Dienstbierovy genderové slabikáře
Ivana RecmanováGenderově citlivé učebnice nejsou zdaleka jediným plánem ministra pro lidská práva. Dienstbierova agenda chce zajistit komplexní genderovou strategii i v dalších oblastech.
Médii se prohnala smršť několika návrhů z dílny lidskoprávního ministra Jiřího Dienstbiera. Nejviditelnějším se stal nejspíš návrh na genderovou vyrovnanost v učebnicích. Jsou ale učebnice to jediné, co Dienstbierova agenda vyprodukovala?
„Učebnicový návrh“ se opírá o několik tezí z Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014—2020, který vydal v minulém roce Úřad vlády. Mezi cíli této strategie se mimo jiné uvádí „podpora genderově nestereotypních zaměstnání a odborností pro muže i ženy zejména prostřednictvím rekvalifikací a formou osvětových kampaní“, „zavádění cílených programů na relativizaci a odstraňování genderově podmíněných vzorců chování a tradic, které omezují vyrovnané zastoupení žen a mužů ve vzdělávání a výběru povolání“, „zajištění genderově citlivého přístupu vyučujících, vytváření rovných podmínek a rovného zacházení s dívkami a chlapci v průběhu vzdělávání“ a konečně „systematické vzdělávání v genderové oblasti a metodická podpora vyučujících na všech stupních vzdělávání, revize obsahu učiva a učebních materiálů, nahrazení genderově senzitivním obsahem učiva a důsledné využívání genderově citlivých učebních textů“.
↗
Genderově citlivé učebnice nejsou zdaleka jediným obsahem strategického plánu Dienstbierova ministerstva. Foto Saša Uhlová, DR
Ve vládním návrhu se rovněž počítá i s potíráním genderově podmíněného násilí, k čemuž mají dopomoci školení vyučujících na základních a středních školách. Ty by měli být schopni rozpoznat tyto problémy ve školním prostředí. Zároveň se počítá se zavedením výuky o genderově podmíněném násilí do rámcových vzdělávacích programů.
Strategie je to tedy určitě komplexní. Vzdělávání, potažmo učebnice, však tvoří jen její menšinu. Je s podivem, kolik mediálního prostoru dostal jeden z bodů, konkrétně ten týkající se učebnic, zatímco ostatní zůstaly opomenuty.
Byť je samozřejmě důležité o boji s genderovou nerovností diskutovat, samotné publicistické pokrytí problému učebnic se dosud spíše vezlo na vlně spekulací (žádná konkrétní metodická opatření koneckonců nebyla k učebnicím dosud vydána) a argumentačního klamu zvaného šikmá plocha. Důkazem budiž rozebírání tohoto tématu na stránkách Reflexu nebo na blogu Václava Klause mladšího, který má ve školství dlouholetou praxi.
Tento způsob medializace bohužel znemožňuje seriózní diskuzi. Zároveň vytváří falešný dojem, že jediný návrh, se kterým vládní strategie počítá, je zmiňovaná změna učebnic. Rovnost genderů je široký pojem. A vládní strategie nepočítá jen se školstvím, ale i s dalšími sektory. Příklady dalších sfér genderového zájmu vlády jsou sociální služby nebo trh práce.
Diskuse
JN
August 26, 2015 v 13.14
Ivaně Recmanové – (Teorie) gender(u) je sociální konstrukt.
Při pozorování živočichů můžeme pozorovat rozdíly v chování samců a samic téměř jakýchkoliv živočišných druhů, třeba kachny. Jsou tyto rozdíly v chování, očekávání a postojích kachny a kačera sociálním konstruktem? "Jinými slovy kachní pohlaví jako biologická danost (bytí kačerem či kachnou) tu slouží jako základ, na němž kachny tuto kategorii konstruují?" (Wikipedie).
Je člověk živočichem nebo není?
