Umět se bránit lžím

Miroslav Hudec

Šíření rasistických lží roztáčí začarovaný kruh nenávisti ve společnosti. Potřebujeme účinné zákony, stejně jako účinnější strategie jejich vymáhání i v éře internetu. Pokud v tom zůstaneme pozadu, bude zlo opět triumfovat.

Kdyby to kvůli popíračům nacistických zločinů v Osvětimi nebylo tak „vošajstlich“, skoro by se už dalo mluvit jako o břeclavské lži o těch stále se opakujících a stále nekriticky přijímaných výmyslech o napadení Romy. Pro osvěžení paměti, se v dubnu 2012 při akrobatickém předvádění před děvčaty zřítil z osmého patra v domě a těžce zranil pubertální chlapec, který následně udal, že mu zranění způsobili Romové.

Tato lež vyvolala další vlnu nenávisti vůči této menšině, dokonce podnítila nájezd neonacistů na Břeclav, k jejichž pochodu se přidávali i místní. Stala se z těch falešných obvinění pomalu móda. Jedna moje klientka, problémová žačka základní školy vysvětlila matce ztrátu několika tisíc z rodinných peněz tak, že do bytu otevřeným oknem „vlezli cikáni a ukradli je“. Naštěstí matka, která dceru zřejmě dobře znala, nejdříve prohledala její školní brašnu a vyhnula se tak blamáži.

Své ne zrovna chvályhodné postoje a činy rádi odůvodňujeme strachem, čímž se pro ně dožadujeme pochopení. Něco na tom strachu jako na motivu jednání určitě je, ale jeho zdroj může být, a možná ne tak překvapivě úplně jinde, než jde obecný hlas. Jak ten břeclavský nešikovný akrobat, tak opilec z českolipského baru, který falešně obvinil Romy, že ho pobodali na WC a okradli, tak nejnověji jedenáctiletý chlapec, který se před nedávnem v Novém Boru pomlátil na koloběžce, lhali ze strachu. Ovšem ze strachu před svými nejbližšími. Tři se báli matek, jeden manželky.

Kupodivu, nikdo z nich se nebál toho, co falešné obvinění způsobí, natož reakce falešně obviněných. A nebojí se ani hrdinní internetoví diskutéři, kteří se také nedají skutečností zmýlit. Ti mají o původcích zla vždy jasno předem. Což dobře dokládá diskuse v jednom ze článků o nejnovějším případě, v jehož titulku se jednoznačně mluví o tom, že hoch si napadení vymyslel, když si při pádu z koloběžky vyrazil zuby.

A reakce? „Podle titulku (!) jsem si myslela, že se jedná o cikány. A kupodivu jsem si to myslela dobře.“ Sto třicet podpůrných hlasů. „Takhle se z lidí stávají „rasisti“ (ty uvozovky použil diskutér), ne že se tak narodí.“ Sto šestkrát souhlas. „Rasový útok spáchaný ve skupině.“ Šestapadesátkrát souhlas. Dokonce si kdosi dovolil napsat: „To bych netrestal, rovnou postřílet.“

Své ne zrovna chvályhodné postoje a činy rádi odůvodňujeme strachem, čímž se pro ně dožadujeme pochopení. Něco na tom strachu jako na motivu jednání určitě je, ale jeho zdroj může být, a možná ne tak překvapivě úplně jinde, než jde obecný hlas. Foto Archiv redakce

O čemsi nezdravém v této zemi svědčí i fakt, že ještě v okamžiku, kdy jsem psal tenhle článek, tedy téměř čtrnáct dní po oné novoborské lži, ten „diskusní příspěvek“ na webu jednoho deníku visel, ačkoliv podle pravidel měl být správcem webu dávno smazán.

O zvláštní morálce, jež se zemí šíří, vypovídá i další diskusní příspěvek: „Myslím, že matka věřila svému synovi a to by udělala každá matka… z mámy uděláte rasistku… kluk udělá hloupost… to pro něj není jednoduchý… a starosta měl podržet rodinu a ne ji veřejně přes média ztrapnit.“ Diskutérka tak nakonec zašla dál než matka chlapce, která se následně za jeho velmi nebezpečnou lež veřejně v novinách omluvila.

