Asi nikdo by ještě před pár lety neuvěřil, že za největšího hrobaře nejdůležitější latinskoamerické levicové strany začne být označován její vlastní zakladatel. Hrdina Lula da Silva učinil ze Strany pracujících (PT) hlavní politickou sílu v Brazílii a zároveň hybatele odvážných sociálních reforem, které vyvedly desítky milionů lidí z chudoby a probudily „spícího obra“, jak se Brazílie někdy přezdívá.

Jenže přesně to se právě děje. Exprezident Lula, který odcházel z funkce v roce 2011 s obrovským kreditem a rekordní popularitou, zoufale dělá všechno pro to, aby se vyhnul uvěznění, a jak se ukazuje, je ochoten přitom i pomyslně zardousit vlastní dítě, PT, které už i tak po dvou letech skandálů sotva dýchalo.

V končícím týdnu přijal Lula ministerskou pozici ve vládě, aby tak získal imunitu před trestním stíháním — v Brazílii totiž mohou být členové kabinetu souzeni jedině Nejvyšším soudem. Dle místních komentátorů tak paradoxně završuje svou životní dráhu, kterou započal mimo jiné jako bojovník proti beztrestnosti zkorumpovaných elit; stojí za to připomenout, že Lula stál v roce 1999 v čele Pochodu sta tisíc požadující „etickou politiku“.

↗

Exprezident Lula se svou nástupkyní Dilmou Rousseffovou v době, kdy Rousseffová zastávala ministerský úřad. Foto archiv Fmanha.com.br

Už nezáleží na tom, jak dopadne spor se soudcem, jenž přikázal Lulovo jmenování do ministerského úřadu pozastavit kvůli důvodnému podezření, že se exprezident stal členem vlády, jen aby mohl uniknout orgánům soudní moci. Lula dnes vystupuje jako opak toho, čím býval: jako profesionální politik, který se cítí být nad zákonem. A to politik podezřelý mimo jiné ze zpronevěry veřejných peněz a z toho, že se nechal vydržovat obřími firmami jako Odebrecht, aby jim výměnou zprostředkovával tučné zakázky u státního ropného gigantu Petrobrás.

Lula už prostě není morální autoritou, za kterou byl pokládán, ale pouze jedním kolečkem monstrózního korupčního schématu, do něhož byli — jak vyšetřování zatím napovídá — zapleteni členové všech významných vládních i opozičních stran s prostým cílem vlastního obohacení.

Rána i pro Dilmu

Ale zpátky na začátek. Lula totiž neničí vlastní stranu jen závažností svých podezření vedoucí ke stále intenzivnější dekonstrukci jeho kdysi až mytického statutu. Lula ji rozežírá zevnitř. On a jeho spojenci v PT si zmiňované jmenování do vlády prakticky vynutili na současné prezidentce Dilmě Rousseffové, která už se i tak potýká s rekordní nepopularitou veřejnosti a s častými protesty. Tímto krokem z ní udělal přímou účastnici souboje s nezávislou soudní mocí, který není možné vyhrát.

Z výpovědi uvězněného senátora Delcídia de Amaral, kdysi blízkého spolupracovníka prezidentky, je například zjevné, že Lulovi spojenci v PT tlačili na hlavu státu, aby se pokoušela zasáhnout do probíhajícího vyšetřování. Z toho důvodu si Lula a jeho frakce vynutili odchod ministra spravedlnosti José Eduardo Cardosa, jenž takový postup odmítal.

Rousseffová bývala Lulova vyvolená nástupkyně, jenže už nějakou dobu ji považuje spíš za přítěž. Posledních několik měsíců Lulovi nakloněná část strany přispívala k dalším konfliktům v už tak zablokovaném Kongresu, zpochybňovala efektivitu dosud navrhovaných vládních řešení ekonomické krize a veřejně vyhlašovala vlastní protichůdnou strategii. Dělo se tak v představě, že odstřižením se od nepopulární Rousseffové je možné zachránit mizivé volební preference hlavní vládní strany — a že spasitelem bude právě Lula jako staronový kandidát v prezidentských volbách za dva roky.

Část poslanců a senátorů dokonce v soukromých rozhovorech připouštěla, že by byla ochotná podpořit probíhající snahu o prezidentčin impeachment v Kongresu. Dalším paradoxem celého příběhu je, že stahující se síť podezření okolo Luly samotného tyto naděje tak jako tak pohřbila. Dnes je u veřejnosti stejně nepopulární jako ona.

Trestáni jsou všichni

Zbývá boj o přežití, který se však týká především osobní svobody jednotlivých zúčastněných. A ta je snad poprvé v brazilské historii vážně ohrožena, přestože se jedná o politické elity. Soudce Sergio Moro, vedoucí vyšetřování celé až neuvěřitelně rozsáhlé korupční chobotnice v případu Lava Jato („mycí linka“), dokázal svou připravenost rozdávat rány bez ohledu na moc, postavení či majetek. Vyšetřovány jsou desítky politiků ze všech stran (naposledy padlo jméno šéfa opozice Aécia Nevese), včetně poslanců, senátorů, bývalých ministrů a nejbohatších byznysmenů.

Někteří z nich, třeba šéf největší stavební společnosti v Latinské Americe a miliardář Marcelo Odebrecht, už dostali přísné tresty — Oderbrecht byl odsouzen na devatenáct let vězení. Obvinění politici mohou očekávat totéž. Proto se snaží a budou snažit vyšetřování ovlivnit, zastavit, zpochybnit.

Lula svolal na svou podporu v pátek demonstranty a mluví o nutnosti „boje v ulicích“. Do tohoto boje zatažená prezidentka Rousseffová zase hovoří o „státním převratu“, snad po vzoru Nicoláse Madura z Venezuely. Dá se očekávat agresivní kampaň vůči soudním orgánům, která ale nemá šanci na úspěch. Všechny průzkumy i milionové demonstrace ukazují důvěru veřejnosti v soudní instituce i slavně neovlivnitelného soudce Moru samotného.

Již ve střednědobém hledisku bude vedlejší obětí tohoto vývoje i celá nešťastná Strana pracujících, nyní rozhádaná, roztříštěná a nenapravitelně pošpiněná. Slovo petista, tedy člen či příznivec PT, se mezi mnoha Brazilci už stalo nadávkou. Je celkem příznačné, že když PT minulý měsíc oslavila svoje šestatřicáté narozeniny, nezúčastnila se jich ani prezidentka Rousseffová. Strana, která sehrála historickou úlohu v boji proti diktatuře a ve vybudování moderní Brazílie, už se možná nedožije ani dalšího výročí.