V otevřených ekonomikách je běžné, že se na jejich vývoji podílí zahraniční kapitál. V časech nejistoty, ožívajících strachů z cizího vlivu a hledání nepřítele v tom či onom azimutu neuškodí si udělat jasnější představu, jak jsme na tom v České republice.

Běžně dostupné statistiky uvádějí objem zahraničního kapitálu, finance či oceněná majetková práva vložená do nějakého hospodářského subjektu. Přinášejí do ekonomiky volné finanční zdroje a měly by i moderní technologie a know how.

Zájmem investora může ale být i tzv. nepřátelské převzetí s úmyslem utlumit výrobu a obsazení trhu vlastními výrobky. Zahraniční investoři mají ve většině společností rozhodující vliv, tři čtvrtiny ze všech společností se smíšeným vlastnictvím jsou stoprocentně vlastněny ze zahraničí.

Česká republika patří v mezinárodním srovnání k předním zemím střední a východní Evropy z hlediska přílivu i zásoby přímých zahraničních investic. Jde o podniky dosahující významných tržeb a tedy i zisků a jsou motorem hospodářského růstu.

Proto je důležitým ukazatelem reinvestovaný zisk. A ten dlouhodobě roste: v roce 2000 představoval reinvestovaný zisk jen 7,5 % z celkové sumy zahraničních investic, dnes je to již kolem jedné třetiny.

Rozdíl mezi reinvestováním zahraničních investic (FDI — foreign direct investments) a odlivem dividend a úroků z České republiky má vliv na platební bilanci.

V devadesátých letech souvisela většina FDI do zemí střední a východní Evropy s velkou privatizací. Menší část představovaly investice na zelené louce, popřípadě investice do již existujících podniků se zahraniční účastí. Na příliv FDI mělo vliv také posilování investičních pobídek po roce 1998.

Počátkem jednadvacátého století činila suma FDI v České republice jeden bilion korun v účetních cenách, aktuálně se jejich stav blíží 2,5 bilionu. Z hlediska odvětví si největší podíl FDI udržuje peněžnictví a pojišťovnictví (finanční sektor je u nás prakticky celý vlastněn zahraničním kapitálem), pak nemovitosti a služby pro podniky. Následuje odvětví obchodu a výroba motorových vozidel.

Podíl zemí EU dosahuje 87 % (přes 2 biliony korun), zatímco USA pouhá 3 %. Dosud nejvíce investovalo v České republice Holandsko (27 %), dalším v pořadí jsou firmy z Německa (15 %) a Rakouska (13 %), a z Asie zejména Japonsko (1,1 %). Rusko zatím dosahuje podílu na celkových FDI jen 0,2 % — strašák skoupení naší země ruským kapitálem je tedy přinejmenším neadekvátní.

Jinak to vypadá s četností firem, které vlastnění zahraniční kapitál. Zde vede Rusko, jeho 7 miliard korun základního majetku v České republice připadá na 16 tisíc firem. Potvrzuje se, že Rusko zatím investovalo spíše do menších firem. Na druhém místě je sousední Slovensko s 10 tisíci firem, Německo rovněž se stejným počtem firem a Ukrajina s 9 tisíci.

Český export kapitálu je mnohem menší — v zahraničí máme zainvestováno kolem čtvrtiny bilionu korun (byť po vstupu do EU jeho objem roste). České firmy v zahraničí investují především v odvětvích finančního zprostředkování a nemovitostí, odbytové služby, a v poslední době i do energetiky a zpracovatelského průmyslu.

Z historických důvodů investuje Česku republika nejvíce na Slovensku (cca jednu třetinu), pak do Nizozemí, a následují další země — významné jsou kupříkladu akvizice ČEZ na Balkáně. Donedávna to byly i investice do daňového ráje na Kypru (podobně jsou nadále daňově výhodném Lichtenštejnsku, Lucembursku a podobně).

Pohyb kapitálu ze země do země je dnes standardem. Může pomáhat i škodit. V každém případě se časy uzavřených národních ekonomik nevrátí. Pokud někdo mluví o cizích investorech, neuškodí uvědomit si tyto základní věcné souvislosti.