Jsem jen běžný uživatel internetu, neznám všechny jeho možnosti, a tak už mě i napadlo, jestli snad některé diskusní příspěvky dokonce negeneruje nějaký přednastavený automat, který reaguje na jistá klíčová slova v textu. Natolik jsou ty příspěvky a názory stále stejné a stereotypní, dokonce se v nich opakují celé formulace a věty (třeba „Cikánská férovka“, to když hoch policii řekl, že útočníci byli čtyři).

A šíří a posilují nenávistné stereotypy, jež zase inspirují další a další falešná obvinění. Kruh se uzavírá. Ten ničivý mechanizmus je způsoben i archaickou, hodně nedokonalou lidskou psychikou, která se po tisíciletí příliš nemění a zřejmě ani měnit nebude. Je našemu rodu vlastní, byť do určité míry ovlivnitelná okolím a okolnostmi.

Nedá se proto vždy a u každého spoléhat jen na zdravý rozum, na rozvahu a umírněnost. Musíme se umět proti společenskému zlu aktivně bránit. Musíme mít účinné zákony a musíme je umět účinně prosazovat, musíme mít i promyšlený systém občanské výchovy jako účinnou protiváhu antihumánních stereotypů, které se v lidské společnosti šířily, co je lidstvo lidstvem, a vždy se šířit budou.

A samozřejmě, rozumní lidé, kteří ještě neztratili smysl pro realitu a uznávají aspoň základní, po tisíciletí platné etické normy („Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému!“), by v obdobných případech rozhodně neměli mlčet. V opačném případě se obávám, že může temná část lidské povahy kdykoliv triumfovat. Jako již tolikrát v minulosti.

    Diskuse
    JP
    October 8, 2015 v 14.18
    Ta otázka, co (účinně) udělat s tou "archaickou, hodně nedokonalou lidskou psychikou, která se po tisíciletí příliš nemění a zřejmě ani měnit nebude", byl v příslušných diskusích už opakovaně probírán.

    Výchova? - Jistě, to je základ. Zákony proti nepoučitelným? - Bezpochyby, se vší důsledností. Zaujmout - a veřejně vyjádřit - vlastní postoj, mravní odpor vůči těmto mravně nepřijatelným názorům a hlasům? - Dozajista, to je primární povinnost každého člověka.

    A přesto, za tím vším se stále vznáší jedna zcela základní otázka: není přece jenom možno nějak pohnout i s tou "archaickou lidskou psychikou"? - Ne snad, že by ji bylo možno nějak zásadně změnit; to asi doopravdy ne. Ale, není možno ji nějak naplnit novým, zásadně pozitivnějším obsahem?
    October 8, 2015 v 18.26
    Naplnit lidskou mysl novým obsahem?
    Ne, pane Poláčku, s naplňováním lidské mysli novými obsahy nemohu souhlasit, považuji to za zcela zavrženíhodnou činnost a to nejméně ze dvou zásadních důvodů.

    Tak zaprve lidská mysl není vědro, které je nutno naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit.
    To je Komenský, ale v různých obměnách to v průběhu věků vyjadřovala dlouhá řada velkých myslitelů, ve 20. století to zdůvodňoval z hlediska fungování lidské mysli velmi podrobně Karl Raymund Popper například. Vždyť jde vlastně o základní východisko každé fungující pedagogiky. - Dobře, nejste pedagog, ale Komenského snad znáte?
    A jako filosof by Vám měl být znám druhý závažný důvod, proč to nejde, totiž že "naplňování mysli" je manipulace s myslí prováděná zvenčí. Manipulace s lidskou myslí, jinak řečeno její indoktrinace je útokem na její svobodu, je útokem na vnitřní lidskou svobodu. Důstojnost člověka je v myšlení a to myšlení svobodném. Můžete omezit vnější svobodu, ale vnitřní svoboda člověku zůstává za každých okolností. To je základ lidství, v tom jsme si všichni rovni. Popřít ji znamená brát člověku jeho důstojnost.

