Moravská národnost jako politický problém

David Unger

Většina Čechů v čele s Pražany si snad jednou uvědomí, že Morava není jen okrajová folklorní a trochu exotická část republiky. Obnovením skutečné samosprávy Moravy a Slezska může Praha dohlédnout dále než na hranice Čech, a tím se lépe postavit k otázce evropské.

Letos u sčítání lidu vyplníme volně kolonku pod názvem národnost tak, jak ji skutečně cítíme. Máme možnost ji vyplnit slovem „česká“, „moravská“ nebo „slezská“.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vždy mě nadzvedne, když někdo (včetně významných médií) označuje celou naši republiku jako „Čechy“. Slyšel jsem třeba, že u Znojma je hranice mezi Rakouskem a Čechami. Když představitel ministerstva školství srovnává pedagogické vzdělávání v Čechách a v zahraničí, mám chuť se zeptat: Jak je tomu na Moravě a ve Slezsku?

Moravané to mají blíže do Vídně než do Prahy a geomorfologická otevřenost země na severovýchod a na jih souvisí i s tradičně větší otevřeností a konzervatismem moravského myšlení. Zatímco Čechy, území kryté ze všech stran horami, které svým tvarem připomíná mísu, tíhnuly v minulosti více k radikalismu, izolacionismu a opozici vůči evropskému prostředí. Od husitského hnutí až po kupónovou privatizaci a současné vládní „reformy“ v Čechách tradičně vítězí postoj, že jen my známe tu správnou cestu a poradíme si sami. Neplatilo to vždy absolutně, ale vystupování současného českého prezidenta v zahraničí má z historie na co navazovat. Naopak představitelé Moravy a Slezska v dějinách politikům z Čech často „nastavovali zrcadlo“ a některé tendence pomáhali vyvažovat. Moravský evangelický (!) politik Karel starší ze Žerotína nesouhlasil s povstáním českých evangelických stavů v roce 1618 a Čechy varoval, že přílišný radikalismus vůči katolickým Habsburkům nás může v důsledku připravit o svobody, které máme nyní. Byl tehdy českými stavy sesazen. O tom, že měl pravdu, nás přesvědčila Bílá hora a tři sta let temna.

Český národ, tak jak byl koncipován v 19. století, stále vychází z obrozeneckého výkladu státotvorného národa, kdy pojítkem je jednoznačně společný národní jazyk. Takový národ se ostře vymezoval vůči národům jiným. Koncepce tehdy logická a v Evropě obvyklá. Proti sílícímu velkoněmectví proto i česky mluvící Moravané opustili dřívější pojetí zemského národa ve prospěch jednotného národa českého.

Moravská otázka však zůstala a přežila. Jako řeka Punkva se občas vynořuje a zase se na dlouhá léta schová. Vynořila se v odporu proti návrhu na župní zřízení po vzniku Československa a uspěla. Naopak byla poražena v roce 1968 a po roce 1989 a spolu s ní i ryzejší pojetí československé (troj)federace, které moravské hnutí tehdy prosazovalo. Jeho lídr, psycholog Boleslav Bárta, prosazoval ideu Československé spolkové republiky po vzoru Německa nebo Rakouska založenou na nenárodnostním, zemském principu. Samostatnost moravského národa příliš nepodporoval, protože pojetí národa (to obrozenecké) považoval za přežité.

Moravské hnutí neuspělo proto, že spolkový stát byl trnem v oku zejména příznivcům rychlé privatizace miliardového státního majetku několik délek před právníky. Býval by jim tolik nevadil zemský sněm v Brně či Olomouci nebo cedule s moravskou orlicí před Jihlavou, Žďárem a Svitavami. Ale právě nebezpečí, že by si Morava a Slezsko prosadily svoji vlastní cestu ekonomické transformace. Co kdyby byla opatrnější, důkladnější, průhlednější, šetrnější?

Po moravském neúspěchu a demontáži Československa bylo zavedeno to nejméně přirozené rozčlenění na již jednou neosvědčené „gottwaldovské“ kraje. Nebyly respektovány nejen historické hranice, ale ani kulturní a praktický spád jednotlivých území. Moravská Třebová je v Pardubickém kraji, vznikl nesourodý kraj Vysočina spojující jihočeské Pacovsko, východočeské Chotěbořsko s ryze moravskými regiony. Označení celé republiky jako Čechy se pět minut po dvanácté podařilo alespoň částečně „ukecat“ na oficiální Česko.

