Proč se směju Olivii Žižkové
Lukáš SenftZpěvačka Žižková natočila rasistickou píseň, která obletěla internet. Podle Erika Taberyho nabídla alespoň jako správná občanka svou představu společnosti. Jenže rasismus není vize budoucnosti, ale příznak konce.
Vyplnily se ty nejhorší předpovědi: rok 2016 patří lidem s názorem. Diskuzní inflace navíc přetvořila samotný význam slova. Názor se nyní podobá slepému střevu: má ho každý, ale málokdo o něm přemýšlí. Za magickou formulku „Já myslím, že...“ tak stačí pouze vsunout libovolný titulek z politického bulváru a čekat potlesk.
A zatímco v divočině devadesátých let se náckové chlubili svou hrubou silou, dnes si chodí do médií vylévat své bílé srdéčko a dožadovat se úcty za to, že „mají strach“. Národovecká rozněžnělost proto zplodila dokonce i nový žánr „rasistického popu“.
Madonnou nově objeveného kulturního dna se stala Olivie Žižková. Společně se svým manželem slátala píseň „Evropo, dýchej“. Naléhavě a falešně v ní pěje o tom, jak se bojí muslimů, že dává přednost skinheadům a hudební video nacpala obrázky z propagandistického kanálu Russia Today. Nejspíš proto, že nabízel dostatek záběrů na divoce vypadající černochy.
Jistě, na tenhle šlágr vlastenecké hitparády by se dalo celkem rychle zapomenout. Uondanost okurkové sezóny ho navíc brzy zaplaví další bizarností. Jenže popkultura, jakkoli ujetá, často odhaluje společenské hodnoty.
A Žižková v rozhovorech opravdu nabídla pohled do duše „ustrašených Čechů“: skepse vůči elitám, hrdost na mediální negramotnost, touha po jednoduchých odpovědích, a to i za cenu komplikovaných brutalit vůči druhým. Ještě výmluvnější ovšem byly reakce mediálního rybníku na její drobné žblunknutí.
Dokonce souhlasím i s článkem v A2larmu, i když jinak je jeho autor Karel Veselý docela žvanil.
V jiném článku například vydával blábolení nějakého hip hopového pomatence "Ahoj bábo, jak se máš, bábo, co děláš, křížovky luštíš, ráda kuchtíš. Dědku, dědku, zdrháš před bábou na ryby? Pověz nám všem svoje zkurvený záliby" za úžasný kontakt s realitou (sic!!!) a jeho autora za rapového boha (Kriste Pane!).
Jestli političtí hráči nedokázali nabídnout demokratický příběh, ve kterém by měli místo starousedlíci i příchozí, dokáže ho nabídnout někdo jiný?
Takový příběh, který by nebyl už od pohledu naivní??
Má ho progresivní levice???
A navíc, jestli má Žižek pravdu, jde vůbec takový pozitivní demokratický příběh nalézt?
Vždyť v jeho podání (strach je jediný nástroj) nás po smíchu čeká pláč. Bez alternativy.
Nejsem schopen smíchu jako nejdemokratičtějšího nástroje proti falešným mluvčím většiny.
Pouze trpce jsem se pousmál představě použití smíchu, jako nejdemokratičtějšího nástroje proti falešným mluvčím, falešným strachem opanované většiny.
Rád bych se v té naší většině mýlil.................bych se zatrpklým poúsměvem dodal.
A psychiatr Honzák tu velice názorným způsobem demonstroval, co je základem celé věci: prapůvodními emocemi dinosaurů nebylo nic jiného, nežli - strach a vztek. A Honzák přímo říká "kdybych já si teď rozpáral mozek, tam tam dole je pořád ještě ten mozek toho dinosaura". A až přes něj je přerostlý mozek savce, a úplně nahoře je ta tenká kůra člověka homo sapiens.
Takže, nedá se nic dělat, ale ten dinosaurus, s jeho prazákladními emocemi - strachem a vztekem - je pořád v našem mozku, v mozku každého z nás.
A to jediné, o co se jedná, je to, jestli my se budeme více přiklánět k tomu zvířecky-ativistickému v nás, anebo zda dokážeme preferovat a posilovat to kulturní, civilizační, co má svou reálnou oporu až v těch nejmladších a nejtenčích vrstvách našeho mozku, našeho vědomí.
Mimochodem, ten pořad s R. Honzákem je možno vidět zde:
http://video.aktualne.cz/dvtv/honzak-xenofobni-propagandu-vede-zeman-nikdo-se-ji-nepostavi/r~d4ce1f88dae811e58a2b0025900fea04/ - a opravdu stojí za shlédnutí.