Když ti Babiš popožene Šlachtu
Petr DimunTím, jak se do věci vložil Andrej Babiš, Šlachtu pro budoucnost zdiskreditoval. Jeho pohrdlivé chování vůči premiéru Sobotkovi napovídá, že konflikty budou pokračovat. Babišův destruktivní přístup ohrožuje demokracii.
Na úvod je potřeba říci, že proces reorganizace policejních útvarů, tedy sloučení Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a vznik Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, nebyl ze strany policejního prezidia standardní. Minimálně první dny se totiž vedení policie nechalo médii Andreje Babiše vmanévrovat do pozice těch, kdo připravují něco pokoutně, narychlo a bez potřebné debaty.
To vše pak vedlo ke spekulacím, že jediným cílem je zbavit se primárně dosavadního ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty. Tisková konference, na níž ve středu Milan Chovanec s policejním prezidentem Tomášem Tuhým, za účasti dalších bývalých i současných policejních velitelů a představitelů policejních odborů, reorganizaci představili, měla prostě přijít hned na počátku. Předešlo by se tak spekulacím i nedůstojné hysterii, které jsme pak byli svědky.
Avšak závěr, že Chovanec s Tuhým zlikvidovali ÚOOZ, vyštvali Roberta Šlachtu a zapříčinili konec boje s korupcí, je zcela mylný a účelový. Předně, Robert Šlachta rezignoval na funkci a vysvlékl se z uniformy sám. Kdyby setrval, nepodlehl hysterii a nezachoval se jako — s odpuštěním — primadona, těžko by se pro jakoukoliv vedoucí funkci v rámci nové struktury hledal lepší kandidát.
Na stranu druhou, tím, jak se do celé věci vložil Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, Roberta Šlachtu a potažmo celý ÚOOZ zdiskreditovali. Do budoucna by se totiž jen těžko vyhýbali podezření, že je zde jiný než jen standardní vztah. A že když Babiš říká, že „ČSSD má BIS, GIBS a policii“, tak zde je i „Babišův ÚOOZ“.
Až opadne bitevní prach, zůstane zde však problém jiný: zcela nestandardní chování některých státních zástupců v celé věci. Ti totiž překročili tenkou hranici a vstoupili do celé debaty způsobem, která jim nepřísluší. Buď se do ní nechali vmanévrovat tak, jako nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, popřípadě byli přímo jejími aktéry, což platí především o vedení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.
Pokud přijde v Poslanecké sněmovně na pořad návrh zákona o státním zastupitelství, pak se jen těžko debata o něm odprostí od událostí těchto dní. A vinu za to si mohou připsat jen oni sami. Na tomto místě je třeba ocenit, že jindy mediálně nezdrženlivá vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová se zachovala tentokrát jako profesionál a zůstala stranou.
Samostatnou kapitolou je pak chování Andreje Babiše. Opakovaně jsem v Deníku Referendum psal o tom, že jeho destruktivní přístup k politice obecně a k vládě konkrétně je nezdravý a povede k permanentnímu vyvolávání krizí. Ty neohrožují už jen politiku a její vnímání veřejností, ale už i systém demokratického vládnutí jako takový.
Jeho vystupování na Bezpečnostní radě státu jen potvrdilo to, co už jsem psal zde také: on hluboce pohrdá už i samotným premiérem Sobotkou a hledá záminky, jak z koalice odejít, aniž by na něm ulpěla vina za její konec. Tentokrát to nevyšlo, ale nedělejme si iluze, že Babiš si prohru nechá líbit. A nebude to věru v krátké budoucnosti — i s ohledem na blížící se podzimní volby — asi nic pěkného.
A ještě jedna věc by měla pro úplnost zaznít. Totiž že bez minimálně tichého souhlasu prezidenta Miloše Zemana by Milan Chovanec s Bohuslavem Sobotkou plán na reorganizace policejních útvarů nakonec neprovedli. Babiš zde tak nenarazil jen na standardní politické strany, ale i na jinak vůči nim poměrně kritického prezidenta. I to bylo důvodem, proč se nakonec hnutí ANO stáhlo. Andrej Babiš bude muset hledat jinou záminku.
