Bylo to koncem června 2014. Na Sousedské slavnosti, které pořádali aktivisté mostecké levicové scény, přišli dva neznámí muži v doprovodu dvou žen. Seznámili se tam s lidmi okolo komunity VAP - Voice of Anarchopacifism: s Petrem Sovou, Martinem Ignačákem, Radkou a dalšími.

Oba muži pracovali v Útvaru speciálních činností a najal si je Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Jejich přítelkyně byly náhodné známosti, které jim měly dodat na důvěryhodnosti. Nebyly to policistky a nevěděly, že tam jsou s policisty, protože ti jim to neřekli.

Agent Petr a agent Robert pracovali společně již delší čas. Při výsleších agenti vypověděli, že se snažili radikálně levicové hnutí infiltrovat od ledna 2014 kvůli trestné činnosti radikálů. Podle zjištění Deníku Referendum se ale o průnik do radikálně levicové scény neúspěšně snažili minimálně od léta 2013.

Každopádně ale nebyli v době Sousedských slavností skutečnými agenty, těmi se stali až 1. listopadu 2014. Do tohoto dne pracovali jako tak zvaní „policisté se zastřenou totožností v zájmovém prostředí“: tak definuje činnost v utajení zákon o policii.

Policejní sítě

Tvrdí-li agenti, že měli za úkol infiltrovat levicovou radikální scénu kvůli páchané trestné činnosti, myslí tím zřejmě akce takzvané Sítě revolučních buněk. Tedy poškozování věcí a zapalování aut, které doprovázejí „komuniké Sítě revolučních buněk“.

Komuniké zveřejňují od ledna 2014 různé anarchistické weby, kterým je jejich autor, či autoři, posílají. Vycházejí také přímo na stránkách Sítě revolučních buněk. Informují o útocích na policejní auta, auta majitele Řízkárny, mýtné brány a další objekty. Deklarovaných útoků Sítě revolučních buněk je do dnešního dne šestnáct, ne všechny jsou potvrzené.

Agenti se však začali pohybovat na levicové scéně dřív, než vzplálo první auto, a hlavně se jim během víc než roku v terénu nepodařilo rozkrýt, kdo je zapaluje. Zato zde vznikla kauza nová, a to „útok na vlak“.

Když po deseti měsících od příchodu obou agentů do komunity okolo Petra Sovy policie zatýkala v rámci operace Fénix podezřelé z útoku na vlak, rámovala to právě Sítěmi revolučních buněk. Tak to převzala i většina médií a chvíli to vypadalo, že v České republice existuje rozsáhlá organizace, která se snaží aktivně zničit stát.

Policie zadržela tehdy jedenáct lidí, obvinila jich šest. Tři lidé jsou obviněni z přípravy teroristického útoku na vlak. Organizátorem měl být tou dobou čtyřiačtyřicetiletý Petr Sova a s ním byli obviněni ještě Martin Ignačák a jeho přítelkyně Alexandra Š. Ti tři se měli připravovat na to, že hodí zápalnou láhev na jedoucí vlak.

Radka P. a Katarína Z., které se s obviněnými znaly, jsou stíhány za nepřekažení trestného činu. Všichni se pohybovali kolem komunity VAP — Voice of Anarchopacifism.

Další obviněný z operace Fénix, Aleš K. z Brna, je stíhaný za nedovolené ozbrojování kvůli údajnému přechovávání hromadně účinné zbraně v bytě. Policie vyloučila jeho případ k samostatnému projednávání.

Ostatní zadržení v operaci Fénix byli propuštěni. Po šesti měsících policie začala ale jednoho z propuštěných, Lukáše Borla, znovu hledat. Podezírá jej z toho, že by právě on mohl být „Sítí revolučních buněk“.

Uplynul totiž rok a měsíc od zatýkání a již dnes je zřejmé, že lidé obvinění z útoku na vlak neměli nic společného se zapalováním aut, ani s poškozováním mýtných bran a dalších objektů. A že tedy nemají nic společného ani s žádnou Sítí revolučních buněk. Ze tří lidí, kteří byli stíháni vazebně, zůstává zavřený již jen Martin Ignačák.

Soud ho sice už také propustil z vazby, ale rozhodnutí je zatím nepravomocné, protože státní zástupce podal proti propuštění stížnost. Aleš K. byl z vazby propuštěn v létě a Petr Sova v prosinci. Obviněná Alexandra Š., která se měla aktivně účastnit přípravy útoku na vlak je od začátku stíhána na svobodě, přestože žije na Slovensku.

Lidé, kterých se represe nějak dotkly, spolu s dalšími přáteli a známými zadržených, vyslýchaných a obviněných, utvořili skupinu nazvanou Antifénix. Snaží se získavat a poskytovat informace o policejních represích vůči anarchistům a také podporovat ty, kteří jsou ve vazbě nebo souzeni.

Mnohé se vyjasnilo, ale zůstává stále jedna nezodpovězená otázka. Jaká byla skutečná role policejních agentů v přípravě útoku na vlak? A kdo vlastně oba muži jsou? Jejich fotografie zveřejnili anarchisté na webu asociace Alerty. To pomohlo k objasnění historie jejich působení v levicovém hnutí.

Když policisté pláčou