Můžeme vyložit, jak dlouho trvá drobná legislativní změna. Horničtí odboráři v říjnu 2013 oslovili tehdejšího předsedu vlády Jiřího Rusnoka. Chtěli po něm, aby umožnil dřívější odchod do důchodu většímu počtu horníků.

Dnes ještě platí, že v padesáti pěti letech mohou do důchodu odcházet horníci, kteří začali pracovat v hornictví před 1. lednem 1993 a do konce roku 2008 zvládli odpracovat v podzemí buď 3300 směn v uhelných, nebo 2200 směn v uranových dolech.

Odboráři po Rusnokovi chtěli, aby daný počet směn mohl horník odpracovat, a na základě toho odejít do důchodu dříve, kdykoli po roce 1992. Věcně vzato šlo o výraz snahy snížit počet horníků, kteří by kvůli útlumu černouhelné těžby na Ostravsku skončili mezi nezaměstnanými. Takto je zachytí jiná část sociálního systému. Vzhledem k náročnosti práce v podzemí je taková vstřícnost státu na místě.

Návrh v duchu odborářských požadavků z října 2013 začne platit za pár týdnů. Nadto má ministryně práce a sociálních věcí za úkol předložit návrh, který v budoucnu rozšíří možnost odejít do dřívějšího důchodu na všechny horníky po odpracování určitého počtu směn v podzemí.

Na rozdíl od nařízení vlády bude muset jít o novelu zákona, takže můžeme tipovat, jak dlouho potrvá její schválení, když u nařízení vlády šlo o osmnáct měsíců.

Politika tu drobnými úpravami řeší sociální situaci několika tisíc lidí. Díky věcným politickým rozhodnutím vlády nebude čekat řadu horníků nezaměstnanost, ale důchod. Pomůže to jejich důstojnosti. Potěší to vládu, která nebude muset vysvětlovat nové nezaměstnané.

Důchody ovšem nejsou cesta, jak řešit strukturální problémy severních Čech a severní Moravy. I proto je dobře, že chce premiér Sobotka v obou regionech během letoška uspořádat výjezdní zasedání své vlády. Pokud se bude konat, premiér jistě představí alespoň některé návrhy řešení.

Oba kraje samozřejmě potřebují jasné rozhodnutí, pokud jde o další těžbu uhlí. Potřeba budou i sociální programy, které umožní přechod od hornictví k jiným typům výroby a služeb zvládnout snáze než Ostravsko, Žacléřsko nebo Kladensko na počátku devadesátých let.

Potřeba k tomu bude silná veřejná správa, která si zvládne uvědomit, že se mezi největší zaměstnavatele vedle železáren a chemiček dostávají úřady, školy a nemocnice. A která této své síly dokáže využít k modernizaci regionů, které spravuje.