Na úvod pár hodnotících vět k minulým událostem. Když šéf exponovaného tak zvaného protimafiánského útvaru veřejně o sobě řekne, že neměl osm let dovolenou, žil tu v autě, tu na ubytovně, někde se stala chyba. Stejně tak, když sám složí tak schopný člověk funkci a prohlásí, že neví, co bude dělat, protože chtěl „zemřít jako policista“, pak je opět někde chyba.

A v neposlední řadě, jde-li policejní plukovník za svými nejvyššími nadřízenými, dvouhvězdičkovým a jednohvězdičkovým generálem na Policejní prezidium v riflích a mikině, opět je něco špatně. Nemluvíme o individuálních schopnostech onoho plukovníka, ale o systému.

Robert Šlachta je zcela jistě velmi schopný policajt. Otázka zní, zda se za jeho působení v čele ÚOOZ nestalo z tohoto útvaru něco, co přes všechna pozitiva výsledků jeho práce z něj neudělalo něco jako sektu. Je-li pravdou, že při návštěvě sedmnácti jeho přímých podřízených u ministra vnitra měli plukovníci prohlásit, že jsou v první řadě „šlachtovci“ a až pak policisté, pak je opět něco špatně.

↗

Když šéf exponovaného tak zvaného protimafiánského útvaru veřejně o sobě řekne, že neměl osm let dovolenou, žil tu v autě, tu na ubytovně, někde se stala chyba. Archiv DR

Otázka zní, zda při velké náklonnosti některých státních zástupců vůči Šlachtovi konkrétně a ÚOOZ obecně, což se projevilo i při aktuálním sporu o podobě reorganizace policejních útvarů, není problém ještě hlubší. Není zcela normální, pokud zde už několik měsíců přihlížíme tomu, že jeden policejní útvar šetří trestnou činnost policistů, což spadá do kompetence Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). A to vše za aktivní účasti státních zástupců.

Je-li zda tak hluboká nedůvěra části systému vůči jeho jiné části, provázená absurditami typu, že se nevkládají informace do systému, aby neunikly do „zločineckého prostředí“, pak je logická otázka, zda státní zástupci, strážci zákonnosti trestního procesu, dokonce špičky státních zástupců, takový problém avizovali na tomu určených místech a pokud, jak tak činili. Bez odpovědi na tuto otázku se těžko dobereme správné odpovědi.

Pro odpověď na všechny tyto otázky není Výbor pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, svolaný navíc na příkaz poslaneckého klubu hnutí ANO a bez vědomí jeho předsedy, logicky to správné fórum. Byla zde totiž oprávněná obava, jednak po zkušenostech z minula a aktuálně s aktivním zapojením médií patřících do vlastnické stáje jedné strany sporu, že účelem je pouze vytvořit stafáž pro řízený únik informací. Únik spekulací z policejních spisů, které vždy byly, jsou a budou pelmelem faktů s drby.

Robert Šlachta sám žádal o svolání výboru s tím, že nikomu jinému nedůvěřuje. Opět zde zní hrozivý tón, ukazující na systémovou chybu. Po aféře s Kubiceho zprávou by, ať mi Robert Šlachta promine, bylo od něj velmi naivní slibovat si od vystoupení na výboru něco jiného, než jen prezentování podezření, které bez korekce soudu vždy vyzní v neprospěch jedné ze stran, aniž by se ta mohla účinně bránit nařčením.

Pokud se má totálně narušenému systému, v němž panuje nedůvěra všech vůči všem, vrátit důvěra, pak je při současném stavu, kdy se do sporu zapojili nekriticky i státní zástupci, jedinou cestou k objektivnímu odhalení faktů sněmovní vyšetřovací komise. Situace je opravdu vážná, a proto by všichni v Poslanecké sněmovně měli vážit, koho do případné komise nominují a kdo stane v jejím čele.