„Náckové se ti nabourali do facebookovýho profilu,“ napsal mi brácha před dvěma lety sms zprávu. „Jedu do nemocnice, udělej s tím něco ty,“ odpověděla jsem obratem. Dva dni před tím jsem totiž zcela ohluchla na jedno ucho, začala se mi motat hlava a ztrácela jsem stabilitu. Poslední, co jsem měla chuť a sílu řešit, byl hacknutý účet.

Pak se mi začali ozývat esemeskami další lidé. Někteří byli vyděšení z toho, že White Media zveřejní naše soukromé komunikace. Během chvíle se ukázalo, že se mi White Media dostala i do emailu, přes který právě získali heslo k FB profilu. Bráchovi a dalším ochotným lidem se podařilo získat vládu nad mým profilem i mailem během dne. Sama jsem mezitím ležela v nemocnici připíchnutá ke kapačce a sledovala jsem dění jen z dálky.

Ne snad, že bych něco podobného vůbec nečekala. Den předtím jsem dokonce v nadsázce, ale po různých varovných signálech, napsala status, ve kterém jsem podobnou situaci předjímala. Přesto mě to zaskočilo, protože jsem samozřejmě nevěřila, že by se to doopravdy mohlo stát i mně.

↗

White Media jsou otevřeně nacistický, nenávistí překypující web. V tu dobu byli jeho provozovatelé na dalším tažení a ovládali facebookové profily a emailové schránky různých lidí, kteří se podle jejich názoru prohřešili multikulturalismem. Jakmile se do nich dostali, začali zveřejňovat odkazy tak nechutné, že je nebudeme reprodukovat. Řada lidí se na mém profilu divila, ptali se mě, jestli jsem se nezbláznila.

↗

Kromě násilných a rasistických článků a fotek se vyžívali také v perverzně sexuálních kolážích, které zobrazovaly lidi tmavší pleti v interakcích se zvířaty. Psali také do diskuzí různé více či méně otevřené výhrůžky.

↗

Po návratu z nemocnice jsem si pročetla více či méně laskavé reakce ze strany ostatních uživatelů FB. Veškeré projevy White Media na svém profilu skryla, svým kontaktům jsem se omluvila, a čekala jsem, co se jim podařilo zjistit. Trvalo několik dní, než moje soukromí zveřejnili.

↗

Napadli totiž vždycky postupně několik lidí a pak zveřejňovali jejich korespondenci najednou. Výsledek mě v mém případě rozesmál. Zveřejnili sice adresu, kde bydlím, ale jinak se jim podařilo na mě najít jen to, že moc nečtu emaily. Měla jsem jich víc než dvacet tisíc nepřečtených.

Některé hromadné emaily z různých rozesílačů, kam mě zařadili přátelé na levici v dobré víře, že mě přimějí k větší angažovanosti, jsem si poprvé přečetla na jejich stránkách. To, co by mě skutečně mrzelo, hackeři zjevně přehlédli.

Smazala jsem pak všechny své maily a soukromé konverzace, které bych nerada viděla viset na webu a poslechla dobré rady o zabezpečení svého soukromí.

↗

Náckové jsou amatéři, ale co náš stát?

Amatérismus, s nímž si náckové počínali, byl nepřehlédnutelný. Po vniknutí do profilu se okamžitě začali chlubit, že tam jsou, že to dokázali, že jsou prostě machři, čímž na sebe okamžitě upozornili. Zjevně také nemají kapacitu pochopit váhu informací, které čtou. Soustředí se na vše, co se zdá diskreditující právě jim.

Od té doby ještě napadli celou řadu dalších lidí. Někteří podali trestní oznámení, jiní to nechali plavat. Stránky jsou registrované v Kalifornii v USA, a proto vznikla fáma, že jsou nepostihnutelní nebo že je nemožné je dostat.

Obojí je mýtus. Jednak činnost, kterou se zabývají, bude zřejmě trestná všude a jednak je důležité, kde se nacházejí poškození. Ti jsou zjevně v České republice, stejně jako ti, kteří trestnou činnost páchají. Virtuální příslušnost může pouze komplikovat dopadení viníků, nikoli však znemožnit.

Když se vloni jiný hacker vloupával do mailových stránek lidí, kteří se mu znelíbili a posílal jejich prostřednictvím výhrůžky a oznámení, že je někde bomba, policie ho najít dokázala. Ohrožoval totiž stát a jeho dopadení bylo prioritou.