    Pane Poláčku, nechápu, jak můžete vypouštět do veřejného prostoru tyto své neuvážené nesmysly, aniž byste se byť jen trochu zastyděl a omluvil se, nebo dal aspoň najevo, že jste pochopil, v čem se stala chyba. Vadná nefilosofická hlediska, která zastáváte a mimochodem je na sebe čas od času prozrazujete, nemůžete vyzmizíkovat tapetami dlouhých tirád, hladišoval to tu poklonkami napravo nalevo a nadále přezíral zrcadlo, které vám nastavuji.

    Chtělo by to aspoň trochu pokory a být méně zahleděný do své "úžasné" moudrosti.

    Napsal jste pane Poláčku
    "Zaujmout - a veřejně vyjádřit - vlastní postoj, mravní odpor vůči těmto mravně nepřijatelným názorům a hlasům? - Dozajista, to je primární povinnost každého člověka."
    V tom s vámi, pane Poláčku skutečně souhlasím, a je to o důvod víc, proč jsem psala tuto glosu.
    ŠŠ
    October 9, 2015 v 17.54
    Co je lidstvu platné,
    že se vyskytují jedinci, schopni v lidských podmínkách vykonat božské činy v materiálním či duchovní světě, když o výsledcích těchto činů v dalších fázích rozhodují jedinci, jejichž sociální cítění je možná jiné než u kanibalů, ale od lidoopů se příliš neliší. Bez ohledu na to, v jakém systému ti nebo oni jedinci žili kdysi nebo žijí v naší době.

    Nelze humanizovat systém, jestliže nedokážeme humanizovat člověka.

    JP
    October 10, 2015 v 12.11
    Systém, nebo člověka?
    Tady jsme ovšem zase jednou u té věčné otázky, co dřív: vejce či slepice? Humanizovat napřed člověka - anebo jeho životní podmínky? Můžeme být s člověkem zásadně napřed, před jeho reálným životem?

    Představme si, že bychom se pokoušeli "zhumanizovat" třeba takového neandrtálce tím, že mu budeme předčítat kapitoly z Aristotelovy "Etiky", anebo křesťanské Desatero.

    Dá se asi s dost velkou pravděpodobností soudit, že tyto naše snahy se setkají s krajně omezeným úspěchem. Neboť tyto etické normy se sotva setkají s reálnými životními podmínkami toho neandrtálce.

    Takže, pokud bychom dnes vyhlásili program "humanizace člověka" - totiž jako program j e d i n ý a dominantní - pak bychom měli určitou naději na úspěch jedině za té podmínky, kdy by reálné životní podmínky současného člověka už samy vytvářely příhodnou půdu pro tento morální a kulturní přerod lidské bytosti.

    Zatím nic nehovoří pro to, že by současný kapitalismus takovéto podmínky pro mravní a duchovní přerod druhu homo sapiens vytvářel.
    JP
    October 10, 2015 v 12.16
    Duše a hmota
    Aby nedošlo k omylu: paní Šprynarová, s Vaší tézí "nelze humanizovat systém, jestliže nedokážeme humanizovat člověka" naprosto a plně souhlasím, a sám tento náhled dlouhodobě prosazuji proti všem, kteří se oddávají víře, že postačí změnit určité společensko-systémové koordináty, a nějaký ten "lepší člověk" nám tu sám od sebe vyskočí jako čertík z krabičky.

