Na film Díra u Hanušovic jsem se původně nechtěla dívat, zdálo se mi, že těch českých filmů, kde se ukazuje, jak lidé někde hrozně žijí a neumějí s tím nic udělat, jak je to leckde u nás strašné a člověk ani neví, kdo za to může, jak jsou lidi překvapivě zlí a sprostí k sobě navzájem, že prostě takových filmů už mám dost.

Přesně z těch důvodů jsem na film nešla do kina. Ale pak mi to nedalo, přece vím i z vlastní zkušenosti, že leckde u nás jsou poměry jak v té díře někde na Moravě — uvidím tedy, jak to bude uděláno. Uděláno to bylo prostě a mně se z toho důvodu ten film celkem líbil (tedy až na to, že Jaroslav Plesl neumí házet lopatou) a taky mnou otřásl, protože podobnou díru na opačném konci republiky, u Aše, znám dobře, a lidi tam jsou těm z filmu podobní. Štěstí tam člověk nepotká ani neudělá.

Hanušovice naživo

Ale tragédií a hrůz se najde dost, zrovna o jedné sebevraždě mladého kluka mi vyprávěli o Velikonocích. Znám jeho bratra a hned mě napadlo, jestli při té vší starosti máma nezapomene na něj, který se učil, nefetoval, držel matku nad vodou, zatímco jeho brácha putoval od léčebny k léčebně, pak chvíli do pasťáku a z něj rovnou do blázince, až to skončil v lese za vsí, na Velký pátek, který byl poprvé vyhlášen státním svátkem.

A samozřejmě musím myslet i na jejich mámu, která se o kluky starala sama od nepaměti, ani se neví, kde je jejich táta, někdo kdysi říkal, že je v Portugalsku na zeleninových plantážích, kde se hydroponicky pěstují ta rajčata bez chuti, která si kupujeme v zimě, a kde se schová kvůli alimentům hledaný člověk z České republiky — stejně jako třeba vrah — mezi ostatními gaunery z celé Evropy.

Někdo ho tam prý viděl, ale to už je pár let a mezitím ho klidně mohli zabít nebo se mohl předávkovat či jakou to smrtí mu bylo souzeno sejít. O své dva kluky, mladistvého sebevraha i jeho spořádaného bratra, se nikdy nestaral, ani když byli úplně malí, mámě pomáhaly sousedky a později ten mladší bratr, který se úspěšně vyučil ve Škodovce, v létě tam pracoval na brigádách a po vyučení dostal hned dobré místo, protože je na něj spoleh a dobře mu to myslí. Za nějaký rok si určitě udělá ještě maturitu, jen teď mistr vidí, že kluk ze všeho nejvíc potřebuje peníze — ani se neptá proč.

Jo, takhle se u nás taky žije.

↗

Nevím, jakou má paní poslankyně představu o možnostech matky vymoci výživné na otci dětí, o které se stará v zapadlé vesnici podobné filmovým Hanušovicím. Foto ceskatelevize.cz

A pak si ve čtvrtek koupím Právo (kvůli Salónu) a tam čtu článek poslankyně za TOP 09 Jitky Chalánkové, jímž protestuje proti návrhu ministryně práce a sociálních věcí na vyplácení zálohového výživného rodičům, jejichž partner nepřispívá na výchovu společných dětí a neplní své povinnosti z rodičovství plynoucí. Paní poslankyně, píše, že státem placené alimenty by nebyly ničím jiným než další sociální dávkou a možnosti státu, jak zálohově vyplacené alimenty vymáhat, jsou velmi omezené.

A že nezodpovědní rodiče, kteří si neplní své povinnosti, jen uvidí, že se o jejich děti stát postará a že se tedy nemusí do ničeho nutit. TOP 09 jako konzervativní strana cítí zodpovědnost, a proto nemůže s takovým přístupem souhlasit.

A pak tam píše, jak cíleně a individuálně je její strana ochotná chudým rodinám s dětmi pomáhat — ale, řekla bych podle logiky jejího článku, jen těm, kde se rodiče povinnostem nevyhýbají, alimenty platí a jsou počestně chudí. Takovým dětem může stát přispět třeba na obědy ve školní jídelně. Prostě podpora za odměnu za dobré chování.

Lichva místo výživného

Nevím, jakou má paní poslankyně představu o možnostech matky, která se sama stará o děti někde v díře u Hanušovic, vymoci výživné na otci těch dětí. Pravděpodobně nemá na právníka a v Hanušovicích (nebo třeba v Aši) možná ani není občanská poradna, kde by jí pomohli bezplatně. Nebo o ní neví a nikdo jí to neřekne.

Dál, do krajského města, se nedostane, protože pravděpodobně dělá někde na směny v supermarketu nebo ve fabrice a volno v úředních hodinách nemá nikdy. Otec jejích dětí se ztratil a připomněl se za čas jen návštěvou exekutora, který přišel něco zabavit do bytu, kde žije sama s dětmi. Banka člověku, který je ženatý nebo vdaná bez podpisu manžela či manželky nepůjčí, ale k tomu tu přece jsou ty nebankovní lichvářské půjčovny peněz, aby to nevyžadovaly.

Exekuce se ovšem vztahuje na domácnost, a ta je de iure společná. Ale musím být genderově spravedlivější: ta žena/muž nemá ani na kolek, který potřebuje na žádost o rozvod, i kdyby jí /mu to sepsala kamarádka podle internetu, bez advokáta. Myslím, že proti takové ženě/muži má stát možností skutečně mnohem víc, vždyť na to má policejní, právní a sociální orgány a instituce.

Mnoha rodinám, kde se partner vyhýbá placení alimentů, by se velmi ulevilo, kdyby chybějící peníze vyplatila sociálka a s neplatičem by se soudil stát, ne matka/otec, která/který na to nemá čas, peníze a často ani nervy a hlavu.

Nemyslím si, že by efekt byl v tom, že se nepořádní partneři uklidní tím, že stát se postará, a dál se nebudou starat sami. Naopak bych řekla, že by se státu mohli bát víc než své partnerky/partnera a dětí. Protože takové případy taky znám — ve chvíli, kdy děti dosáhnou plnoletosti a o výživné by se s rodičem už musely soudit samy, ten nezodpovědný rodič platit přestane. Spoléhá na to, že vlastního tátu/mámu přece dítě k soudu nedá. Paní poslankyně by si měla udělat průzkum, než začne konzervativně teoretizovat o pomoci rodinám. Anebo se podívat aspoň na nějaký film.

Na závěr musím přiznat, že se tu sice snažím psát genderově spravedlivě, ale ve skutečnosti je nepoměrně víc těch případů, kdy s dětmi zůstane sama žena a placení se vyhýbá muž. I proto, že mužům právě trestný čin vyhýbání se výživnému u veřejnosti stále jaksi prochází.