Tisíce lidí se mohou ocitnout na ulici kvůli doplatku na bydlení
Jaroslav BicanOd prvního května musí obce vyjádřit souhlas či nesouhlas s vyplacením doplatku na bydlení u každého jednotlivého žadatele. Nikdo neví, jak se obce zachovají. Několik tisíc lidí může skončit na ulici.
Od prvního května je nutnou podmínkou výplaty doplatku na bydlení obyvatelům ubytoven, kteří na něj mají nárok, souhlas dané obce. Obce a města u každého jednotlivého žadatele musí vyjádřit souhlas či nesouhlas s poskytnutím doplatku. Toto ustanovení je součástí novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. „Hrozí, že pokud by pětina všech obyvatel ubytoven nedostala vyplacen doplatek na bydlení, na ulici se od června ocitne tisíc dětí a jejich rodin,“ uvedl Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení.
V zákoně nejsou uvedena přesná kritéria, na základě kterých obce mohou souhlas poskytnout či odmítnout. Tato pravomoc přísluší radě obce, ale vyhradit si ji může také zastupitelstvo. Obec je však vázaná tím, že své rozhodnutí musí odůvodnit.
V dopise, který všem starostům a starostkám rozeslala ministryně Michaela Marksová-Tominová, se uvádí: „V zákoně o pomoci v hmotné nouzi nejsou určena žádná kritéria, podle kterých mají obce určit, zda souhlas udělí či nikoliv a vzhledem k této nedostatečné zákonné úpravě je třeba především zdůraznit zásadu, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly.“
Otázka je, jak zajistit, aby rozdíly nevznikaly, když obce mohou postupovat dosti odlišně. Přezkum souhlasu obce bude probíhat v rámci přezkumu vlastního rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení, tedy krajským úřadem.
Obce navíc často ještě nemají zcela jasno, jak budou postupovat. Tisková mluvčí Magistrátu města Frýdek-Místek Jana Matějíková pro Deník Referendum uvedla: „V této chvíli vám nemohu ještě nic sdělit. Nemáme k tomu dostatek informací. Vedení města spolu s příslušnými odbory jedná, jak se k celé věci postavíme.“
V současné době nikdo neví, jak se obce zachovají, a nejde jen o to, zda s doplatkem na bydlení vyjádří souhlas či nesouhlas. Pokud obce neposkytnou svá závazná stanoviska Úřadu práce České republiky bezodkladně, hrozí, že žadatelům, kterým bude doplatek přiznán, nedorazí peníze včas a oni tak přijdou o své ubytování.
„Řada obcí může nové podmínky využít k tomu, aby se lidí z ubytoven na svém území zbavila. To však může vést k tomu, že se přesunou do obcí, kde budou mít ubytovny s volnými místy, načež i tam může nastat situace, že obci s přeplněnou ubytovnou dojde trpělivost a následující měsíc souhlas s doplatkem na bydlení žadatelům nevydají, takže na ulici skončí další lidé,“ upozorňuje Štěpán Ripka.
Obce mají sice vystěhovaným obyvatelům zajistit adekvátní ubytování, ale v praxi podle odborníků na bydlení spíše sáhnou k jednorázové pomoci, kterou mohou vyplatit, pokud takové ubytování nemají k dispozici.
Potřebná novela s problematickým souhlasem obce
Michaela Marksová-Tominová se ve svém dopise snaží starosty a starostky upozornit na dopady, které neudělení souhlasu s doplatkem bydlení může mít. Podle ministryně je nutné si uvědomit, že pokud obec souhlas s poskytnutím doplatku na bydlení neudělí, pak reálně hrozí, že se na jejím území budou zdržovat osoby bez přístřeší. „Je zřejmé, že neposkytnutím souhlasu nedojde k vyřešení sociální situace osob bydlících v konkrétní ubytovně, ale jejich problém se přesune na jiné místo v obci, případně do jiné obce…“
Souhlas obce s doplatkem na bydlení však tvoří pouze malou část novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ta přichází v první řadě s tím, že majitelé ubytoven nebudou pobírat nájemné podle počtu ubytovaných, ale na velikost obývané plochy.
Souhlasem obce je tak v tomto případě narušován výkon státu, který by měl ke všem občanům přistupovat rovným způsobem. Na obce je tak přenášeno něco, co má být v působnosti státní správy. Obce tak sice získávají nástroj pro boj s ubytovnami, ale zároveň dané úprava může vést k diskriminaci jednotlivých občanů.
Taktně se totiž přechází skutečnost, že proti vůli místních občanů tyto mafie nastěhovaly do malých obcí značná množství N-SS, čímž místním udělaly ze života peklo. Nečetl jsem nikde ani řádku o tom, že tito místní občané, kteří se tak jednoznačně a prokazatelně stali v ve svých bydlištích utlačovanými, by se objevili v objektivu ombudsmanky, či někoho z aktivistů.
Obcí se nikdo neptal, prostě přijel mafián, nastěhoval a odjel. Tak jim a vlastně všem místním občanům vznikly náklady a problémy, které jim nikdo nekompenzoval a zatím nekompenzuje. Nikomu nevadilo, že velká města, v kterých se mohli N-SS rozptýlit, se jich takto zbavovaly. Nebo ano? Nepamatuji se na zdejší nějaký protest.
Teď ale, když se má celá pokřivená situace trochu narovnat, už se najednou aktivisté, paní ombudsmanka a pan Dienstbier zasazují vehementně o zachování tohoto špatného stavu.
Takže alespoň víme, kdo je pro zachování vyloučených ghet, kdo segregačně neuzná nárok na lidská práva místním obyvatelům a upírá obcím právo vést samosprávu.
Vše v naprostém souladu s byznysem ubytovacích mafií. Které asi, dle ombudsmanky, Dienstbiera, některých aktivistů a autora článku neexistují, neboť o nich není ani zmínka.
A to je to opravdové neštěstí. Pro N-SS i jejich sousedy.
Pan Ševčík asi trpí nějakými hrůznými zážitky ze spolunažívání s Romy, což je mi líto. Léta jsem byl s nimi vězněn, seděli většinou za příživu, výtržnictví, bagatelní krádeže, ublížení na zdraví a rvačky, a mé zkušenosti s nimi jsou celkově lepší než zkušenosti s vězněnými s gádži. A bývala Romů až třetina vězeňské populace…
Smyslem schváleného dodatku navrženého poslancem Stanjury (ODS) je umožnit zastupitelstvu a jeho radě v obci, aby zablokovaly přiznání sociální dávky „doplatek na bydlení“ chudým (například romským) rodinám, když se jim třeba zazdá, že utlačují Lukáše Kohouta, DSSS a jiné „místní“ obyvatele. Ty rodiny pak půjdou asi na ulici nebo pod most.
Jinak, bez toho Stanjurova dodatku, se novela snaží odstranit či aspoň zmírnit lichvu, parazitující na anticiganismu („cikány tady nechceme“). Lex Stanjura je ovšem součástí jiných krajněpravicových postupů a návrhů jako je lex Řápková, návrhy na „domovské právo“ a cesta postrkem do domovské obce apod., zákonný zákaz osvojování dětí těmi homosexuály, kteří uzavřeli registrované partnerství. Ty by Ústavní soud jistě zrušil, kdyby o nich rozhodoval. To ale trvá i pár let.