Konečné řešení moravské otázky
Radovan BartošekPokud si jsme schopni uvědomit, jaké zlo páchá stereotypní generalizace právě Židům nebo Romům, možná by stálo za to zkusit takový přístup rozšířit i na Moravany.
Je to k neuvěření, ale na Moravě žijí i Moravané. To velké písmeno není omyl, moravská národnost skutečně existuje. Moravané jsou největší národnostní menšinou v České republice: při sčítání lidu v roce 2011 nás bylo přes půl milionu a v roce 1991 dokonce hodně přes milion.
Moravany zkrátka musíme rozsoudit. Stejně jako soudíme Romy, Ukrajince, ženy, cyklisty, pejskaře, uprchlíky, vegetariány a mnoho dalších. Podle toho, jaký druh soudu ke konkrétní skupině vyřkneme, se potom dělíme do různých diskusních klubů, které se upřímně a ze srdce tu s větší, tu s menší intenzitou nenávidí.
„Lajkování“ a „dislajkování“ jednotlivých societ se sdružuje do jakýchsi množin. Když jste vegetarián, ekolog a studujete humanitní obor na filozofické fakultě, očekává se od vás, že budete mít rád uprchlíky a budete pohrdat pokladní v supermarketu. Ta naopak rovnáním zboží v regálech a neplacenými přesčasy prohlédla smysl života a „sluníčkářům“ bude přát leda tak oprátku a uprchlíkům děravý člun.
Antihipsterství a křupanství
I když je takové schématické a předsudečné zjednodušování absurdní, občas na ně přistupujeme všichni. Neuvěřitelně to totiž zjednodušuje realitu. Všichni tak nějak tuší, co mohou od „těch druhých“ čekat. Do mlýnku sociálních konstrukcí tak spadnou i Moravané.
Když to slovo uslyšíme, na první dobrou nám stereotyp vyhodí následující obrazy: kroj, víno, cimbál, volič Miloše Zemana. První a třetí heslo vzbuzují pobavený úsměv, to poslední rozzlobený škleb. Když někdo volí Zemana, tak to je přece samo sebou nevzdělaný pitomec (což ostatně ilustrují ty kroje, divná muzika a chlastání), kterému imponuje neskrývaný alkoholismus Hradního pána, ale v politice se nevyzná a tak to pořád kazí těm úspěšnějším a chytřejším.
Morava a s ní přece logicky i Moravané prostě nevolí jako Praha. A to je něco, co se neodpouští. Když se někdo označí za Moravana, je to jako by přihlásil k odpovědnosti za vše antihipsterské, křupanské, hloupé a zpátečnické v naší zemi. Jako by být Moravanem z principu nemělo obsah, který lze brát vážně.
Ve hře stereotypů ale můžeme pokračovat. Vezměme si třeba Židy: intrikují, jedí pořád česnek, myslí jenom na peníze a… Pokud jste se pobouřeně zarazili a klepete si na čelo, dobře děláte. Možná, že mezi Židy jsou lidé, kteří jsou úspěšnými finančníky, ale to přece nevypovídá zhola nic o židovství nebo o jedincích, kteří se k židovskému národu hlásí.
Pokud si jsme schopni uvědomit, jaké zlo páchá stereotypní generalizace právě Židům nebo Romům, možná by stálo za to zkusit takový přístup rozšířit i na Moravany.
Vrátíme se tím na začátek našeho ptaní se, kdo to vlastně Moravané jsou, protože o nich kromě stereotypních předsudků nevíme nic. Kromě toho, že jimi je hodně přes půl milionu našich spoluobčanů. Ale aspoň nás to donutí začít dialog.
Pokud se s Moravany začneme seriózně bavit, zároveň si tím odpovíme i na to, co s Moravany v naší společnosti dělat. Nic jiného, než co se všemi ostatními etnickými, národnostními, či náboženskými skupinami. Prostě a jednoduše je respektovat a nechat svobodně žít a rozvíjet se.
Děkuji autorovi za podnětný článek. Jak tvrdí jeden bonmot, Češi se z tendence všechno unifikovat proberou asi až tehdy, kdy hranice jimi ovládaného území bude tvořena příkopem Pražského Hradu.
"Moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto žádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní."
(T. G. Masaryk)