Je správné vycházet při tvorbě školních osnov z teorie genderu, přestože tato teorie není nijak racionálně vědecky podložena, o její platnosti si můžeme myslet cokoliv, a to, co si o ní skutečně myslíme, nezávisí na prozkoumání podaných důkazů (neboť žádné důkazy nejsou k dispozici), ale spíše na naší sociální příslušnosti, na naší názorové a hodnotové orientaci? Nejedná se tedy podle mě o vědeckou teorii, ale o revizi hodnotového systému. Kde však berou původci této hodnotové revize oprávnění k tomu, aby diktovali ostatní společnosti svůj pohled na svět jako ten jedině správný a prosazovali ho dokonce do školních osnov, to mi není jasné.
Krize hodnot, násilné prosazování partikulárních zájmů, neuvědomované tendence k sebedestrukci, pocity vykořenění, to jsou všechno předpoklady k destabilizaci a k propadu do chaosu a násilí.
Nejpodstatnější je však nedostatek soudržnosti ve společnosti, neschopnost shodnout se na svých zájmech, agresivní prosazování partikulárních ideálů vydávaných za pokrokové univerzální hodnoty. To nám však lepší budoucnost nezajistí, naopak dojde k další diskriminaci.
Je člověk živočichem nebo není?
Je správné vycházet při tvorbě školních osnov z teorie genderu, přestože tato teorie není nijak racionálně vědecky podložena, o její platnosti si můžeme myslet cokoliv, a to, co si o ní skutečně myslíme, nezávisí na prozkoumání podaných důkazů (neboť žádné důkazy nejsou k dispozici), ale spíše na naší sociální příslušnosti, na naší názorové a hodnotové orientaci? Nejedná se tedy podle mě o vědeckou teorii, ale o revizi hodnotového systému. Kde však berou původci této hodnotové revize oprávnění k tomu, aby diktovali ostatní společnosti svůj pohled na svět jako ten jedině správný a prosazovali ho dokonce do školních osnov, to mi není jasné.
Krize hodnot, násilné prosazování partikulárních zájmů, neuvědomované tendence k sebedestrukci, pocity vykořenění, to jsou všechno předpoklady k destabilizaci a k propadu do chaosu a násilí.
Nejpodstatnější je však nedostatek soudržnosti ve společnosti, neschopnost shodnout se na svých zájmech, agresivní prosazování partikulárních ideálů vydávaných za pokrokové univerzální hodnoty. To nám však lepší budoucnost nezajistí, naopak dojde k další diskriminaci.
MP
můžeme pozorovat jejich silně vyvinutý sklon zasahovat do kompetence ministryň školství. Až jednou nebudu mít co dělat, sepíšu ty haldy genderových doporučení pro školy vzniklých v posledních dvaceti letech. Zbytečných a právem zapomenutých.
Já vím, že do školy chodil každý -- a proto ji každý rozumí. Ale pozoruhodný předpoklad, že je potřeba, aby učitelkám na základní a střední škole vysvětloval aktivista/aktivistka, že existují genderové stereotypy, mi přijde jako předsudek vůči profesi.
Jenže ono školství je jedna z mála oblastí, kde pana ministra s jeho snahami přijmou a budou jen potichu ignorovat.
V oblastech, kde je opravdový malér s nerovností, příjmy, skleněný strop atd. by se tak vlídného zacházení nedočkal.
Já vím, že do školy chodil každý -- a proto ji každý rozumí. Ale pozoruhodný předpoklad, že je potřeba, aby učitelkám na základní a střední škole vysvětloval aktivista/aktivistka, že existují genderové stereotypy, mi přijde jako předsudek vůči profesi.
Jenže ono školství je jedna z mála oblastí, kde pana ministra s jeho snahami přijmou a budou jen potichu ignorovat.
V oblastech, kde je opravdový malér s nerovností, příjmy, skleněný strop atd. by se tak vlídného zacházení nedočkal.
PH
Ve školství jsou na tom ženy- učitelky nejlépe z hlediska platového hodnocení v porovnání s ostatními profesemi, přesto jsou oproti mužům-učitelům v nevýhodě, např. pokud učí ve třídě plné mladých hulvátů. Proto fandím genderové osvětě ostatní populace.