Další prioritou českého státu je podle všeho potírání tak zvaného levicového extremismu. Nasazení agentů mezi levicové aktivisty a prostředky vynaložené na potírání údajné hrozby terorismu ze strany radikální levice má tak ve světle činnosti White Media další nepříjemnou pachuť.

Jak je vůbec možné, že jsme to nechali dojít tak daleko? Úroveň veřejné diskuze minulý rok klesla tak nízko, že se v mnoha případech dostala mimo rámec demokratické společnosti, a to i v médiích hlavního proudu. A souvisí to samozřejmě i s tím, že zločincům šířícím nenávist, kteří provozují White Media, zde prochází i to, za co by měli být stíháni.

Místo toho, aby stát prostřednictvím policie potíral činnost, která je zjevně trestná, vyrábí zde fiktivní problémy za pomoci tajných agentů. Proč se tajní agenti nezabývají raději trestnou činností, kterou někdo skutečně páchá? Jak je vůbec možné, že provozovatelé White Media dosud nebyli dopadeni a odsouzeni?

Malý velký skandál

Kromě nabourávání se do soukromí a zveřejňování dopisů a fotek, vytvářejí White Media seznamy lidí, které řadí do čtyř skupin. Jsem historicky jedna z prvních, kteří na jejich seznamu figurovali. To bylo ještě v dobách, kdy jsme tam byli jen čtyři a nebyly tam žádné skupiny.

Tehdy jsem je prostřednictvím zprávy na jejich stránkách požádala, aby mi vyměnili fotku, protože se mi jimi vybraná nezdála dost slušivá. Ze seznamu mě tehdy stáhli. Objevila jsem se na něm znova až několik let poté, a to v sekci neomarxisté.

Když jsem vznesla nový požadavek na přeřazení do sekce xenofilů, nebo aspoň hnusáků a úchylů, neboť se necítím být neomarxistkou, odpověděli mi tehdy, že mám být ráda. Xenofilové prý totiž půjdou jako první a budou u toho hodně trpět. Nás „neomarxisty“ zabijí až potom a zřejmě o něco méně bolestivě.

Lidovky.cz označily web White Media za xenofobní. Vzhledem ke kriminální činnosti a otevřenému rasismu jejich tvůrců je to neuvěřitelný eufemismus. Citlivost novináři z Lidovek ztratili zřejmě proto, že sami považují xenofobii za novou normu a běžně se k ní ve svém psaní uchylují.

Asi to souvisí i s tím, že mnozí čeští novináři mají potíže rozpoznat, co je a co není veřejný zájem. V souvislosti se Sítěmi revolučních buněk zveřejnily Lidovky.cz celou řadu nepravd, za které se nikdy neomluvily. Pozornost jim věnovaly velkou, bohužel však vycházely z tvrzení policie, aniž by se obtěžovaly přistupovat k nim kriticky.

S podobnou slepotou přistupují i k této kauze. Sice se jim zřejmě nepodaří překonat ČTK, která dala odkaz na web White Media do prvního odstavce a odstranila ho až po několika hodinách, ale už první výstupy ukazují, jak bude psaní o White Media vypadat. Citace z ukradených materiálů sice trestné nejsou, ale jsou nechutné. Své opodstatnění by měly jen v případě, že by ukazovaly na trestnou činnost premiéra, nebo na jeho neetické jednání.

Co je však pozoruhodného na tom, že poradce Bohuslava Sobotky Oto Novotný premiérovi radí? Proč citace jeho mailů noviny zveřejnily? Je to opravdu tak neuvěřitelný skandál? Možná, že materiál obsahuje něco, co by ospravedlnilo analýzu médií. Komunikace, která ukazuje, že poradce dělá svou práci, mezi to však opravdu nepatří.

Uvidíme, jak se bude postoj policie a médií vyvíjet. Zatím však zůstávám skeptická a pro jistotu veškerou komunikaci, která je intimní, okamžitě mažu. Jako novinářka pracující v médiu, které mají kvůli našemu humanistickému profilu nenávistní zločinci z White Media mezi svými prvořadými terči, můžu totiž bohužel předpokládat, že místo toho, aby mě policie před neonacisty chránila, bude mě spíš sledovat.