Mladí křesťanští demokraté, organizace mladých členů KDU-ČSL, tradičně popírá některé principy liberální demokracie, ke kterým jsme se přes úskalí dopracovali na přelomu let 1989 a 1990. Tato organizace proslulá autoritativním konzervativismem v těsném sousedství fašismu uspořádala letos pod záštitou mimo jiné Dominika Duky pochod, jehož již dříve oznámená trasa se částečně překrývala s obvyklou cestou pochodů iniciativy Prague Pride.

Z celé republiky se sjelo podle odhadů 150—200 účastníků konzervativní demonstrace. Autoritářský model křesťanství i v Česku uvadá. Hrstka fundamentalistů však vytlačila obvyklý pochod, a Pride s asi 15 tisíci účastníků se tentokrát pohyboval jinudy a místo na Střeleckém ostrově ukončil cestu na Letenské pláni, kde probíhaly další debaty, setkání a hudební vystoupení.

Označení akce zaměřené proti pochodu hrdosti názvem Pro rodinu je pochybné. Sotva kdo je v principu proti rodině. Jistě mohl někdo udělat s vlastní původní rodinou špatné zkušenosti a o vlastní novou rodinu nestojí. Rozhodně však nelze všem příslušníkům sexuálních menšin, kteří slavili svůj tradiční festival, vytknout, že jsou proti rodině.

Každý pochází z nějaké rodiny, a když novou rodinu v obvyklém smyslu nemá, podílí se na rodinném životě blízkých příbuzných. Nemálo gayů a leseb se pod sociálním, nejčastější náboženským tlakem, pokusilo o rodinný život, a i když se rozpadl, někdy spolu bývalí manželé nebo rodiče a děti udržují v mezích možností dobré kontakty. Těmito různými, někdy lidsky nedokonalými způsoby, je rodina v jejich životě přítomna.

Příslušníci sexuálních menšin nemohou, i kdyby chtěli, omezit obvyklou rodinu. Kdo si ji chce založit, nebude se přece ptát svých homosexuálních nebo transsexuálních spoluobčanů. Nemá důvod na ně brát ohled. Komu z gayů nebo leseb by vadilo heterosexuální partnerství jejich příbuzných, přátel a známých?

Pokud se příznivci takzvané „tradiční rodiny“ obávají, že příslušníci menšin odlákají od sebe tradiční partnery, tak si sami nevěří. Zřejmě samy sebe a ostatní muže a ženy pokládají za potenciální homosexuály. Jistí se tím, že tato možnost zůstane skryta, a proto tak snadno nepodlehnou svodu. To nesvědčí o pevnosti základů takřečené tradiční rodiny.

Je nutno se dobře zaposlouchat do argumentace konzervativců. Pochod nazvali Pro rodinu, ale jde jim o to, co nazývají „tradiční rodinou“, a to znamená mnohem víc, než jen obvyklou rodinu složenou z otce, matky a dětí, případně i dalších generací. Model tradiční křesťanské rodiny v jejich pojetí je materialistický. Je to na prvním místě biologická danost, jíž nemohou překročit a doplnit lidské osobní vztahy. Ty jsou subjektivní a neuchopitelné, kdežto plození je v jejich očích objektivní daností.

Rodina u nich stojí a padá s plozením a rozením potomků. Rodina je podle nich základem státu, což znamená, že i stát chápou biologicky. Frankistická diktatura ve Španělsku se označovala jako „organická demokracie“. Stát jim není svobodným společenstvím jednotlivců s lidskými právy a občanskými svobodami.

Rodina v pojetí českých tradicionalistů je také založena na jednosměrné poslušnosti a podřízenosti. Při svatebním obřadu v kostele se často čtou tato slova z Bible: Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně (Kol 3, 18,19).

U dětí se pěstuje především poslušnost a podporují se fyzické tresty, které snadno přejdou ve skutečné fyzické násilí na nich. Velkou roli hrají majetnické vztahy muže vůči ženě a dětem a z toho plynoucí patologická žárlivost, nedůvěra a strach. U dospělých potomků se předpokládá iniciativa rodičů ohledně sňatku. Tradiční rodina je často spíš vězením než opravdovým zázemím.

To, že dnes zákon a do značné míry i veřejnost předpokládá v rodině i ve státě rovnost mužů a žen, že v manželstvích se situace řeší diskusí a že trest není hlavním prostředkem výchovy dětí, že rodina může být založena spíš na lásce než na povinnosti, za to vděčíme sekulárnímu státu.

Musela nastoupit sekulární ideologie rovnosti a individuálních práv, aby se postupně, pomalu a nesnadno začal rozpouštět hierarchický a autoritářský model rodiny a státu. Inspiruje-li ve světské společnosti některé rodiny křesťanství, není to křesťanství imperiální, nýbrž humanistické.

Queer lidé mají přirozenou touhu po rodinném životě, i když ve svých partnerstvích pochopitelně neplodí potomky. Nestaví rodinu na biologické nutnosti jako stoupenci hnutí pro život a mladí křesťanští demokraté. Stavějí spíš na osobním vztahu. Chtějí vedle obvyklých rodin postavit jako možnost rodinu atypickou.

Součástí loňského Prague Pridu byla výstava fotografií z prostředí takových rodin na piazettě Nové scény Národního divadla. Tato sociální skupina si nenechá namluvit, že je proti rodině a že dokonce rodinnému životu bližních škodí a naopak chce rodinu spíš rozšířit a posílit. Ale ne rodinu diktátorskou a tyranskou.

Znám stoupence hnutí Pro život, které pochod Pro rodinu podpořilo, a jsou to laskaví, upřímní křesťané, kteří určitě nikomu nechtějí škodit. Nelze však přehlédnout, že i tady je dobrými úmysly vydlážděna cesta do pekel.

Zásadní nedůvěru ke sféře privátních vztahů a snahu zvenčí do nich vstupovat a kontrolovat je, vzít lidem poslední zbytek soukromí a zcela je podmanit představují diktátorské režimy a totalitní ideologie. Demokratické státy se propracovávají k toleranci a podpoře alternativ.

Mladí křesťanští demokraté jsou v rozporu s mohutným trendem ve světovém křesťanství, který znamená pozvolna nastupující humánnější přístup k homosexuální preferenci a k homosexuálnímu chování. Děje se to v římské církvi i v americkém evangelikálním prostředí. Nová generace českých lidovců, naštěstí ne ve stejné radikalitě, stojí na stejné pozici, jako stalinský zákon zakazující „samcoložství“.

Staví se vedle Talibanu, který homosexualitu trestá odprásknutím bez soudu, vedle amerických křesťanských fundamentalistů s jejich heslem Kill your faggot (Zabij si svého buzeranta) a vedle putinovské polodiktatury, která toleruje krvavé fyzické útoky pouličních bojůvek na gaye a lesby, a sama „propagaci homosexualismu“ trestá a je připravena sankcionovat přinejmenším vykázáním ze země i sportovce na blížících se olympijských hrách v Soči.