Idea moravské autonomie se krčí ve stínu, ale nevytratila se zcela
Vojtěch PetrůSnaha vyznačit moravsko-českou, případně slezskou zemskou hranici má být nejen výrazem uchování historické paměti, ale také připomíná, že současné správní uspořádání ve formě krajů nedokáže adekvátně vyrovnávat regionální rozdíly.
Vedení Kraje Vysočina v čele s hejtmanem Vítězslavem Schrekem (ODS) odmítlo vyznačit na území kraje historickou zemskou hranici Čech a Moravy. Její připomenutí inicioval spolek Společnost pro Moravu a Slezsko, jak upozornil web Zprávy z Moravy.
„Argumenty zástupců spolku jsem vyslechl, jejich iniciativě dílem rozumím, přesto nevidím důvod k fyzickému vyznačování zemské hranice. Nejsem příznivcem nových čar na silnicích nebo dalších dopravních značek, které nic neříkají, pouze rozdělují,“ uvedl hejtman Schrek v oficiálním prohlášení.
Zastánci moravské myšlenky vedli už před dvěma lety úspěšná jednání s vedením Pardubického kraje, který nechal celkem na osmi místech vytyčit cedule vyznačující zemskou hranici. Aktivisté ze Společnosti pro Moravu a Slezsko dále vedou jednání s Jihočeským krajem a Olomouckým krajem.
Zemská hranice se formovala od dvanáctého století a její linie se ustálila ve čtrnáctém století. Jako administrativní hranice přestala sloužit ke konci roku 1948 spolu se zavedením krajů. Správní reforma zavedla v Československu krajské zřízení, které bylo znovu reformované v roce 1960. Hranice krajů často nerespektovaly historické české, moravské a slezské hranice.
V současnosti se kromě Pardubického kraje, jehož moravskou část tvoří okolí Svitav, Moravské Třebové a Jevíčka, nachází na historickém území Moravy také východní cíp Jihočeského kraje s městem Dačice a jeho okolím.
Nemáte to nakonec jedno, pane Petrů, jestli rozbijete stát „Evropou regionů“ nebo tím, že z ČR uděláte nějakou obdobu „autonomní luhanské republiky“? V obou případech ten stát půjde k šípku a to přece jde. Nebo ne?
„Regionalizace a regionalismus představují politické procesy, které v posledních desetiletích významným způsobem ovlivňují vývoj Evropy, Evropské unie a jejích členských států. Revitalizace regionálních etnonacionalistických politických proudů v 60. a zejména 70. letech 20. století i shora řízený proces decentralizace evropských států vedly k oživení regionálních procesů a v mnoha případech ke skutečné renesanci či emancipaci významných evropských regionů.“