy státní představitelé vědí, kde korupce bují, a občas i něco udělají. Ale většinou to je pozdě a soud s tím nic nezmůže, protože důkazy tajných služeb nelze použít.

Když k tomu připočteme obsazování dozorčích rad státních a polostátních firem podle stranické knížky nebo mediální vliv některých ekonomických skupin (Babiš, Tykač, Křetínský apod.), skládá se z toho obraz, který mnozí dlouho známe, ale jen málokdo si dovolí mluvit o něm nahlas. O obraně ani nemluvě, protože tam kriminální aktivity nikdo neřeší a vojenská policie nemá za mnoho let žádný zářez proti korupci.

Působení ruských tajných služeb

Nejhorší typ zájmových skupin je přisátý na autoritářské státy, zejména Rusko a  Čínu. Všichni si pamatujeme případ Martina Nejedlého a Miloše Zemana. Kontrarozvědka jasně dokázala, jak tu ruští špióni za stovky tisíc euro dělají vlivové operace, snaží se manipulovat českou a evropskou veřejnost. Podařilo se jasně zdokumentovat kyberútoky ruských tajných služeb GRU a FSB.

Rozvědčíkům z BIS lze zatleskat, že na základě jejich odposlechů byl odhalen německý europoslanec AfD Petr Bystroň, který přebíral v Praze úplatky od ruské vlivové sítě. Propojilo se mi to s nepříjemným zážitkem z Berlína, kdy jsem se musel s Petrem Bystroněm jako šéfem skupiny přátel ČR v Bundestagu setkat a poslouchat jeho nepřijatelné kremlofilní názory.

Dotace, média, sport

Zákulisní skupiny mají vlastní ekosystém: financují kampaně, vlastní média, ovlivňují regulace i tok dotací. Aby si naklonili veřejné mínění, mají svoje sportovní kluby, svoje novináře. A mají i svoje úředníky, kteří často dokonce dostávají příplatky nebo pseudozakázky, aby si finančně polepšili.

V době, kdy se střídají vlády, už sypou zase svým novým koním v politice. Chtějí stát slabý a ovladatelný. O těch, kdo jim nejdou na ruku, nemají krytí a neplatí jim reklamu, nechávají vydávat negativní, zmanipulované zprávy. Pro občany je pak stále obtížnější rozpoznat, co je vlastně pravda, co jsou různé mediální pseudoakce a jaké jsou skutečné motivace aktérů.

Češi mají obavy z vývoje ekonomické situace a přitom právě korupce zpomaluje ekonomický růst o několik desetin procenta, což ve výsledku znamená mnoho miliard. Miliard, které zmizí třeba v pozemcích manažera nemocnice Motol Pavla Budinského na Kostarice, místo aby se z nich zaplatily preventivní zdravotní prohlídky těm, kterým hrozí vážná nemoc. V miliardách, které zmizí v Dozimetru, zatímco se lidem zdraží jízdenky na tramvaj. To je bohužel střízlivý popis reality zablokovaného státu.

Nestačí jen upozorňovat. Je třeba jednat

BIS odvádí svou práci. Ale politická odpověď musí přijít od nás, od občanské společnosti a volených zástupců. Pokud totiž společnost a politici korupci ve státě ignorují, je to selhání, které dopadne na celé generace.

Zcela zásadní je zastropovat dotace pro velké holdingy. Zamezit tomu, aby veřejné peníze končily v kapsách energetických oligarchů nebo agromamutů. Vymáhat nelegálně vyplacené dotace a zakázky za více než 10 miliard od Agrofertu. Zamezit velkým firmám, aby se vyhýbaly placení daní. Proč stát neposílí kapacity úředníků, kteří doměřují daně velkých firem a dostávají do státního rozpočtu rekordní miliardy?

Spolu s tím musíme zpřísnit zákon o střetu zájmů. Veřejná funkce nesmí být přímou cestou k veřejným zakázkám, dotacím a výhodám. Majetková přiznání politiků, manažerů nemocnic a veřejných firem a soudců musí někdo reálně kontrolovat. Zákon leží napsaný v šuplíku na odboru boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti, ale vládnoucí konzervativci o něj nemají zájem a STAN se spokojil s rolí jejich přívěšku.

Stejně tak na Ministerstvu spravedlnosti leží zákon o efektivnějším zabavování výnosů z trestné činnosti. To je 10 až 30 miliard ročně. Dobře to bylo vidět na bitcoinové aféře a na průtokových účtech ruské mafie, přes které podle české policie prošlo přes 130 miliard. Nový zákon měl být hotov loni v prosinci, předložen není dodnes.

Je nezbytné zreformovat dohledové úřady a dosadit tam lidi, kteří se už osvědčili v hájení veřejného zájmu. Energetický regulační úřad a antimonopolní úřad (ÚOHS) musí být silné, nezávislé a odolné vůči tlaku zákulisních skupin. Máme nejsložitější přezkum zakázek na světě a přitom malé kompetence pro kontrolu kartelů. Příslušné zákony potopila Fialova vláda, která podržela ve funkci všechny úředníky dosazené duem Zeman Babiš, například Petra Mlsnu, který se obklopil lidmi spojenými s korupcí.

Skutečná změna ovšem neznamená jen negaci. Hlavní jsou pozitivní kroky. Kroky, které dají zemi do pořádku a budou stavět na našich silných stránkách.

Je potřeba přivést do státu mnohem více odborníků a profesionálů, kteří pomůžou modernizovat stát. Podmínky pro špičkové odborníky je třeba zatraktivnit, ať už jde o odměny, nábor nebo řízení. Když platy lékařů v nemocnicích rekordně rostou, ale šetří se na Ministerstvu zdravotnictví, které má kontrolovat, jak se s penězi zachází, končívá to kauzami jako Motol, Bulovka či Homolka. Přechod na čisté technologie, který ale nepovede k přepáleným cenám pro občany, je další palčivý příklad problému, který stát bez špičkových odborníků nevyřeší.

Konečně Česká republika potřebuje průhlednost toků veřejných peněz, skládání účtů a protikorupční úklid. Proto by bylo dobré dotáhnout Monitor státní pokladny, aby tam byly přehledně i faktury. Počínaje fakturami osob napojených na trestně stíhané lidi a firmy a konče tím, kolik utrácí ministerstva za čokoládové bonbonky a balenou vodu. Každá veřejná koruna má být dohledatelná, každá státní smlouva veřejná.

Whistlebloweři si zaslouží účinnou ochranu a pomoc, nikoliv perzekuci. Naproti tomu ministr Blažek dopustil osekání jejich ochrany a ministr Stanjura chce teď dokonce zrušit dotace pro organizace, které jim pomáhají a šíří osvětu v boji proti korupci.

Ve volbách by proto všichni občané měli přemýšlet o tom, kdo naši zemi dokáže vyvést z marasmu posledních dvou vlád, který se táhne už od dob covidu. Kdo dokáže vyčistit korupční stoku a postavit se zákulisním skupinám, které poslední dekádu diktují politiku.