Co teď? Zdá se, že se moravské téma opět nesměle probouzí. Slyší na něj i někteří představitelé mladé generace, kteří rok 1989 již nepamatují. Ti, nejen prostřednictvím Facebooku, připomínají existenci moravské národnosti. V loňském roce na Cyrila a Metoděje, svátek patronů Moravy, byla poprvé na mnoha radnicích vyvěšována moravská zemská vlajka, která se neužívala téměř 100 let. Moravské vlajky vlály v Moravském Krumlově i během podzimního boje za Muchovu epopej.

Lid českých zemí má teď šanci, aby tyto zatím slabé tendence využil ve svůj prospěch. Zkusme se podívat na západ od nás, nikoli s kritikou, ale se zájmem a pokorou. V Evropě již dávno opustili zastaralé pojetí státotvorného národa a integraci opírají o historické regiony. Ne jako ty naše „euroregiony“, tedy slepence krajů, vypadající ještě hrůzněji než kraje samotné. V čele integrace můžeme spatřit právě Němce, vůči kterým se český národ tak vymezoval, až se úplně vymezil a zůstal sám. Nezastydí se teď Češi? Nebo tuto integraci chtějí dál „po česku“ jen kritizovat?

Vypadá to, že opět přichází doba, kdy budeme mít šanci toto naše obrozenectví překonat. Ti, kteří moravskou otázku zdůrazňují, bývají stereotypním pohledem v Čechách i ve „zbytku republiky“ vnímáni buď jako romantické hnutí, nebo jako nebezpečný separatismus a extremismus. Obávám se, že tento přístup nás nezavede dál než na první kopec Českomoravské vrchoviny. Pokud se chceme dostat dále, měli bychom této snaze porozumět jinak. Dnešní moravští nadšenci třeba z Moravské národní obce totiž nepodporují koncepci státotvorného národa, ale národ chápou moderněji. Národ jako společenství lidí, které sdílí společné hodnoty, bez ohledu na jazyk. Rovněž se jasně distancují od jakékoli formy extremismu.

Češi mohou mít ze znovunastolení moravské otázky i další zisk. Požadavek na rehabilitaci Moravy teď může být opět indikátorem změn, které asi brzy přijdou. Po skutečné reformě politického systému nebo rovnou další revoluci budeme mít možnost vrátit se i k tradici zemského zřízení. Bude totiž potřeba něčeho, co lidi spojí a pomůže obnovit jejich ztracenou důvěru ke státu a jeho institucím. Potřeba něčeho, co tu fungovalo po staletí a zároveň není charakteristické pro současný režim.

Nezbývá jen doufat, že si většina Čechů v čele s Pražany jednou uvědomí, že Morava není jen okrajová folklorní a trochu exotická část republiky, která jim komplikuje volby nesmyslnými hlasy pro levici. Naopak, uznáním legitimity moravské otázky a obnovením skutečné samosprávy Moravy a Slezska může Praha dohlédnout dále než na hranice Čech, a tím se lépe postavit k otázce evropské.

    Diskuse
    March 4, 2011 v 10.2
    Palacký forever
    V době "postnacionální konstelace" je rehabilitace zemského principu velmi dobrým tématem, už proto, že "zemskost" je už z principu v napětí s národem ve smyslu 19. století. Ale právě proto bych se neupínal k té národnosti, to mi v tom celém přijde trochu navíc. Já (vsetínský rodák a dnes olomoučák) se cítím být plně Čechem - ale z Moravy... Je to především otázka společných politických dějin, a to již zhruba tisíc let.
    DU
    March 4, 2011 v 11.19
    Pořád národnost?
    Je to otázka, zda u zemské a hodnotové identity používat pojem národnost, když se liší od pojetí v 19. a 20. století. Sám jsem se jako Čech z Moravy také dlouho cítil. Ale nepodpoříme tím vlastně ono české obrozenecké pojetí národa? Máte pravdu, že dějiny jsou téměř tisíc let společné, ale do jaké míry byl tento politický "celek" charakteristický 9 století institucionální zemskou odlišností? Nehledě na to, že byly doby, kdy Morava a Slezsko měly s Čechami společnou jen osobu panovníka, někdy ani to.
    Bavoři jsou taky Němci, nevidím v tom problém.

    Na co narážíte s tou poznámkou, že jsme občas neměli nic společného?
    DU
    March 4, 2011 v 15.22
    Možná že je škoda, že se nedají odlišit Češi z Česka a Češi z Čech, v tom je rozdíl. Bavoři a Saové jsou Němci, Angličané a Skoti jsou Britové. Češi a Moravané jsou Češi?

    V posledních desetiletích Rakouska neexistovaly společné instituce pro země České koruny. Na skloncích vlád Jiřího z Poděbrad, Matyáše Korvína nebo Rudolfa II. měla Morava i jiného panovníka než Čechy. Nejsem historik, ale po celou historii byla různá míra politického svázání Čech a Moravy, od unitárního státu v současnosti po volnou konfederaci v letech 1618-1621.
    Myslím, že vědomí společné identity bylo trvalejší než ty epizody, kdy se Morava dostávala do jiného dynastického svazku.