A není k tomu třeba žádné "teorie racionálně vědecky podložené."
A není k tomu třeba žádné "teorie racionálně vědecky podložené."
JN
Pokud Vám dobře rozumím, říkáte vlastně, že je jedno, zda je genderová osvěta založená na pravdě či na výmyslech ("není k tomu třeba teorie racionálně vědecky podložené"), hlavně, když je to prospěšné učitelkám ve třídách plných mladých hulvátů.
Něco podobného by se možná s nadsázkou dalo říci třeba obecně o náboženství: Je jedno, zda je to pravda nebo výmysl, hlavně když je to prospěšné pro věřící.
Bývaly však doby, kdy si učitelky snadno poradily se svými žáky i bez genderové osvěty. Na druhou stranu si myslím, že ani genderová osvěta by nepomohla učitelce v situaci Daniely Kolářové ve filmu Obecná škola. Pokud však genderovou osvětou máte na mysli výchovu chlapců ke galantnímu chování k ženám a dívkám, potom s Vámi mohu souhlasit. Obávám se však, že právě toto přesně součástí genderové osvěty není, naopak je to s genderovou osvětou v příkrém rozporu.
Něco podobného by se možná s nadsázkou dalo říci třeba obecně o náboženství: Je jedno, zda je to pravda nebo výmysl, hlavně když je to prospěšné pro věřící.
Bývaly však doby, kdy si učitelky snadno poradily se svými žáky i bez genderové osvěty. Na druhou stranu si myslím, že ani genderová osvěta by nepomohla učitelce v situaci Daniely Kolářové ve filmu Obecná škola. Pokud však genderovou osvětou máte na mysli výchovu chlapců ke galantnímu chování k ženám a dívkám, potom s Vámi mohu souhlasit. Obávám se však, že právě toto přesně součástí genderové osvěty není, naopak je to s genderovou osvětou v příkrém rozporu.
IR
August 27, 2015 v 0.16
Existují společnosti, třeba právě ta česká, kde jsou uznávány dva gendery. Pak jsou společnosti (tuším, že mezi indiány), kde existují tři gendery. Možná jsou i bezrodové společnosti - nevím, asi by bylo lepší, kdyby to tu okomentoval nějaký antropolog. Každopádně tohle ukazuje, že gender sociální konstrukt je, jelikož napříč různými společnostmi jsou genderové kategorie různé a nezávislé na pohlaví.
Nevidím na tom žádné lezení do zelí MŠMT - to už by se dalo říci, že MF leze do zelí MPSV, když řeší financování nějakého dlouhodobého záměru. Holt nejsou všechny problém ČR hezky rozškatulkovatelné.
Nevidím na tom žádné lezení do zelí MŠMT - to už by se dalo říci, že MF leze do zelí MPSV, když řeší financování nějakého dlouhodobého záměru. Holt nejsou všechny problém ČR hezky rozškatulkovatelné.
JN
Vyvozovat z poznatku, že jiné kultury měly jiný vztah k sexualitě, že akceptovaly transsexualitu i homosexualitu dávno před námi, vyvozovat z tohoto poznatku nutnost změny koncepce školní výuky, změny učebnic a nakonec vnucovat celé společnosti kvůli tomuto poněkud okrajovému poznatku o jiných kulturách dalekosáhlou změnu hodnotového systému, to se mi zdá opravdu dost troufalé.
IR
Myslím, že mícháte Pokémony a Digimony. Nejde o výuku o jiných kulturách, jde o pochopení toho, jak fungují sociální konstrukce a že ne každému musejí vyhovovat (všimněte si, že slovo "bábochlap" má negativní konotace - lidé nespadající do binárního dělení muž a žena to v ČR nemají jednoduché a nikdo je oficiálně neuznává). A to, že skoro každá kultura má to dělení jiné, ukazuje, že jde o společenský konsenzus, nikoliv přirozenou věc. Je to podobné, jako kdyby se Arab rozčiloval nad polyandrií nebo Inuit nad polygynií.
JN
"Jde o pochopení toho, jak fungují sociální konstrukce a že ne každému musejí vyhovovat."
