Viděno z vnější nemají Alexis Tsipras a jeho Syriza za sebou zrovna úspěšný půlrok. Vy sledujete řeckou politiku více zblízka. Co byste řekla, že se Tsiprasovi a Syrize od nástupu první vlády Syrizy před osmi měsíci povedlo? Tedy krom toho, že právě vyhráli další volby...

Tsiprasovi se minimálně v prvních měsících v premiérském křesle dařilo řeckou společnost opět mobilizovat, ba dokonce naplnit optimismem. Což rozhodně není zanedbatelné, i když podepsání memoranda a přijetí podmínek dalšího záchranného balíčku tento optimismus samozřejmě hodně utlumilo.

Za úspěch vlády a Syrizy se dá považovat i obnovení veřejnoprávní televize ERT, která má v Řecku mezi komerčními médii vlastněnými často oligarchickými rodinami důležité místo.

Rozhodla tedy nedělní volby podle vás skutečně image Syrizy jako síly, která jediná je ochotna za Řecko bojovat, jak tvrdí značná část agenturních pozorovatelů? Nebo bylo klíčové charisma samotného Tsiprase?

Osobní charisma Alexise Tsiprase svoji roli určitě hrálo, stejně tak sebeprezentace Syrizy jako síly, která bojuje proti Trojce či Německu za lepší život pro Řeky, byť nakonec pod tlakem kapituluje.

Pokud ale Syrize něco pomohlo udržet pozici hegemona fragmentující se levice a nejsilnější strany, pak je to jistě touha Řeků se odstřihnout od minulosti, které dominovala Nová demokracie a PASOK. Tsipras dělal a zřejmě i bude dělat chyby, ale může mít větší potenciál omezit klientelismus a korupci ve státní správě a vládě.

Četná masmédia chválila před volbami nového lídra Nové demokracie (ND) Vangelise Meimarakise. Jak působil tento politik na vás? Jde vskutku o velkou změnu oproti Antonisovi Samarasovi, který vedl ND v minulých letech?

Meimarakis působil po celou dobu kampaně o něco více smířlivě než jeho předchůdce Samaras, na druhou stranu ale nedokázal představit věrohodnou alternativu, která by dokázala přitáhnout více pravicových voličů. Podle všeho to totiž byly právě oni, kdo zůstávali v neděli častěji doma a volit nešeli.

Zde narážíte na fakt, že účast u nedělních voleb byla na řecké poměry dosti nízká — 56,6 procenta. K minulým, to jest lednovým volbám, přišlo například 63,6 procenta voličů.

Je to tak.

Jak si vysvětlujete neúspěch strany Lidová jednota, kterou založili poslanci někdejší levicové frakce Syrizy? Čím to, že po letní krizi ve vyjednáváních s věřiteli nedokázala získat ani ony tři procenta nutná pro vstup do parlamentu?

Lidová jednota mohla do určité míry ztratit podporu svým rezolutním stanoviskem k euru. Podle průzkumů si totiž chce přes 80 procent Řeků euro podržet.

Důvodem ale může být i to, že vznikem nového subjektu se ještě více roztříštila základna, ze které čerpá radikální levice a jež nyní nemá podobný integrující subjekt, kterým byla svého času Syriza.

Do parlamentu se ovšem dostala nově jiná strana, Enosi Kentroon, čili Svaz centristů. Nejde o stranu novou — podle encyklopedických informací existuje již od roku 1992, a nad to navazuje na starší formace. Přesto doposud nikdy nezískala výrazně více než jedno procento hlasů. Čím je tato formace zajímavá a proč překonala hranici pro vstup do parlamentu právě v těchto volbách?

Svaz centristů vydělal podle mého názoru na odklonu části řecké společnosti od tradičních stran, zejména pak dlouholetého mocenského kartelu PASOK a Nová demokracie. Tento odklon je charakteristický po celou dobu finanční krize a nyní byl pouze potvrzen.

Zároveň se část voličů mohla do Svazu centristů přelít od Potami, která se rovněž definuje jako středová strana a jež v nedělních volbách citelně ztratila.