Role státních zástupců: asi není nijak příliš možno se divit jejich úleku z toho, že jeden z nejvýraznějších útvarů pro potírání zločinu má být víceméně přepadovou akcí zbaven své dosavadní operační autonomie. V chronicky korupčním českém prostředí bylo skutečně možno (a nutno) obávat se nejhoršího. Státní zastupitelství si vymohlo alespoň garance, že aktuální kauzy budou ponechány v rukou dosavadních vyšetřovatelů; a dokonce i to, že jim nikdo z jejich nových nadřízených nebude smět nahlížet do spisů!!
Právě tady je to čertovo kopyto: podřízením ÚOOZ pod nové, širší vedení dramaticky stoupá riziko, že právě ty "nejžhavější" kauzy budou vyzrazeny, a tedy naprosto torpédovány.
Jestliže tedy samotné státní zastupitelství má takovéto zásadní obavy z probíhající "reorganizace" - pak je tím spíše možno pochopit, jaké pocity teď asi převládají u vyšetřovatelů z ÚOOZ.
Jak už jsem napsal při jiné příležitosti: ano, Šlachtův útvar se skutečně do jisté míry choval jako stát ve státě; ale v latentně vysoce korupčním prostředí se ta dualita (a relativní autonomie) vyšetřovacích orgánů jevila stále ještě účelnější alternativou, než když teď všechny útvary budou pod jednou jedinou centrální kontrolou. Musím zde opakovat mou základní tézi: Kdo bude (politicky, mocensky) ovládat vedení policie, ten bude ovládat i vyšetřování (politických) kauz.
Anebo jinými slovy: vyšetřování politických kauz bude možné jenom do té míry, dokud to povolí samotná politika.
Ale vážně: Nechci stát, ve kterém si kterýkoliv policejní útvar rozhoduje, jak bude řízen. Nechci v represivních složkách státu lid, kteří se si myslí, že jsou nenahraditelní a že zákony jim jen překážejí v jejich práci. Nechci, aby v případě politické diskuse najednou vyplouvaly útržy odposlechů, na jejichž základě šikanuje státní zástupce ministry.
Možná byl Šlachta mimořádně schopný a výkonný policista, nepodléhal nátlaku a úplatkům -- bohužel, v této kauze prokázal, že rozhodně nepatří na vedoucí funkci v policii demokratického (a obecněji právního) státu.
Mimochodem, kterou politickou kauzu kdy ÚOOZ řádně vyšetřil?
Z tohoto mého komentáře vyplývá, že za prvé v žádném případě nejsem nějakým nekritickým obhájcem R. Šlachty; a že dokonce uznávám, že za s t a n d a r d n í c h společensko-politických podmínek má jednotné organizační vedení vyšetřujících policejních útvarů samozřejmě své logické oprávnění.
Jenže: české poměry mají k těm "standardním" právě bohužel ještě velmi daleko.
A proto má centrální téze zní: za podmínek vysoce korupčního českého prostředí se jeví stále ještě lepší alternativou dualita vyšetřovacích orgánů, které mají v kompetenci vyšetřování i těch politicky "nejžhavějších" kauz. Podstatně tím vzrůstá pravděpodobnost, že jeden útvar bude sledovat aféry, které ten druhý jaksi nenápadně nechal spadnout pod stůl. A i kdyby to bylo třeba jenom na základě motivu vzájemné konkurence.
------------------------------------------
Co se pak konkrétně týče toho vyšetřování kauzy Nečasová ze strany ÚOOZ: tady se především - a to už na první pohled - tím naprosto nejméně kompetentním účastníkem celého procesu jeví příslušná soudkyně. Upřímně řečeno: jako předseda soudu bych takovéto soudkyni svěřoval nanejvýš rozhodování o tom, jestli někde na vesnici sousedovi králíci někomu na záhoně sežrali mrkev; ale v žádném případě náročné politické kauzy. Lze jenom doufat, že nadřízený soud vyhoví žádosti státního zastupitelství, a danou kauzu této soudkyni definitivně odejme. Teprve potom se bude moci ukázat, do jaké míry byl tento případ ze strany ÚOOZ zpracován kvalitně či nikoli.