S panem Dienstbierem se v názoru na fungování sociálních konstrukcí neshoduji, jeho způsob pochopení a důsledky, které z takovéhoto pochopení vyvozuje pro celou společnost, mi nevyhovují.
Vy s ním naopak jistě souhlasíte. Že mají lidé různé názory, to je normální. Problém nastává, když se jedna skupina rozhodne prosadit hluboké společenské změny bez ohledu na mínění ostatní společnosti, jen podle svých názorů, protože je považuje prostě za správné a prospěšné pro celou společnost. K tomu si ale nejprve musí přivlastnit pravdu.
Ptám se tedy, co vlastně pana Dienstbiera k této činnosti opravňuje, když sama píšete, že každá kultura má to dělení jiné a že jde o společenský konsenzus. Je ta věta míněna skutečně tak, že Vaším cílem je rozboření tohoto, podle Vás patrně škodlivého, společenského konsenzu? Je tedy konečným cílem skutečně všechny kultury zglobalizovat genderovou osvětou? (Obávám se, že to někde narazí na tuhý odpor a bude třeba použít násilí v rámci hesla "účel světí prostředky".)
Žádný společenský konsenzus, který by pana Dienstbiera opravňoval k tomu, co činí, zde totiž není. "Je to podobné, jako kdyby se Arab rozčiloval nad polyandrií nebo Inuit nad polygynií." Araby i Inuity bychom měli pochopitelně respektovat a nemůžeme jim vnucovat něco, co by bylo v příkrém rozporu s jejich kulturními zvyklostmi. Nebo ne? Máme je opravdu také zglobalizovat vývozem (tentokrát prozměnu) genderové osvěty? S vlastní kulturou si však bezpochyby levicoví progresivní intelektuálové mohou experimentovat jak chtějí a nikdo by proti tomu asi tedy neměl protestovat. Je to přece prosazování univerzálních lidských hodnot, které většinová společnost bohužel zatím ještě nechápe. (Arabové a Inuité mají ty "univerzální" hodnoty poněkud jiné.)
S panem Dienstbierem se v názoru na fungování sociálních konstrukcí neshoduji, jeho způsob pochopení a důsledky, které z takovéhoto pochopení vyvozuje pro celou společnost, mi nevyhovují.
Vy s ním naopak jistě souhlasíte. Že mají lidé různé názory, to je normální. Problém nastává, když se jedna skupina rozhodne prosadit hluboké společenské změny bez ohledu na mínění ostatní společnosti, jen podle svých názorů, protože je považuje prostě za správné a prospěšné pro celou společnost. K tomu si ale nejprve musí přivlastnit pravdu.
Ptám se tedy, co vlastně pana Dienstbiera k této činnosti opravňuje, když sama píšete, že každá kultura má to dělení jiné a že jde o společenský konsenzus. Je ta věta míněna skutečně tak, že Vaším cílem je rozboření tohoto, podle Vás patrně škodlivého, společenského konsenzu? Je tedy konečným cílem skutečně všechny kultury zglobalizovat genderovou osvětou? (Obávám se, že to někde narazí na tuhý odpor a bude třeba použít násilí v rámci hesla "účel světí prostředky".)
Žádný společenský konsenzus, který by pana Dienstbiera opravňoval k tomu, co činí, zde totiž není. "Je to podobné, jako kdyby se Arab rozčiloval nad polyandrií nebo Inuit nad polygynií." Araby i Inuity bychom měli pochopitelně respektovat a nemůžeme jim vnucovat něco, co by bylo v příkrém rozporu s jejich kulturními zvyklostmi. Nebo ne? Máme je opravdu také zglobalizovat vývozem (tentokrát prozměnu) genderové osvěty? S vlastní kulturou si však bezpochyby levicoví progresivní intelektuálové mohou experimentovat jak chtějí a nikdo by proti tomu asi tedy neměl protestovat. Je to přece prosazování univerzálních lidských hodnot, které většinová společnost bohužel zatím ještě nechápe. (Arabové a Inuité mají ty "univerzální" hodnoty poněkud jiné.)
