Kolem České republiky konečně vyrostla zeď! Nebyl to ovšem snadný proces. Původní obří poklop ze skla, který přikryl celý stát, se totiž neosvědčil. Sice nepropouštěl cizáky, ale pořád na ně bylo vidět. Za poklop se přitom přimlouval sám ministr Babiš. Krátce předtím skoupil jablonecké sklárny, což ale s projektem nijak nesouviselo, jak se shodli novináři Mladé fronty i Lidových novin. Dokonce se pokusil navázat na svůj výrok „Strana jsem já“ prohlášením „Sklo jsem já“ a následným „Bižu jsem já“. Poklop ale neuspěl a musel pryč.

Obří stěna nicméně vzbudila takové nadšení, že rozhicovaní občané postavili další val také mezi Čechami a Moravou a nakonec prodloužili i Hladovou zeď. Kdosi pak ovšem připomněl, že ji v minulosti vytvořila chudina, která si tak vydělala na chleba. Hladovka byla tedy okamžitě zbořena jakožto neblahá připomínka socek ze středověku.

Mezinárodní politika

Stěny budou muset růst i nadále. Stále jsme svědky neblahých pokusů dostat se na naše území. Evropská unie například shodila několik humanitárních balíčků. Na místo dopadu ovšem okamžitě dorazil Petr Mach, vzpupně se k nim otočil zády a nebezpečí tak zažehnal. Hrdí občané nezůstali pozadu a okamžitě balíky potřeli pomazánkovým máslem a na protest rozsvítili žárovku.

Větším problémem jsou ale vyslanci norského Barnevernetu. Seskakují z letadel jako Gabčík s Kubišem a v zatáčkách číhají na české rodiče jedoucí v rodinném kombíku. Po brutálním atentátu unáší české děti a nakládají je na cestu do Norska. Naštěstí se zatím vždy podařilo pedagogické odbojáře obklíčit v kostele pod Karlovým náměstím a po větě „Vylezte, nic se vám nestane!“ je rozstřílet za zvuků hymny.