kdežto autorka píše o "autistech, tedy lidech s Aspergerovým syndromem". U jiných forem autismu než je AS opravdu NENÍ samozřejmé, že se "vyjadřují jasně a přesně", nepřítomnost vývojového opoždění řeči je přímo jedním z kritérií odlišujících Aspergerův syndrom od dětského autismu.

Tak vzhledem k tomu, co v článku o dotyčných autistech stojí (že dělají kontrolora nebo vědce) mi přijde tak nějak očividné, že dětským autismem trpět nebudou.

Aha, tak už vím, o co jde - nedorozumění mezi autorem a titulkářem. Poprosila jsem o opravu :)

To, že by někdo, kdo v dospělosti vykonává kvalifikovanou práci, nemohl mít diagnózu dětský autismus mi očividné nepřipadá. Pervazivní vývojové poruchy se diagnostikují podle projevů v raném dětství, ale lidé se vyvíjejí a učí dále, u některých se projevy autismu zmírňují. Vzpomenu si hned na dva lidi s určitými autistickými rysy, kteří údajně v pěti letech vůbec nemluvili takže by teoreticky tehdy diagnózu dětský autismus dostat mohli, přitom dnes mluví normálně, mají vysokoškolské vzdělání a docela dobře se uplatňují, jeden z nich například sám zcestoval všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Netvrdím, že je to obvyklé.

Nevhodné mi připadá říkat lidem podle diagnózy - autista, schizofrenik, mentálka. To zní jakoby ta diagnóza byla jejich základní identitou, jakoby znát diagnózu znamenalo znát člověka. Přitom mezi lidmi s diagnózou z autistického spektra je víc rozdílů než podobností

Nesprávný titulek článku = ( Ve společnosti panuje o autistech, tedy lidech s Aspergerovým syndromem, řada předsudků), a stejný nesprávny text pod obrázkem =(Ve společnosti panuje o autistech, tedy lidech s Aspergerovým syndromem, řada předsudků) stále nejsou opraveny.

Lidé s autistickým spektrem (nesprávně autisté) nejsou jenom ti s Aspergerovým syndromem.

Jasné a přesné vyjadřování není samozřejmost. Ve skutečnosti se jasně a přesně dokážou vyjadřovat právě jenom vysoce funkční autisté, tedy lidé s Aspergerovým syndromem. Blízko k nim mají snad ještě absolventi matfyzu.

Porovnejme článek Ivany Recmanové s blogem vysoce funkční autistky http://zrzava-holka.blogspot.cz/

Lenoši jako já, pro které je snazší zvětšit si obrázek než pročítat dlouhé články na blogu, si mohou prohlédnout shrnutí ve dvoustránkovém komiksu Tomáše Kučerovského: http://tomaskucerovsky.weebly.com/blog/comics-for-amnesty-international

Většina trapných situací z komiksu a blogu jsou oblíbené matfyzácké vtipy: někteří marfyzáci jsou skuteční aspergerici a prožívají takové situace vážně, nicméně většina chápe dobře, jak to v normální společnosti chodí, ale má z toho, jak je normální společnost šílená, obrovskou srandu.

Sám jsem si dlouho myslel, že jsem autista, ale není to pravda. Měl jsem to poznat už z toho, jak moc žvaním a jak daleko má mé žvanění k jasnosti a přesnosti, ale oklamán několika psychologickými dotazníky, ve kterých se mi opakovaně dařilo skórovat vysoko na autistické škále, jsem prohlédl až tváří v tvář testu pro děti: http://apla.logicworks.cz/test.php?p=test-start

Mám blíže k Tonymu Shalhoubovi než k Adrianu Monkovi: nejsem autista, ale je to má oblíbená role. Ta role mi ohromně usnadňuje mezilidské vztahy: jestli se někdy někde mezi lidmi budete cítit trapně nebo odstrčeně, schválně si ji zkuste.

"Mám blíže k Tonymu Shalhoubovi než k Adrianu Monkovi: nejsem autista, ale je to má oblíbená role. Ta role mi ohromně usnadňuje mezilidské vztahy: jestli se někdy někde mezi lidmi budete cítit trapně nebo odstrčeně, schválně si ji zkuste."

Jakožto člověk na spektru s tím nemohu souhlasit - možná se vám to zdá jako super způsob, jak se dostat z nepříjemné situace, ale lidé s autistickými poruchami nemají možnost takhle přepínat, jak se jim to hodí. Nehledě na fakt, že tahle porucha provází člověka od kolébky do hrobu a dost mu znesnadňuje život v neurotypické společnosti v mnoha ohledech.

Mně osobně vadí, že se často programátorům přisuzuje Aspergerův syndrom. Já bych třeba skóroval poměrně vysoko na tom testu, ale A.S. nemám.

Setkal jsem se v práci se dvěma kolegy, o kterých bych si dovolil tvrdit, že mají A.S.

Ten první byl Američan a je už v důchodu; setkal jsem se s ním osobně asi jen dvakrát. Uměl fantasticky dobře počítat z hlavy - prý se jako dítě rozhodl ve volném čase přičítat 76 do nekonečna, a díky tomu se to naučil.

"tahle porucha provází člověka od kolébky do hrobu a dost mu znesnadňuje život v neurotypické společnosti v mnoha ohledech"

Jsem si jistý, že to má i své výhody. Já bych třeba dal kdykoli přednost interakci s někým, kdo je na autistickém spektru, než s někým, kdo je na psychopatickém spektru. Člověk se nemusí přetvařovat, hledat nějakou agendu, a dozví se spousta věcí. Ono to paradoxně dost věcí usnadní, protože ta "neurotypická společnost" si sociální vztahy často extrémně komplikuje.

Jinak "zrzavá holka" mě pobavila - díky!

"Já bych třeba dal kdykoli přednost interakci s někým, kdo je na autistickém spektru, než s někým, kdo je na psychopatickém spektru."

A co budete dělat s autistickým psychopatem? :P