MP
Tentokrát to Ivana Recmanová poněkud motá. To, oč jde Dienstbierovi a jeho družině je boj proti genderovým stereotypům, spojeným s genderovou rolí žen či mužů. Proto ty slabikáře, jedna moudrá hlavička kdysi odhalila, že "Máma má maso" vymezuje maminku jako osobu svázanou s kuchyní a upevňuje tudíž nežádoucí stereotyp, že "žena patří do kuchyně a maštale, někdy do postele".
Vzhledem k tomu, že bez stereotypů se genderové role nedají vymezit ( v tom má IR pravdu, co je to být ženou v té které společnosti neurčuje těch pár biologických rozdílů) a vzhledem k tomu, že kdo chce stereotyp bít, hůl si vždycky najde, v případě ideální naplnění této slabikáře čistící strategie by byla osoba, která by nevěděla, že je dívka.
V reálu se jen vyřadili učebnice němčiny, ve kterých byl u panáčka, jehož dolní část představoval lichoběžník, ze kterého vybíhaly dvě hůlky a hlavičku jako kolečko s obloučky kolem s čárami, které měly naznačovat dva culíky, nápis "Sie sieht seinen Bruder";naproti byl panáček, který neměl nad těmi hůlkami lichoběžník, šly mu hned od passu a byl u něj nápis: "Er sieht siene Schwester."
Ten lichoběžník byl prý příliš krátký a mohl by stvrzovat stereotyp ženy jako sexuálního objektu (to jsem si nevymyslel, na to přišla jedna paní docenta z té univerzity, co tam taky mají Konvičku).
Představu o více než dvou genderech asi opravdu nikdo v našem školství prosazovat nechce, ona má také smysl jen jako extrémní příklad sociální konstrukce genderu. Ani polyandrie, ani polygynie s tím opravdu nijak nesouvisí. A mimoto nevím, proč by právě polygynie měla Inuita jakkoliv překvapit.
Vzhledem k tomu, že bez stereotypů se genderové role nedají vymezit ( v tom má IR pravdu, co je to být ženou v té které společnosti neurčuje těch pár biologických rozdílů) a vzhledem k tomu, že kdo chce stereotyp bít, hůl si vždycky najde, v případě ideální naplnění této slabikáře čistící strategie by byla osoba, která by nevěděla, že je dívka.
V reálu se jen vyřadili učebnice němčiny, ve kterých byl u panáčka, jehož dolní část představoval lichoběžník, ze kterého vybíhaly dvě hůlky a hlavičku jako kolečko s obloučky kolem s čárami, které měly naznačovat dva culíky, nápis "Sie sieht seinen Bruder";naproti byl panáček, který neměl nad těmi hůlkami lichoběžník, šly mu hned od passu a byl u něj nápis: "Er sieht siene Schwester."
Ten lichoběžník byl prý příliš krátký a mohl by stvrzovat stereotyp ženy jako sexuálního objektu (to jsem si nevymyslel, na to přišla jedna paní docenta z té univerzity, co tam taky mají Konvičku).
Představu o více než dvou genderech asi opravdu nikdo v našem školství prosazovat nechce, ona má také smysl jen jako extrémní příklad sociální konstrukce genderu. Ani polyandrie, ani polygynie s tím opravdu nijak nesouvisí. A mimoto nevím, proč by právě polygynie měla Inuita jakkoliv překvapit.
JN
"Představu o více než dvou genderech asi opravdu nikdo v našem školství prosazovat nechce."
Nechvalte dne před večerem. Aniž bych k tomu zaujímal hodnotící stanovisko, upozorňuji na okolnosti při schvalování zákona o registrovaném partnerství. Myslím, že právě proto, aby tehdy byl průchodný, ocitla se v něm věta, která zakazuje takto registrovaným partnerům adoptovat dítě. Nyní je ta věta samozřejmě předmětem kritiky, neboť z hlediska registrovaných partnerů je diskriminační. (Neregistrovaní partneři, myslím, mohou jako jednotlivci teoreticky adoptovat jakékoliv dítě, nejen dítě svého partnera.)
