Milí muži,

sedíte před počítačem a prokrastinujete? A prokrastinujete nad nekonečně dlouhou diskuzí o tom, jestli bylo správné přesunout výstavu ženských aktů z Týdne vědy a techniky? Nechápete, co bylo na výstavě údajně tak závadného? Chtěli byste vědět, co máte dělat, aby se ženám žilo lépe, protože vás podobné nekonečně dlouhé diskuze matou? Čtěte dál.

Budu se snažit mluvit obecně a zároveň zopakuji, co už bylo řečeno jinými. Nevylučuji, že se najdou ženy, které budou mít k něčemu výhrady nebo budou chtít přidat body navíc. Jsem otevřena diskuzi.

Ale zpátky k vám. Pořád nechápete, co bylo na výstavě špatně. Vždyť to byly jen obrázky. Vždyť nahota je přirozená. Vždyť těm ženám nikdo dnes neubližuje… Nebo ano?

Problém dnešní i předešlé doby je převládající existence patriarchátu. Nepředstavujte si to prosím tak, jak vám to odvykládali na hodinách dějepisu. V současnosti má patriarchát mnoho podob a v dnešní Evropě vypadá jinak než například před pěti sty lety.

Ale pořád nechápete. A rozčilujete se. Ženy mají volební právo! Mohou vystudovat vysokou školu! To přeci není žádný patriarchát. Nemají teď nějaké těžké období, že se musejí zabývat takovými nesmysly?

Představte si situaci, kdy jste žena a svědí vás vagina. Zajdete za gynekologem, aby vám pomohl. Začnete slovy „Pane doktore, svědí mě vagina,“ načež vás doktor přeruší a poví vám: „Ale prosím vás, paní, jaké svědění? To jsem nikdy nezažil. Nejste přecitlivělá? Měla byste se s tím smířit, to se prostě ženám děje.“

Smíříte se s tím, že je vaším údělem nepříjemné svědění mezi nohama. Po několika týdnech to svědění přejde — nebo také ne. Začne to bolet a pálit. Bude to čím dál nesnesitelnější.

↗

Problém dnešní i předešlé doby je převládající existence patriarchátu. Ilustrace womenshistory.about.com

Asi tušíte, že takhle by se doktor chovat neměl. Měl by naopak nechat pacientku se vypovídat, vyslechnout ji a poté ji začít léčit. Samozřejmě, na internetových diskuzích (většinou) nejste v pozici doktorů a ženy nejsou v pozici pacientek. Ale pokud se chováte tak, jak se zachoval doktor v našem případě, nemůžete se divit, že se ženy stále zlobí.

Proč? Protože je neposloucháte a snažíte se jim vnutit svůj pohled. Můžete si myslet, že máte právo na svobodný projev. Jenomže, stejně jako onen doktor, nikdy nebudete v kůži oné pacientky. Nejste schopen jí jakkoliv pomoci, dokud ji nevyslechnete a nezačnete brát vážně. Bez ohledu na to, kolik moudrých knížek jste přečetli a kolik zápočtů jste na lékařské fakultě nasbírali. Operace slepého střeva je pacientovi k ničemu, pokud jen trpí rýmou. Stejně tak je pacientovi k ničemu kapesník, pokud se mu slepé střevo zanítilo. Musíte prostě k léčbě využít to, co vám pacient o sobě sdělí a jak bude na vaše kroky reagovat.

Dobře. A co z toho pro vás vyplývá?

Nepřerušujte ženy, nechte je domluvit a naslouchejte jim. Berte je vážně, i když říkají věci, na které mají jiný názor než vy. Už jen proto, že jste danou situaci nikdy neprožili a ani ji neprožijete.

Berte v potaz, že ženy jsou různé a jejich názory se liší. Nikdy se však v argumentačním souboji nezaštiťujte jinou ženou proti jiné ženě. To, že vaší kamarádce nevadí sexistické vtipy, neznamená, že ostatní ženy to také tak musejí vidět.

Uvědomte si, že problém je především patriarchát, systém, ve kterém žijeme. Možná ženy nemlátíte. To ale neznamená, že se vás patriarchát netýká. Třeba tím, že nahlas neříkáte, že pořady Výměna manželek nebo Česká Miss degradují ženy na služky nebo stojany na oblečení. Problém nejste vy, ale systém. A měli byste si uvědomit, že systém hraje ve váš prospěch.

Bojujte proti patriarchátu. Využijte toho, že jste muži a ostatní muži vás pravděpodobně budou brát vážněji než ženy (bohužel). Nečekejte ale, že vám za to budeme nosit čokoládu. Neočekávejte ani to, že se vám díky tomu podaří najít partnerku nebo milenku. Boj s patriarchátem se nedělá pro odměnu.

Nezapomeňte, že nejsme jen bílé, heterosexuální, cis (identifikující se s genderem, jaký nám byl po narození přidělen), zdravé, majetné, štíhlé a „počestné“. Jsou mezi námi Romky, asexuálky, transženy, ženy nepohyblivé, bez domova, tlusté a pracující v sexuálním průmyslu. Náš boj je i váš boj.

Neděkuji. Až skončí nerovnosti ve společnosti, budeme si moci zatleskat.