    Stejně se za chvíli bude všude mluvit anglicky, potom budou Moravians, Bohemians a Czechs :-))
    DU
    March 4, 2011 v 16.29
    Společnou identitu nepopírám, jsou ale významné odlišné identity zemské. Do konce 19. století bylo běžné mluvit o Moravanech, Moravcích, moravském jazyku.

    Doufejme že to v budoucnu bude tak, jak píšete. Angličtina a němčina jsou v tomto srozumitelnější. Je také signifikantní, že čeština nemá pro slovo Bohemian odlišný ekvivalent.
    March 4, 2011 v 20.4
    "Moravská národnost"?
    Mě osobně nijak nenadzvedává, označí-li někdo ČR jako „Čechy“; občas v tom vidím sympatickou snahu vyhnout se patvaru „Česko“. A například Poláci používají výraz „Czechy“ zcela běžně, a myslí tím celou ČR. Rozhodně však nesdílím představu Martina Škabrahy, že "se za chvíli bude všude mluvit anglicky". K tomu naštěstí nikdy nedojde, u nás mj. i "díky" úrovni výuky jazyků na ZŠ a SŠ:)

    Celkově se mi zdá, že článek tak trochu plete páté přes deváté: národnost, politiku, jazyk a územně správní problematiku. Něco jako moravská či slezská národnost neexistuje - pokud pojem národnost chápeme jako produkt 19. století (tak jako neexistuje např. národnost korutanská). Moravský jazyk - co to je? To je směs rozmanitých dialektů, bohaté řečiště morfologických aj. odchylek; možná proto my Moraváci snáze přecházíme ve veřejných projevech ke spisovné češtině, zatímco Češi (tj. Nemoraváci) setrvávají u češtiny obecné. Ale to je lingvistická trivialita.

    Osobně bych problém nepřesouval k otázce "moravské národnosti", která by nás - dle mého názoru - mohla přivést k docela nebezpečným důsledkům, ale držel bych se otázky územně správního členění. Rakousko mohlo být naším vzorem. Zemské uspořádání by jednak vyjádřilo historickou kontinuitu, zlomenou minulým režimem, jednak by posílila onu "společnou identitu" Moravanů, Slezanů a Čechů. (I když pojem "identita" je zase na další rozbor...) Ale vinou našich politických packalů, kteří o historii nemají ani páru, vznikly podivné útvary, jako např. kraj Vysočina apod.

    Ovšem křísit myšlenku "moravské národnosti" se mi jeví jako nedobrá cesta.
    DU
    March 4, 2011 v 20.43
    Pane Kando,
    článek se zamýšlí nad vztahem obrozeneckého pojetí národa a státoprávním dopadem moravské otázky ve 20. století. Je zde návrh, jak pojmout moravskou národnost i státoprávní uspořádání nově, aniž bychom se vraceli k obrození. Identita, národní i zemská, a územněsprávní členění spolu souvisí. O moravském jazyce ani nářečí článek není.

    Název Čechy pro celou republiku je věcně nesprávný a ignoruje území, kde žije cca 4 mil. obyvatel. Diskutovalo se o tom téměř 20 let a naštěstí se tento název oficiálně neprosadil. Jak by se cítil Skot, kdybyste mu řekl, že Glasgow je v Anglii? Název Česko není dokonalý, ale alespoň krátce vymezuje celé území ČR. Pokud není všem libozvučný, to neznamená, že není legitimní jej používat. Název Československo mnoha idem v r. 1918 taky "nevoněl" a jaká je dnes škoda, že je již slovem historickým.

    Jako nelingvista jsem přesvědčen o tom, že Moraváci přecházejí snadněji do spisovné češtiny ani ne tak kvůli různějším dialektům, ale především proto, že v jejich nářečí a interdialekty se více často vyskytují spisovné koncovky. Ale opakuji, že článek o jazyce není.
    March 4, 2011 v 21.11
    Aber ja, Herr Unger, ein Boehme und ein Maehrer sind Tschechen. Nicht wahr?
    DU
    March 4, 2011 v 21.32
    Das ist klar. Ich danke Ihnen vielmals.

    Pokud jde o příspěvky pana Škabrahy a Kandy, jsem potěšen, že jsme zajedno ohledně státoprávní otázky. Pokud jde o národnost, nedivím se, že levicový intelektuálové jsou na pozoru. Já tvrdím, že samotné pojetí národa v 21. století "nekouše", ať už jde o národnost českou či moravskou a proč jej nevyužít pro stabilizaci nového nebo novelizovaného politického systému.
    + Další komentáře