Pražské Karlovo náměstí bylo příkladem neschopnosti Dopravních podniků nebo Ropidu vymýšlet názvy pro tramvajové zastávky. Na cestě od Štěpánské jste napřed přijeli na zastávku Karlovo náměstí, abyste pak po minutě či dvou další cesty směrem do Spálené dojeli do zastávky Karlovo náměstí. Vynalézavost úředníků je úžasná. Na jiných místech, např. u Národního divadla stejná kuriozita zůstává.

Občasná zastávka na dolním, severním konci Karlova náměstí se stala zastávkou stálou, a dostala název, nejprve Karlovo náměstí. Když to opakování názvu dvou po sobě následujících zastávek už bylo trapné, dostala název Odborů. Automatické paní čtoucí v tramvajích uklidňujícím hlasem názvy zastávek asi dali chybný text. Možná se sama nevyskytuje v těchto částech Prahy a nezná místní názvy. Četla Odboru, což zcela pozbylo smysl.

Název Odborů vydržel jen pár měsíců. Praha 2 rozhodla o novém názvu. Změna vyvolala na sociálních sítích ostrou diskusi. Samosprávná městská část se starostkou za ODS v koalicí s TOP09 a třetím programově nejasným a neprůhledným subjektem nemohla vystát v názvu odbory. Je to poltický klan, který celostátně a ve většině regionů a obcí pro svou skandální vládu pohořel. Jejich rozhodnutí bylo politickou demonstrací přítomnosti, která se stává neviditelnou.

Odbory jako atribut demokracie

Za minulého režimu se často uplatňovaly názvy obcí, ulic, náměstí, nádraží, a zastávek s politickým obsahem. Kromě nechutného vstupování ideologie do prostor, kde nemusela být přítomna, to komplikovalo orientaci. Když jste dojeli metrem C do stanice Gottwaldova, jen člověk zdomácnělý v Praze věděl, že je u Vyšehradu, o dvě stanice dál na Mládežnické pouze znalec místních poměrů věděl, že je v té horní části Nuslí, která se tradičně jmenuje Pankrác. Měli jsme všude ulice Stalinovy (jedna v Praze až do konce režimu, i když už ne na Vinohradech), Leninovy, Gottwaldovy, Sovětské armády, Míru, Předvoje.

Pro první polistopadové měsíce byl charakteristický návrat k normálním názvům. Když dnes přijíždíte na donedávna ještě konečnou metra A, nevystupujete jako kdysi ve stanici Říjnové revoluce, ale v Dejvické. Náměstí nahoře je ovšem pro změnu Vítězné, jenže pro všechny Pražany je to Kulaťák. Jaká úleva, že už nejezdíme do Primátora Vacka, Budovatelů a Družby, ale docela jednoduše do Roztyl, Chodova a Opatova.