Více než 1200 radnic na Moravě vyvěsí již posedmé při příležitosti svátku moravských patronů a evropských spolupatronů svatých Cyrila a Metoděje vedle státních vlajek i krásné vlajky symbolizující historickou, byť aktuálně stále v povědomí živou, zemi současné České republiky — Moravu.

Pokud vezmeme v úvahu, že jsou na Moravě společně se slezskými územími zhruba dva tisíce obcí, jedná se o jasnou většinovou podporu ze strany obcí a měst. Žlutočervené vlajky, které ve mně evokují barvu v těchto dnech dozrávajícího obilí a dobrého moravského červeného, vyvěsí na svých radnicích moravští patrioti poklidně a hrdě jako připomínku moravské kultury, tradic a historie. Je to krásný nový zvyk jak uctít jeden státní svátek v republice, kde není zvykem příliš svátky slavit.

Zároveň se veřejnosti otevře zdarma nebo za snížené vstupné 54 významných moravských památek od kostela na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, přes Muzeum Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka v Ivančicích, slovanské hradiště v Mikulčicích, Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou až po Šachovu synagogu v Holešově.

Moravská vlajková iniciativa letos probíhá v napjaté atmosféře Evropy po britském hlasování o Brexitu, po zrušeném druhém kole rakouských voleb, po velké nejistotě ohledně případně dalších fází uprchlické krize, po celkové radikalizaci či ohrožení liberální demokracie v mnoha evropských státech, po nárůstu xenofobie, nacionalismu i celkové nejistoty. Nemluvím o horkém červnu na české politické scéně v souvislosti s bojem o vliv v policejních složkách, kdy se po letech začalo opět skloňovat slovo puč.

Mohli bychom vzpomenout na atmosféru druhé poloviny 16. století a začátku 17. století, která vyvrcholila politickým angažmá moravského zemského hejtmana a moudrého státníka Karla Staršího ze Žerotína. Ač vyznáním evangelík, moravský bratr (po obrozenecku český bratr), tehdy varoval české stavy vedoucí povstání v roce 1618, aby se raději dohodli s katolickým císařem a nepouštěli se do nejisté rebelie.

Ve druhé polovině 16. století byla v Evropě situace také nejistá jako dnes. Ve Francii probíhaly náboženské a mocenské boje, které vyvrcholily krvavou Bartolomějskou nocí v roce 1572 vyvražděním tisíců evangelíků — hugenotů. V Německu a Švýcarsku trvala nábožensky a politicky nestabilní situace o desítky let dříve, kdy začala Lutherovou reformací a pokračovala Německou selskou válkou až do roku 1555.

Nábožensko-politickým sporům se nevyhnula ani Anglie za Alžběty I. nebo Švédsko za Jana III. V polovině 16. století také vrcholily turecké výboje vůči Habsburské monarchii za Sultána Sulejmana Nádherného a v Nizozemí probíhala v té době revoluce a občanská a osmdesátiletá válka o nezávislost na katolickém Španělsku.

↗

Více než 1200 radnic na Moravě vyvěsí již posedmé při příležitosti svátku moravských patronů a evropských spolupatronů svatých Cyrila a Metoděje vedle státních vlajek i krásné vlajky symbolizující historickou Moravu. Foto zamoravu.eu

Na Moravě v kontrastu se západní Evropou naopak vrcholí náboženská tolerance a zásluhou moravské šlechty zde našly útočiště i mnohé náboženské menšiny z Nizozemí, Švýcarska, německých států či Tyrol. Jednalo se zejména o novokřtěnce, jejichž jiné označení „habáni“ evokuje nejen na jižní Moravě tradici vinařství, keramiky a dalších řemesel.

Výsledkem neuvěřitelné tolerance bylo, že na Moravě v době předbělohorské žilo pospolu na jediném panství i sedm různých vyznání, včetně jednotlivých protestantských denominací i židů, v klidu a míru.

Podobné tolerantní poselství by historicky moravská část republiky skrze cyrilometodějskou občanskou iniciativu mohla poslat Evropě i dnes. Stejně jako jí v posledních letech dokázala poslat skrze připomínku Brněnského pochodu smrti a historické smíření mezi německy a česky mluvícími Moravany.

Blíží se krajské volby, které budou opět o celostátních tématech. Jak jinak, když současné zpackané neogottwaldovské kraje nemají vlastní identitu. Obyvatel Loun není Ústečan, obyvatel podkrkonošské Jilemnice se necítí jako Liberečan, občan Moravské Třebové těžko bude „Pardubák“, stejně jako obyvatelé Jeseníku nebo Kojetína se obtížně mohou považovat za Olomoučany. Lidé z Uherského Brodu, jihomoravských Osvětiman nebo Ječmínkovy Chropyně také jen marně hledají nějakou krajskou vazbu na Zlín.

Tématem voleb bude boj mezi dvěma velkými stranami vlády velké koalice, ale byl bych rád, aby také zaznělo, proč dnešní příliš malé a umělé kraje dostávají nepřímo jen osm procent z daní, navíc schválených v Praze, zatímco mnohem větší a přirozenější zemské celky v sousedním Německu dostávají z celkových daňových výnosů čtyřikrát více, a nemusí se doprošovat v Berlíně ani jinde.

Pracovník Obecního úřadu na Moravě však na největší moravský svátek v poklidu vyvěsí moravskou vlajku a jeho vrásky na čele stejně jako u jeho kolegy v Čechách nebo ve Slezsku možná zvýrazní také otázka, dá-li i příští rok republikový ministr financí sídlící v Praze takzvaným samosprávným krajům opět peníze na opravu stále více rozbitých a dříve státem zanedbaných krajských silnic, nebo ne.

Ale s nejistotou jsme my na Moravě, v Čechách a ve Slezsku po staletých zkušenostech zvyklí poměrně obstojně žít.