Teroristické útoky ve Francii měly během nedávného klimatického summitu za následek silné omezení práva na protest. Můžeme očekávat v tomto směru prohlubující se represi proti sociálnímu aktivismu v Česku?

Právo shromažďovací může být u nás omezeno jen ze zákonných důvodů a jedním z důvodů zákazu shromáždění je i to, že se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví. Takže si umím představit, že i u nás by bylo možné omezit právo na protest v reakci na teroristické útoky nebo jejich hrozbu. Represe proti sociálnímu aktivismu tady je permanentně, ale není to dáno nebezpečím terorismu, ale nekvalitním personálním obsazením bezpečnostních sborů, státního zastupitelství a soudů.

Ve funkcích je spousta bývalých členů zločinného režimu nebo jen neschopných lidí bez známek nějaké morální integrity či dotčení lidskými právy, jejichž cílem je mít místečko ve vyhřáté kanceláři a pobírat plat a nikoliv naplňovat zákonnost a principy spravedlnosti. Tito lidi si rádi dupnou na někoho, kdo se odlišuje, ať už je to nácek polepující samolepky na sloupy, občané vystupující proti prezidentovi, příznivci squattingu nebo třeba porodní asistentka, která pomáhala u porodu doma. Čest výjimkám, které dobře a nezaujatě dělají svoji práci, vždy mě třeba překvapí a potěší kvalitní rozsudek.

Řešením by bylo vyvozovat osobní odpovědnost za nekvalitní práci (prostě by tito lidé museli odejít) a dosazení kvalitních a důvěryhodných lidí do vedení institucí, ale není k tomu vůle. Podívejte se, kolik je debat o výběrovém řízení a uchazečích na post ředitele Českého rozhlasu.

Ale při uvolnění srovnatelně důležitého postu ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů premiér Sobotka na místo v tichosti a bez výběrového řízení dosadil veřejnosti neznámého policistu spřízněného se svým předchůdcem, který v této instituci páchal jednu nezákonnost za druhou bez vyvození jakékoliv odpovědnosti.

Jde skutečně o individuální selhání jednotlivců, nebo zde můžeme pozorovat určitou systémovou represi? Existuje vůbec příklad nějaké zastupitelské demokracie, která vlastní opozici nepronásleduje?

Jakmile dochází k opakovanému selhání mnoha jednotlivců a nikdo to neřeší, stává se z toho určitě systémový problém. Sice můžete vyhrát jeden soud nad policií, že vás nezákonně omezili na právech, ale nijak se to nepromítne do praxe, nikdo nebude pohnán k odpovědnosti.

Policie a státní zastupitelství jsou proti změnám imunní a jedou dál v zajetých kolejích. Není zájem na tom, aby to tady zdravě a rozumně fungovalo. Neznám dobře situaci v jednotlivých zahraničních zemích, ale všude se objevují excesy, například vykonstruované trestní stíhání aktivistů za práva zvířat v Rakousku. U nás je výjimkou, excesem, pokud je něco v těch politických případech rychle a spravedlivě rozhodnuto.

Vlna zatýkání však přišla již v dubnu v souvislosti s údajnou Sítí revolučních buněk. Obhajovala jste aktivistu Tomáše Zeleného, jednoho z obviněných. Jak se případ vyvíjí dál?

Můj klient nebyl z ničeho obviněn, ale represe na něj také dopadla, proto podal žalobu na stát a požaduje omluvu a odškodnění sto tisíc korun. Klient byl dlouhodobě odposloucháván policií, byla u něj provedena domovní prohlídka, byly mu odebrány mimo jiné mobil, notebook a paměťová zařízení, které potřeboval ke své práci, dále byl odvezen, řekla bych spíše unesen policií ze svého bydliště a proti své vůli odvezen k výslechu na druhou stranu republiky, kde došlo k odebrání vzorků DNA, otisků prstů, fotografování.

Klient byl přes noc držen v cele a ráno propuštěn s tím, ať se na své vlastní náklady dopraví zpět. Přestože policie z dlouhodobého sledování věděla, že je vegan, neměla pro něj adekvátní stravu a během omezení svobody klient dostal pouze suché pečivo a vodu, jak někdy ve středověku.