Tak půjdou homosexuálové do pekla, nebo ne?

Lukáš Senft

Podle papeže Františka by církev měla žádat homosexuály o odpuštění za to, jak s nimi v minulosti jednala. Taková výzva se musí proměnit v oficiální pravidla. Jinak tu vždy bude nějaký Duka, který u každého homosexuála čichá síru z pekla.

Katolická církev by byla ideálním obráncem gayů a leseb: jejich spasitel je „beránek Boží“, tedy prokazatelně nejvíce homosexuální zvíře vůbec, a jejich šéf dělá duhu, kdykoli má dobrou náladu. Přesto se rozhodla připravit homosexuály na posmrtný trest a to tím, že jim dělá peklo už na Zemi.

Abychom byli spravedliví: samotný sklon k homosexualitě není hřích, samozřejmě. Nečisté je jen homosexuální chování. Zkrátka shoříte plamenem, když budete jednat tak, jak vás Bůh stvořil.

Zatímco totiž ti „normální“ můžou vykonávat manželské povinnosti a množit se jak králíci, vám Boží úradek přichystal zkoušku. Musíte potlačit citový a milostný život. Bůh je sice láska, ale zřejmě jen ta, kterou určil skoro tři tisíce let starý náboženský zákoník. Ten, který křesťané navíc tak trochu ukradli Židům.

Církev konečně u zpovědi

Papež František si nejspíš uvědomuje trapnost situace, kdy banda mužských ve vyšívaných šatech a v celibátu určuje, jak se má chovat ten „správný chlap“ a jak vypadá ideální vztah. Církev by totiž podle něj měla požádat homosexuály o odpuštění za to, jak s nimi v minulosti jednala.

Stejně tak by se prý měla kát za své chování k ženám, za tolerování dětské otročiny a za žehnání zbraní. To vše opravdu tvoří temné sedliny v církevní minulosti. A stále čekají na rozhřešení.

Vždyť vztah k homosexuálům začal tresty smrti, pokračoval upalováním ve středověku a kastrací chlapců v padesátých letech dvacátého století.

V Magdaleniných prádelnách napravovaly církevní řády problematické dívky a svobodné matky opravdu usilovně. Desítky z nich byly v devadesátých letech nalezeny v masových hrobech v klášterních zahradách.

V lednu tohoto roku se objevilo podezření, že na církevních pozemcích v Ugandě pracují desetileté děti. U města Kabale otročí při sklizních čajovníků. A abychom nechodili daleko, kardinál Duka se účastní žehnání bojových praporů, sám požehnal armádním dronům a také praporu rakovnických ostrostřelců.

Omluva nestačí, je třeba změna. Teprve pak všechny ty děti a ženy a homosexuálové budou moci církvi  upřímně  odpovědět: „Jdi a už nehřeš!“ Foto thedailybeast.com
×
Diskuse
October 12, 2016 v 1.02
Kdyby to bylo tak snadné ...
1) "Konečně tedy někdo přiznal, že upalování, otroctví a posvěcení války je potřeba si vyříkat."
Tohle všechno už vyjádřil Jan Pavel II před více než 16 lety ve svém, Mea Culpa o popeleční středě.
A vidíte - ani Vy o tom vůbec nevíte.

2) "Proměny přináší nové zákony a pravidla.
František musí své glosy z twitteru navalit do programu biskupských sněmů, do svých exhortací, encyklik a definicí."
Kdyby to bylo tak snadné ...
Skutečná proměna smýšlení a cítění se neodvíjí v prvé řadě od zákonů a pravidel. Vidíte to na české společnosti. 26 let po převratu tu vítězí stále snaha kde co obejít a ošulit. Je to skoro čím dál tím horší- I v situacích, kdy vlastně dodržení pravidel by nikomu neublížilo, jen z pohodlnosti a arogance se dnes porušují (pozoroval jsem například na jednom pražském přechodu, jak lidé jednají - drtivá většina mladých lidí bez oka mrknutí chodila na červenou - aniž by jakkoliv spěchali).
Skutečná proměna srdce se rodí jen ze setkání s dostatečně silnou láskou.
Proto papež František věnuje tolik času a energie různým setkáváním.
A proto místo sepisování zákonů a pravidel se snaží prosadit za základní princip života v církvi individuální přístup. To je rozhodující přínos synody o rodině i následné exhortace Amoris Laetitia.