V 90. letech měla česká společnost poměrně dobře našlápnuto, aby zabránila pandemii HIV/AIDS. Kromě řady vlastních vynikajících odborníků se sem sjížděli guru z okolních států s upřímnou a zkušenostně i finančně podloženou snahou pomoci v České republice vytvořit účinný systém prevence. Drogám nezabráníte, ale s AIDS se dá něco dělat!, bylo úvodní doporučení Česko-slovensko-švýcarské zdravotnické společnosti, vytvořené za tímto účelem.

Preventivní strategie byla založena na práci s rizikovými skupinami: narkomani, prostitutky a gayové. Nákladné plošné preventivní akce (šíření informací prostřednictvím médií) byly včas odhaleny jako nepříliš efektivní a pokud se prováděla primární prevence, tak cíleně na základních a středních školách. Fungovalo to, a tak společnost nabyla dojmu, že se to s AIDS přehání, že je peníze potřeba utratit jinde apod.

Situace nakonec dospěla tak daleko, že v době, kdy bylo v České republice tři sta HIV pozitivních (v roce 1996) se na prevenci věnovalo třicet milionů korun, dnes, kdy je HIV pozitivních 2221 (k 30. 4. 2014), se na prevenci věnují tři miliony. Nejsou vydávány téměř žádné preventivní materiály, dostupnost testování znatelně poklesla.