Šlachtova zpráva, nebo zpráva o Šlachtovi?
Petr DimunPetr Dimun popisuje okolnosti, za nichž se minulý týden konalo jednání sněmovního Výboru pro bezpečnost: šlo o situaci, která mohla nejspíše vyústit v řízený únik informací. Vážnou situaci je třeba řešit sněmovní vyšetřovací komisí.
Na úvod pár hodnotících vět k minulým událostem. Když šéf exponovaného tak zvaného protimafiánského útvaru veřejně o sobě řekne, že neměl osm let dovolenou, žil tu v autě, tu na ubytovně, někde se stala chyba. Stejně tak, když sám složí tak schopný člověk funkci a prohlásí, že neví, co bude dělat, protože chtěl „zemřít jako policista“, pak je opět někde chyba.
A v neposlední řadě, jde-li policejní plukovník za svými nejvyššími nadřízenými, dvouhvězdičkovým a jednohvězdičkovým generálem na Policejní prezidium v riflích a mikině, opět je něco špatně. Nemluvíme o individuálních schopnostech onoho plukovníka, ale o systému.
A není to meritum Dimunova článku. To bych si dovolil shrnout a ještě vyostřit:
Buď je chování podplk. Šlachty na místě, pak je potřeba začít stavět barkády a podpořit dobrého pistolníka, když už se v našem westernovém městečku ocitl. Anebo je to pracovitý a odpovědný policajt, bohužel zjevně nezpůsobilý pro vedoucí funkci v policejním byrokratickém aparátu.
Nepodezírám českou policii a českou politickou scénu z přehnané rezistence vůči korupci. Nepochybuji, že jak do policie, tak do politiky prorůstá organizovaný zločin (i když méně, než by se zdálo z "odvážných" poznatku našich televizních kríženců mezi baviči a reportéry). Ale nevěřím na kovbojská řešení.
Petr Dimun sice říká, že je něco špatně v systému, jehož část
nedůvěřuje jiné části, ale prstem ukazuje jen na státní zástupce a Šlachtu. Policisté z ÚOOZ nevkládali informace do (informačního) systému, protože by to vedlo k jejich úniku. Podle Petra Dimuna měli státní zástupci "takový problém avizovat na příslušných místech". Ale "příslušná místa" (tedy například ministr vnitra a policejní prezident) nejspíš o problému věděly a nic s ním neudělaly.
Systémy nejsou vždy schopné samoopravy a protisystémové kroky jsou někdy nutné.
Dobře, Šlachta nedodržoval služební postupy. Vytýkáno nadřízeným mu to ale bylo teprve poté, co padlo rozhodnutí o zrušení samostatnosti jeho útvaru.
Ani poté, co se rozhodl od policie odejít, nešel proti systému tak radikálně jako třeba Chelsea Manningová nebo Snowden, kterým se v DR dostalo plné podpory. Zprávu určenou místům , která považoval za příslušná, neposkytl tisku, ale zavřel ji do trezoru.
Dimunův argument s riflemi a mikinou mi připomíná hrůzu z představy Karlova náměstí, kde je na každém stromě voják bez disciplíny (u Haška).
Prorůstání organizovaného zločinu mi vadí a vadí mi i zvyková korupce -- ale právě protože mi vadí, nepovažuji za udržitelný stav, ve kterém by odpor vůči němu stál a padal na "neposlušných policajtach a nezodpovědných státních zástupcích".
Nevadilo by mi, kdyby Šlachta šel nekompromisně proti systému, ale právě že nešel. Spousta řečí o tom, jak nemohl věřit svým nadřízeným, kolegiálním útvarům atd. Pokud je to pravda, čekal bych věcná obvinění. Zatím vidím jen subalterního úředníka udiveného, že přestože si vytvořil politické kontakty a kontakty v mediích, není ve své funkci nedotknutelný .
Ono opravdu existuje něco takového jako vojenské, uřednické a policejní ctnosti. Hašek sice ztvárnil ve výroku obrlajtnanta Makovce kolosální vojenské blbství, ale bez těch vojenských ctností by pozbyl obrlajtnant Lukáš hodně ze své hloubky.
Spolu s tím ostatním, nač Dimun upozorňuje, je ta mikina a riffle při vystoupení v rámci vrcholného vedení policie jeden z řady varovných symptomů.
Policejní prezident má svaté právo navrhnout ministrovi vnitra takovou reorganizaci policie, jakou považuje za vhodnou (jaká se mu zlíbí). Policie je řízená jako striktně hiearchická struktura. Může to být špatně a pak diskutujme o tom, jak to změnit, ale opravdu si nemyslím, že by jakkoli prospělo nešíření korupce, kdyby úředník státu směl vykonávat své kompetence jen potud, pokud se to nelíbí politikovi, který nemá v dané oblasti žádné kompetence, tisku či populárnímu podřízenému.
Taklto to ovšem vypadá, že policejní prezident Tuhý neměl odvahu říci Šlachtovi do očí: "příště si vemte uniformu nebo aspoň sako až za mnou půjdete". Místo toho, aby mu tuto a jiné nepřístojnosti vytkl, raději spustil reorganizaci celého útvaru a do poslední chvíle tvrdil, že proti Šlachtovi nic nemá a dokonce by o něm uvažoval pro vyšší funkci.
Nic proti neurotikům, ale chceme opravdu tak nesmělého člověka jako šéfa policistů?
Pro později narozené: modrá knížka byl doklad tištěný na bleděmodrém papíře, který potvrzoval, že jste neschopný vojenské služby. Bylo dost těžké ho získat, pokud jste si teprve v 18 letech uvědomil, že na vojnu opravdu nechcete a jste zcela neduživý.
Jak může v bezpečnostních složkách fungovat někdo jako neřízená střela? Nebo možná řízená, ovšem někým jiným, protože pokud zasáhne jiné složce do rozpracované kauzy, tak ji prakticky navždy zničí.Co lepšího si může zločinec přát?
A další, na tohle navazující poučka - v čí prospěch se tohle děje? Je člověk, který se předvádí jako Šlachtův hrdinný zastánce, skutečně oním spravedlivým?
Nicméně nemohu tvrdit, že by mi právě pohostinný pobyt v Československé socialistické lidové armádě poskytl představu o vojenských ctnostech. I když ...
můj nejbližší spolupracovník ve vojenském skladu byl starý krejčí, který celý celý život šil parádní důstojnické uniformy a byl ochoten pro svoji představu výstrojního protokolu krást:
"Pane doktore, já vím, že jste jen vojín. Ale jste absolvent a inteligent, nemůže přeci tu přeci běhat jako hastroš v těch hadrech (=standartní, fasovaná uniforma). Zbyla mi tu nějaká látka a ušetřil jsem nějaký bony (=výstrojní bony pro vyšší důstojníky na ušití zakázkové uniformy)..."
Odmítl jsem tehdy zakázkovou uniformu, asi by to byl nejkvalitnější oblek, jaký bych kdy měl, ale berte mé pochopení pro Dimunovy výhrady ke Šlachtově porušování protokolu jako opožděnou poctu tomu starému pánovi.