Nechvalte dne před večerem. Aniž bych k tomu zaujímal hodnotící stanovisko, upozorňuji na okolnosti při schvalování zákona o registrovaném partnerství. Myslím, že právě proto, aby tehdy byl průchodný, ocitla se v něm věta, která zakazuje takto registrovaným partnerům adoptovat dítě. Nyní je ta věta samozřejmě předmětem kritiky, neboť z hlediska registrovaných partnerů je diskriminační. (Neregistrovaní partneři, myslím, mohou jako jednotlivci teoreticky adoptovat jakékoliv dítě, nejen dítě svého partnera.)
JN
August 27, 2015 v 20.36
Předchozím příspěvkem jen upozorňuji na obvyklý způsob lobbyingu - postupné změny požadavků.
MP
V tom případě jste zvolil špatný příklad. Autoři prvních návrhů pochopitelně tu větu nenavrhli. Pochopitelně, protože je homofóbní a diskriminující. Objevila se teprve jako kompromis s lidmi, kteří dělají z náboženství politiku, aby se uživili.
A pokud by se vyskytl nějaký třetí či desátý gender, bylo by na místě ho přijmout. Ono hysterické zakazování, právní diskriminace a jekot z kazatelen (světských i církevních) nic nezmění na tom, že tu jsou lidé s jinou sexuální orientací a že chtějí žít jako lidé. To nemá nic společného se salámovou taktikou. Zatím tu ale žádný třetí či další gender není, identifikujeme se v rámci těch dvou, které jsou obvyklé všude ve světě -- buď k jednomu , nebo druhému anebo k jejich kombinaci, např. transsexuál by nebyl trans- bez té základní polarity.
Samozřejmě i v rámci jedné kulturní situace mohou být ty identifikace radikálně různé. Jsem dopuštěním náhody heterosexuál, ale obávám se, že se správným machem toho sdílím asi tolik jako jsa Čech s hololebým "Nic než národem".
A pokud by se vyskytl nějaký třetí či desátý gender, bylo by na místě ho přijmout. Ono hysterické zakazování, právní diskriminace a jekot z kazatelen (světských i církevních) nic nezmění na tom, že tu jsou lidé s jinou sexuální orientací a že chtějí žít jako lidé. To nemá nic společného se salámovou taktikou. Zatím tu ale žádný třetí či další gender není, identifikujeme se v rámci těch dvou, které jsou obvyklé všude ve světě -- buď k jednomu , nebo druhému anebo k jejich kombinaci, např. transsexuál by nebyl trans- bez té základní polarity.
Samozřejmě i v rámci jedné kulturní situace mohou být ty identifikace radikálně různé. Jsem dopuštěním náhody heterosexuál, ale obávám se, že se správným machem toho sdílím asi tolik jako jsa Čech s hololebým "Nic než národem".
JN
August 28, 2015 v 0.27
Martinu Profantovi - "V tom případě jste zvolil špatný příklad."
Já: "...právě proto, aby tehdy byl průchodný, ocitla se v něm věta ..."
Vy: "Objevila se teprve jako kompromis ..."
Mě se zdá, že oba říkáme úplně to samé.
Vy: "Objevila se teprve jako kompromis ..."
Mě se zdá, že oba říkáme úplně to samé.
JN
August 28, 2015 v 8.11
Martinu Profantovi - Váš vztah k teorii genderu se mi zdá poněkud ambivalentní:
"Případem ideálního naplnění této slabikáře čistící strategie by byla osoba, která by nevěděla, že je dívka."
"A pokud by se vyskytl nějaký třetí či desátý gender, bylo by na místě ho přijmout. Ono hysterické zakazování, právní diskriminace a jekot ..."
"A pokud by se vyskytl nějaký třetí či desátý gender, bylo by na místě ho přijmout. Ono hysterické zakazování, právní diskriminace a jekot ..."
