Operace Fénix působí, jakoby policie chtěla dohromady dát různé nesouvisející záležitosti. K obviněným z Voice of Anarchopacifism přibrala Aleše z Brna a jednotlivce spojené s různými weby. Celé to pak zarámovala Sítí revolučních buněk. Vydatně pomáhala právě některá média, která vše odpálila bombastickými titulky. Prvenství hrály Lidové noviny, ze kterých podle prvních zpráv získal čtenář snadno dojem, že tu existuje rozsáhlá teroristická síť levicových extremistů. Postupem času se ale právě zde objevila i celá řada informací, které původní verzi nabourávají, jako třeba rozhovory s právníkem Petra S a právníkem Martina I.

Extremismus jako výhodný pojem

Odborník na extremismus, politolog Jan Charvát tvrdí, že už pojem extremismus je velice problematický. Podle něj v akademickém prostředí neexistuje shoda na tom, zda takový termín vůbec používat. Každopádně v zákoně nic takového není a neexistuje ani jedna jasná definice extremismu, kterou by všichni přijímali.

Třeba ale právě politický koncept anarchismu se kryje s představou přímé demokracie, pak je tedy otázka, zda anarchismus jako takový lze považovat za něco, co je s demokracií neslučitelné.

Užívání slova extremismus vyhovuje hlavně politikům, policii a médiím, která s ním mohou pracovat. „Z vědeckého hlediska nám ten termín nepomáhá, protože míchá dohromady nesourodé aspekty a navíc je pejorativní, má silný emocionální náboj,“ vysvětluje Charvát svou distanci od užívání pojmu extremismus. V českém akademickém prostředí ho používá hlavně politolog Miroslav Mareš z Brna, který vychází z německého konceptu bojující demokracie, a zřejmě i proto dlouhodobě spolupracuje s ministerstvem vnitra.

Podle některých odborníků by však bylo lepší nahradit slovo extremismus, které v důsledku vlastně nic nesděluje, pojmem násilí z nenávisti. Ovšem policie na jedné straně může stíhat jenom konkrétní činy, nikoli názory, na straně druhé však za extremistu považuje každého člověka, který se hlásí k hnutí, jež policie definuje jako extremistické. Zda by se praxe policie změnou názvosloví změnila, je otázka. Další otázka je, není-li právě dosavadní přístup příčinou chování policie nejen k zadrženým, ale i k dalším lidem z anarchistického hnutí.

Když Michal zvedne telefon, je tam ticho, nebo policie

Nepříjemnosti nezažili jen lidé, kteří jsou podezřelí, ale také ti, kteří mají být jen svědky: „V pět ráno toho 28. dubna zazvonili policisté nejdřív dole, pak nahoře s výzvou k podání vysvětlení. Probudili moje spolubydlící,“ popisuje Michal P., jeden ze svědků, jak si pro něj přišli. Odvezli ho na Ruzyň, kde ho vyslýchali tři hodiny. Nejdřív se ho ptali, zda zná některé lidi, zda ví, co plánovali a až po čase se začali ptát na útok na vlak. „V životě jsem o tom nic neslyšel, a kdybych slyšel, považoval bych to za blbej vtip,“ tvrdí Michal. Když si přečetl, o co v obvinění jeho známých jde, přišlo mu to natolik absurdní, že se rozhodl vypovídat. Policisté mu také vyhrožovali, že pokud vypovídat nebude, stane se ze svědka obviněným.

Michalovi vadí, že mu v posledních dnech neustále zvoní telefon z neznámých čísel. Když ho zvedne, je tam ticho, nebo se ozve policie. Telefon raději přestal používat. Celkově se zdá být přístupem policie znechucený, což je také důvod, proč se rozhodl o své zkušenosti mluvit.

Vyslýchající se také hodně zajímali o Síť revolučních buněk. Naznačovali spojitost, a že jdou po lidech, kteří zveřejňovali jejich prohlášení. Hodně se Michala ptali na weby a administrátory stránek. „Pochybuju, že za Sítí revolučních buněk stojí někdo z anarchistického hnutí, celou dobu jsem se přikláněl k tomu, že je to policejní provokace,“ formuluje Michal názor, který mezi anarchisty není ojedinělý.

„Když jsem jim řekl, že si to zapalují sami, začali se hrozně rozčilovat,“ popisuje atmosféru při výslechu. Sám byl také proti tomu, aby se komuniké Sítě revolučních buněk zveřejňovala. A nebyl sám. Všude tam, kam emaily ze „Sítí“ došly, se diskutovalo, zda se mají zveřejňovat. Někde převážil pocit, že je třeba o všem informovat, i když s akcemi nesouhlasí, na jiných webech ale prohlášení nezveřejnili.

Také podle Jana Charváta není existence rozsáhlé sítě příliš pravděpodobná. „Když jsem četl první komuniké Sítě revolučních buněk, myslel jsem si kvůli jazyku, který používají, že je to provokace,“ vzpomíná Charvát.

Dnes nevylučuje žádnou možnost. „Umím si představit, že to může existovat, stejně tak si umím představit, že je to řízená provokace, čistě teoreticky si umím představit i variantu „operace pod falešnou vlajkou“ tedy útoků, které provádějí lidé z krajní pravice, kteří napodobují anarchisty. Tomu by odpovídal fakt, že nikdo o Síti revolučních buněk v anarchistické scéně neví. Je to poměrně nepravděpodobné, ale v rámci tohoto podivného případu je to podle mého soudu dobré zmínit,“ přemýšlí Charvát, nicméně každopádně se podle něj nejedná o žádnou velkou organizaci.

Podle Charváta je patrná demilitarizace už tak nepříliš militantní levicové scény. Některé radikálnější organizace zanikly, jiné se věnují osvětové činnosti a i ten squatting se z klasického obsazování domů proměnil ve vyjednávání o Klinice.

„Není tu žádná skupina stojící na tzv. povstaleckém anarchismu,“ tvrdí politolog a dodává, že pokud skutečně nějaké „Sítě revolučních buněk“ existují, bude se jednat o akci pár lidí, kteří dokázali svou činnost utajit, což je věc v českém prostředí velmi obtížná.

Auta hoří dál

Nejúspěšnější hledač teroristů v Čechách je policista Bretschneider (na obrázku vlevo), který se proslavil hlavně zatčením hospodského Palivce za posraný obraz císaře pána. Na obrázku s Josefem Švejkem, taktéž teroristou. Foto repro DR

Z pacifisty teroristou...