    Jde o to, že pokud má mít tento projekt humanizace člověka vůbec nějakou šanci na úspěch, pak musí být bezpodmínečně naprosto komplexní: to jest, musí zahrnovat jak onu - bezpochyby relativně autonomní - stránku lidské duše, tak ale stejně tak právě i onu objektivně-materiální stránku reálné lidské existence.
    ŠŠ
    October 10, 2015 v 12.42
    Věčná otázka
    co dřív: vejce či slepice, patří mezi otázky, vykonstruované mimo realitu materiální i duchovní. Falešnými teoriemi netřeba se zabývat.
    ŠŠ
    October 10, 2015 v 13.30
    Autor úvodního textu nedumá,
    co bylo dřív, ale upozorňuje na skutečnost, jíž je šíření a posilování nenávistných stereotypů, inspirujících další falešná obvinění.
    Domnívám se, že ten ničivý mechanizmus využívá zákonitostí, kterými se řídí lidská psychika, nemyslím, že je lidskou psychikou způsoben přímo. Děje se pouze to, že těch zákonitostí, jimiž lidská psychika řídí, využívají velmi sofistikovaně lidé, kteří fungování moderních informačních technologií zajišťují. Jistě se jim to vyplatí – přináší buď subjektivní osobní uspokojení z neviditelné moci nebo materiální a finanční ocenění orgány, které systémy informačních technologií řídí. Po případě obojí.
    Zákonitostí, kterými se lidská psychika řídí, je možno využít samozřejmě též v procesu humanizace člověka. Zdá se však, že současné odborníky láká spíše výzkum toho, které složky psychických procesů, vyúsťujících v negativní činnosti, jsou u člověka a zvířat totožné.
    Snad aby tak získali jakousi omluvu pro negativní a někdy hrůzné jednání své i velké části svých bližních.
    October 10, 2015 v 14.14
    Takže lhaní
    a "šíření a posilování nenávistných stereotypů, inspirujících další falešná obvinění" je nepřípustné, pokud se týkají rasismu. A co jinak? Psát ale o Zemanovi, že třeba "pozvracel korunovační klenoty", je dovoleno? To už není "šíření a posilování nenávistných stereotypů, inspirujících další falešná obvinění"? Abych věděl.
    IH
    October 10, 2015 v 19.02
    Co se stalo?
    Podobně jako výše popsáno vznikaly vlny pogromů na Židy po prakticky celé druhé tisíciletí našeho (ne jejich) letopočtu. Zároveň je jasné, že víra v Česku není snad tak uhlířská, aby nám bránila pochopit, že děti a tím spíš dospívající nejsou něco morálně čisťounkého a nezkaženého, ale často velmi vnímaví a flexibilní jedinci, leckdy nevědomí adepti na budoucí vládu všeho druhu, jindy bojující zoufale proti sociálnímu vyřazení. Co s tím? Pod osvětimskou lež mnoho lží prostě nezařadíme. S fámou počítat naopak musíme, i v 21. století. Věří, kdo chce a kdo to považuje za výhodné. Co tedy účinkuje? Myslím, že výsměch. Jako ve škole. Působí rychle.
    K té humanizaci člověka. Trmín zní naivně, překonaně. Jako program obstojí stěží. Neznamená to ovšem, že jsme se jako nenaučili vůbec nic. Neznamená to, že nejsme altruističtější než kdy v minulosti. Jen se (právem) domníváme, že altruismus je velmi cenný statek. Mnozí též, že my jsme zašli v tomto směru dost daleko, zatímco Syřani budou umět především vytěžit maximum. Běžně Češi imigranty stěží potkají a když, všimnou si na nich především zásahu bídou, hlavně tou morální, jež šílí v jejich zemi. Časem snad nicméně poznáme skoro vespolek, že předsudky vůči jednotlivým přistěhovaleckým vlnám neobstojí. Nyní ovšem potřebujeme, aby naše elity byly na výši, ale také, aby věděly, že si lidé už takhle mezi sebou málo rozumí a dost se nasoutěží, takže společný zájem vidějí rádi.
    ŠŠ
    October 10, 2015 v 20.31
    Poznámka k názoru pana Ivo Horáka.
    Metaforu o altruismu jako cenném statku přijímám, leč nevím, zda jej zároveň nemáme považovat za program. Za program velmi cenný právě v procesu humanizace člověka.