PŠ
Jeden můj kamarád říkával, že se cítí být lesbickou ženou v těle muže:)
JN
Je tedy politika prosazováním skupinových zájmů, nebo bojem za ideály a univerzální lidské hodnoty?
Pokud je politika bojem za ideály, je zřejmě nutno objektivně uznat, že v představě ideálu a ještě více v představě cesty k tomuto ideálu se můžeme lišit a patrně se také lišíme. K tomu, abychom rozhodli, čí ideál je ten správnější, nemáme žádné prostředky.
V nadvýrobě různých (někdy velmi kuriózních) ideálů se totiž tato doba liší od minulosti, kdy bylo v prostředí velmi omezené nabídky i poptávky po ideálech a žebříčcích hodnot přece jen snadnější dosáhnout shody a tím i potřebné soudržnosti ve společnosti.
V prostředí nadvýroby je naopak nutno uchylovat se k agresivní reklamě, podvědomé indoktrinaci zákazníků a k nekalým obchodním praktikám, abychom ten svůj automat na genderkávu do té školy protlačili. Protlačit Husáka nebo křesťanský kříž do každé třídy zdaleka tak namáhavé nebývalo. Dnes jsou k tomuto stejnému účelu však potřeba týmy vědců – sociologů, pedagogů, sexuologů, týmy aktivistů, týmy lobbistů a nakonec je třeba získat vliv na ty správné politiky, abyste si toho Husáka mohli do té třídy pověsit (genderovou osvětu zavést).
Pokud se někdo v takto atomizované společnosti rozhodne jít cestou autoritativního prohlášení svého ideálu za univerzálně platný pro celou společnost, aby prostě jen "usnadnil a urychlil dosažení pokroku a ideálního stavu" prospěšného (jak se domnívá) pro všechny, cestou autoritativního boření starých hodnot, které jsou s tímto ideálem v rozporu, je to cesta do pekel a matně to připomíná ničení historických památek v syrské Palmýře.
Žijeme na sudu střelného prachu a možná máme jen roli užitečných idiotů. Zapalovat doutnák je přece jen obtížná a riskantní práce, a tak tedy byla svěřena nám.
Pokud je politika bojem za ideály, je zřejmě nutno objektivně uznat, že v představě ideálu a ještě více v představě cesty k tomuto ideálu se můžeme lišit a patrně se také lišíme. K tomu, abychom rozhodli, čí ideál je ten správnější, nemáme žádné prostředky.
V nadvýrobě různých (někdy velmi kuriózních) ideálů se totiž tato doba liší od minulosti, kdy bylo v prostředí velmi omezené nabídky i poptávky po ideálech a žebříčcích hodnot přece jen snadnější dosáhnout shody a tím i potřebné soudržnosti ve společnosti.
V prostředí nadvýroby je naopak nutno uchylovat se k agresivní reklamě, podvědomé indoktrinaci zákazníků a k nekalým obchodním praktikám, abychom ten svůj automat na genderkávu do té školy protlačili. Protlačit Husáka nebo křesťanský kříž do každé třídy zdaleka tak namáhavé nebývalo. Dnes jsou k tomuto stejnému účelu však potřeba týmy vědců – sociologů, pedagogů, sexuologů, týmy aktivistů, týmy lobbistů a nakonec je třeba získat vliv na ty správné politiky, abyste si toho Husáka mohli do té třídy pověsit (genderovou osvětu zavést).
Pokud se někdo v takto atomizované společnosti rozhodne jít cestou autoritativního prohlášení svého ideálu za univerzálně platný pro celou společnost, aby prostě jen "usnadnil a urychlil dosažení pokroku a ideálního stavu" prospěšného (jak se domnívá) pro všechny, cestou autoritativního boření starých hodnot, které jsou s tímto ideálem v rozporu, je to cesta do pekel a matně to připomíná ničení historických památek v syrské Palmýře.
Žijeme na sudu střelného prachu a možná máme jen roli užitečných idiotů. Zapalovat doutnák je přece jen obtížná a riskantní práce, a tak tedy byla svěřena nám.
+ Další komentáře