Setkaly jsme se poprvé na Klinice. Bylo to právě před rokem. Přišla jsem na akci, kterou organizovali anarchisté na podporu svých přátel ve vazbě. Doufala jsem, že zde získám víc informací k takzvané operaci Fénix.

Všichni, kterých se zatýkání, výslechy a domovní prohlídky třeba jen vzdáleně týkaly, se tehdy báli mluvit. Jeden z anarchistů ukázal na ženu, která stála opodál. „To je Martinova sestra, Pavla.“ Věděla jsem, o koho se jedná, už jsme si před tím psaly. Zamířila jsem k ní a představila jsem se jí.

Pochopila jsem záhy, jak operace Fénix změnila sestře Martina Ignačáka, obviněného z plánování teroristického útoku na vlak, život. Tehdy osmatřicetiletá žena až do chvíle, kdy se dozvěděla, že její bratr má být teroristou, žila v poklidu se dvěma dětmi a partnerem v menším městě na Moravě.

Oba chodili do práce a jejich starosti se nijak nelišily od starostí jiných lidí. Vše se změnilo v okamžiku, kdy přišla zpráva, že jejího o devět let mladšího bratra vazebně stíhají.

„Když se narodil, snažila jsem se mamce pomáhat, chodila s ním ven, učila se s ním, hrála, byl to prostě můj milovaný bráška. Vždy se snažil být laskavý a kamarádský, ale ono to tak nějak šlo z něho samo,“ vzpomínala Pavla na jejich společné dětství a popisovala, jak byl vždy ochotný každému pomoct, ať už kamarádům, nebo rodičům. „A policie ho teď viní z terorismu, to je směšné,“ rozčilovala se tehdy.

Pochybnosti

Pohled Pavly na bratra Martina by se dal relativizovat tím, že starší sestry mívají ke svým o hodně mladším bratrům mateřský vztah. Je tedy jen přirozené, že Pavla nevěří, že by její mladší bratr mohl být teroristou. Mohl ji navíc už během první návštěvy uklidnit, že se jednalo o provokaci dvou agentů a že se jistě brzy vše vysvětlí.

Ale nevysvětlilo. Po roce a měsíci je Martin Ignačák jako poslední ze zatčených v operaci Fénix stále ve vazbě. Ovšem mnohé dnes nasvědčuje tomu, že Pavlu sesterská intuice nezklamala a její bratr opravdu žádný terorista není. Celý případ začíná vzbuzovat vážné pochybnosti, zejména mimořádně problematickou rolí policejních agentů v ní, o čemž jsme v Deníku Referendum již podrobně informovali.

↗

Pavle změnilo stíhání jejího bratra život. Foto Saša Uhlová, DR

Ze tří údajných pachatelů se přípravy útoku na vlak účastnili dva lidé: Petr Sova a Martin Ignačák. Třetí obviněná byla obžalobou zahrnuta do skupiny zřejmě proto, aby se vůbec mohlo jednat o skupinu.

Ani podle obžaloby se na přípravách nijak zvlášť nepodílela. Pouze jednou měla hlídat, když jeden z agentů spolu s Martinem Ignačákem zakopávali láhev.

Policie ostatně tuto „nebezpečnou teroristku“ od začátku vyšetřuje na svobodě, a to přesto, že žije na Slovensku. Při znalosti spisu je pochopitelné, že obžalovaná ve vazbě není. Už méně srozumitelné je, proč tam zůstává Ignačák, který ani neměl být hlavním organizátorem, za nějž spis označuje Sovu, jenž je však již na svobodě.

Obvinění se hájí, že s nápadem zaútočit na vlak přišli policejní agenti a tvrdí, že jejich skutečnou identitu tušili. Hlavní člen skupiny líčí konstrukci, podle níž se domníval, že agenty využije a přechytračí. Nenapadlo ho, že on a jeho přátelé mohou být trestně stíháni i v případě, že žádný trestný čin nespáchají.

Jasno by do případu mohly vnést policejní odposlechy z doby, kdy nápad vznikl. Obžaloba je však nechce poskytnout.

Za bratrem do Prahy

Galerie (4)