Třicet mužů chce být generální ředitelkou Českého rozhlasu
Jaroslav BicanO nejvyšší post v Českém rozhlase se rozhodlo usilovat třicet mužů a jedna žena. Lze se tomu divit, když se jedná o výběrové řízení na ředitele? Kolik mužů by chtělo být ředitelkou? Jaké důsledky může mít, když jsou ženy k tomu nuceny?
V těchto dnech probíhá výběrové řízení na nového generálního ředitele Českého rozhlasu, a to doslova, chce se dodat. Z třiceti jedna osob, kteří se do něho přihlásili, je třicet mužů a pouze jedna žena. Jen ta si vzala do hlavy, že věta „Rada Českého rozhlasu vyhlašuje v souladu s ust. § 9 odst. 4 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, v platném znění, výběrové řízení na funkci generálního ředitele Českého rozhlasu,“ neznamená, že toto výběrové řízení je určené pouze pro muže.
Ve středu Rada Českého rozhlasu zveřejnila, že formální náležitosti splnilo dvacet šest lidí, přesněji řečeno dvacet pět uchazečů a jedna uchazečka, takže skutečně do výběrového řízení na ředitele Českého rozhlasu se mohly hlásit i ženy. Samozřejmě může se stát, že toto rozhodnutí ještě někdo napadne, zákon o Českém rozhlase, ani statut této instituce totiž s generální ředitelkou nepočítá a hovoří pouze o „generálním řediteli“.
Je proto pochopitelné, že se do výběrového řízení na ředitele Českého rozhlasu přihlásilo tak málo žen. Kolik asi ze současných uchazečů by svoji kandidaturu podalo, kdyby se jednalo o výběrové řízení na pozici generální ředitelky?
Asi by mne také připadalo poněkud nepatřičné hlásit se na pozici, která by byla všude prezentovaná pod označením „reportérka“ či „analytička“. Proč se cpát někam, kde mně takto očividně dávají najevo, že mě nechtějí? Samozřejmě, lze namítnout, že to je pouhé slovíčkaření, které netřeba brát vážně. V Ústavě České republiky se také o žádné prezidentce nepíše a zákon o Veřejném ochránci práv není nutné ani podrobněji zkoumat.
Kandidoval by Miloš Zeman na prezidentku?
Každý přece ví, že ženám na tyto pozice dnes už nikdo kandidovat nezakazuje. V minulé prezidentské volbě se tak objevilo hned několik kandidátek. U zmíněných zákonů a výběrových řízení se můžeme vymlouvat na ustálená pojmenování či generické maskulinum, kdy se užívají podstatná jména rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen.
Z jakého důvodu má však například taková Zuzana Roithová kandidovat na prezidenta? Proč by se podle stejné logiky nemohl Miloš Zeman ucházet o post prezidentky? Kandidoval by? A proč je k tomu nucená Zuzana Roithová, když chce pro Českou republiku v této pozici pracovat, kdežto Miloše Zemana k tomu nic netlačí? Není to křivda a zjevná nespravedlnost?
Zní to jako velká legrace, ale proč by se ženy, když dnes musí kandidovat na ředitele a prezidenty, měly jednou ke svým kolegům mužům chovat jinak? Až jednoho dne bude ředitelek a prezidentek většina, může se stát, že pak muži budou usilovat o to, aby se stali generální ředitelkou Českého rozhlasu či prezidentkou České republiky. Takový přístup by byl logický a těžko ho ženám vyčítat.
Navíc ženy, které se v současných podmínkách do vedoucích pozic dostávají a překonávají uvedenou nespravedlnost, sotva budou brát ohled na muže, když ony samy si vše musely vyvzdorovat a bojovat o funkce, které jim už svým názvem říkaly: na to panenko nemáš. Situace, kdy se jedna žena v konkurenci třiceti mužů uchází o funkci generálního ředitele, může sloužit jako varování.
Buď vytvoříme prostředí bez bariér — a to nejenom pro ženy, ale také pro lidi s tělesným a duševním hendikepem a mnohé další diskriminované skupiny napříč různými pohlavími, a nebo se jednoho dne dozvíme, že generické maskulinum nahradilo generické femininum.
Nahradit generické masculinum jednoslovným výrazem nejde, protože dvojice ředitel-ředitelka není symetrická. "Ředitel" je z hlediska jazyka objektivně bezpříznakový, nemá koncovku, "ředitelka" je příznaková, má koncovku.
"Ředitel" může znamenat i ředitelku, ale "ředitelka" může být jen žena. Patriarchát je zde zabudován do struktury jazyka, který odráží strukuru společnosti, která je patriarchálni, jak o tom píše Bourdieu v knize "Nadvláda mužů".
Jazykový projev není nikdy jen sdělením o věcném obsahu, vždy vyjadřuje i vztahy. Obraty "ředitel" a "ředitel či ředitelka" se neliší svým denotátem, ale liší se tím, jaký vztah k ženám a mužům vyjadřujeme.
Generické femininum pro "prezident" by mimochodem nebylo "prezidentka", ale "prezident" s tím, že pro ten zvláštní případ, kdy prezidentem se myslí jen prezident-muž by se používala nějaká mužská koncovka.