Gayové hrdě a navzdory
Ivan ŠtampachHeterosexuální většina si už je natolik jista sama sebou, že se gayů a leseb neobává. Pořád se však najdou politici, a to i v ČSSD, kteří jsou ve vztahu k sexuálním menšinám myšlenkově v minulosti.
Za týden začne v Praze festival Prague Pride. Gayové, lesby a další příslušníci menšinových erotických preferencí dnes souhrnně označovaní jako lidé queer se v represivní společnosti museli se svou orientací skrývat. V zemích, které tehdy i dnes hlasitě křičí o svobodě a demokracii, šli za to do vězení dávno poté, co byla v komunistickém Československu zrušena trestnost sexuálního soužití osob stejného pohlaví. Je to projev civilizovanosti, že dnes už většinové populaci v Evropě nevadí trochu odlišní lidé a nevyčítá se jim, že obvykle méně přispívají k rozmnožování lidstva. Je to prostá tolerance, právem očekávaná i vůči etnickým a náboženským minoritám. Heterosexuální většina je si dnes už natolik jista sama sebou, že se neobává, že svoboda pro gaye a lesby a jejich otevřená přítomnost ve veřejném prostoru by je svedla na scestí.
Dnes už festivaly jako Prague Pride nemají za cíl politicky prosazovat právo lidí stejného pohlaví na regulované soužití. Ve státech, jako je Česko, už demokratické a liberální politické síly toto právo prosadily. Proti registrovanému partnerství a proti hrdě přiznané příslušnosti už dnes vystupují jen primitivní mačové.
Myslím, že těžko může být někdo dál od reality. Většinové postoje u (zejm. starší) populace jsou vůči homosexualitě stále velmi nevstřícné, stačí se s těmi lidmi (nejlépe mimo Prahu) bavit - a zdaleka nelze odpůrce tolerance vůči sexuálním menšinám zařadit výhradně do tří výše uvedených kategorií....
Ostatně, křesťané mají veliký problém. Buď jsou liberální, anebo věří v Písmo svaté, obojí zaráz nejde - což je mimochodem jeden z důvodů, proč já křesťan nejsem. Mám-li si vybrat mezi svobodou a Biblí, volím svobodu. Takže ač konkrétní společenské postoje a názory liberálních křesťanů jsou mi pochopitelně sympatické, přesvědčivost jejich víry je takřka nulová (má-li být víra vnímana jako fenomén alespoň s minimální kontinuitou a tradicí, která přece zajišťuje tu nejzákladnější identitu).
souhlasím s Vámi, že postoj většinové společnosti vůči homosexualitě u nás skutečně není tak růžový.
Mám ale několik výhrad k druhé části Vašeho příspěvku:
Křesťanství nebylo nikdy závislé toliko na Písmu - to je pověra.
Už židovská tradice, z níž křesťanství vyvěrá, vždy Písmo vykládalo. Nic jako čistě biblická víra neexistuje. Základní články kř. víry vznikly v diskusi s řeckou filosofií (nauka o Trojici, Boholidství apod.) a v samotné Bibli se neobjevují.
Bible sama je ohledně homosexuality sporná - na několika místech Písma je homosexuální jednání zavrhováno, ale Bible nepracuje s pojmem sexuální identity v našem smyslu slova. Proto je nutné vykládat daná místa kontextuálně (ostatně menstruující ženy už také za město neposíláme).
Křesťanství a svoboda se nevylučují - Ježíšovo jméno v hebrejské verzi znamená "Bůh osvobozuje".
A co se týče nepřesvědčivosti liberálních křestanů? V Latinské Americe po desetiletí působí teologie osvobození (má dokonce i svou queer odnož) a patří mezi nejživější a nábožensky nejplodnější větve současného křesťanství.
Všechny odpovědi jsou buď jen slušně rezervované nebo i odmítavé; spolu s pěti neodpověďmi to nejvíce vypovídá o „horkosti“ tématu pro kandidáty předpokládané voliče..
..co z toho vyplývá? Asi to, že druhý ročník akce ještě zdaleka nebude zbytečným „mlácením prázdné slámy“.