Vadilo by vám, kdyby učitel vašich dětí byl HIV pozitivní? Nechali byste si v restauraci uvařit jídlo od kuchaře se stejnou diagnózou? A co třeba, kdyby vás masírovala HIV pozitivní masérka? V České republice přibylo od ledna do září letošního roku podle Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS Státního zdravotního ústavu 185 HIV pozitivních. Ústav počty eviduje od roku 1985. Za tu dobu jich identifikovali 2539.

Loni to bylo celkem 232 a o rok dříve dokonce rekordních 235 případů (oproti 148 v roce 2008). I letošní čísla do konce roku jistě výrazně překročí dvě stě. Skutečnost, že počet nově potvrzených HIV pozitivních lidí neklesá, spíše naopak, vysvětlují odborníci tím, že jak pokročily možnosti léčby, opadl i strach z nákazy. Při včasné a úspěšné léčbě je vysoká pravděpodobnost, že se dotyčný dožije stejného věku, jako kdyby nakažený nebyl, vše ale záleží na celé řadě faktorů.

Přesto však život HIV pozitivních provází mnoho omezení: doživotní užívání léků, lékařské kontroly, ale také velká míra opovržení, hysterické reakce či diskriminace. Existuje hodně případů, kdy poté, co vyšlo najevo, že se jedná o HIV pozitivního, propustil zaměstnavatel nakaženého z práce, byť pro nějaký zástupný důvod, například pro nadbytečnost. Výjimkou není ani diskriminace u lékaře, který HIV pozitivního odmítne ošetřit.