Tak půjdou homosexuálové do pekla, nebo ne?
Lukáš SenftPodle papeže Františka by církev měla žádat homosexuály o odpuštění za to, jak s nimi v minulosti jednala. Taková výzva se musí proměnit v oficiální pravidla. Jinak tu vždy bude nějaký Duka, který u každého homosexuála čichá síru z pekla.
Katolická církev by byla ideálním obráncem gayů a leseb: jejich spasitel je „beránek Boží“, tedy prokazatelně nejvíce homosexuální zvíře vůbec, a jejich šéf dělá duhu, kdykoli má dobrou náladu. Přesto se rozhodla připravit homosexuály na posmrtný trest a to tím, že jim dělá peklo už na Zemi.
Abychom byli spravedliví: samotný sklon k homosexualitě není hřích, samozřejmě. Nečisté je jen homosexuální chování. Zkrátka shoříte plamenem, když budete jednat tak, jak vás Bůh stvořil.
Zatímco totiž ti „normální“ můžou vykonávat manželské povinnosti a množit se jak králíci, vám Boží úradek přichystal zkoušku. Musíte potlačit citový a milostný život. Bůh je sice láska, ale zřejmě jen ta, kterou určil skoro tři tisíce let starý náboženský zákoník. Ten, který křesťané navíc tak trochu ukradli Židům.
Církev konečně u zpovědi
Tohle všechno už vyjádřil Jan Pavel II před více než 16 lety ve svém, Mea Culpa o popeleční středě.
A vidíte - ani Vy o tom vůbec nevíte.
2) "Proměny přináší nové zákony a pravidla.
František musí své glosy z twitteru navalit do programu biskupských sněmů, do svých exhortací, encyklik a definicí."
Kdyby to bylo tak snadné ...
Skutečná proměna smýšlení a cítění se neodvíjí v prvé řadě od zákonů a pravidel. Vidíte to na české společnosti. 26 let po převratu tu vítězí stále snaha kde co obejít a ošulit. Je to skoro čím dál tím horší- I v situacích, kdy vlastně dodržení pravidel by nikomu neublížilo, jen z pohodlnosti a arogance se dnes porušují (pozoroval jsem například na jednom pražském přechodu, jak lidé jednají - drtivá většina mladých lidí bez oka mrknutí chodila na červenou - aniž by jakkoliv spěchali).
Skutečná proměna srdce se rodí jen ze setkání s dostatečně silnou láskou.
Proto papež František věnuje tolik času a energie různým setkáváním.
A proto místo sepisování zákonů a pravidel se snaží prosadit za základní princip života v církvi individuální přístup. To je rozhodující přínos synody o rodině i následné exhortace Amoris Laetitia.