V našem městečku jsem se zúčastnil jedné noční služby městské policie, kterou jsme tu nedávno založili. Noc z pátku na sobotu bývá nejtěžší, zvláště za pěkného, teplého počasí. A to zrovna bylo. Už při setmění se v zákoutích náměstí houfovaly skupinky mladých lidí, z mého pohledu dětí. Družně si rozprávěly a popíjely různé nápoje.

Základním nápojem je u nás pivo, ale pijí se i různé alkoholické koktejly, například Metaxa s kolou. Že málokterá láhev obsahuje jen to, čeho je z obchodu nositelem, jsme poznali asi po hodině až hodině a půl, kdy pohyby dětí, gesta i jejich mluva byly rozmáchlé, exaltované a jejich jinak bledé tváře zaléval ruměnec. Když viděly naši hlídku, pudilo je to k výkopům do prázdna, k trhavému vytrčování rukou, k různým poskokům a krhání v obličeji.

Diskotéka ve vinárně na náměstí otevřela ve dvaadvacet, a tam se, některé už trochu vrávoravě vhrnuly. (Ty děti.) Na místě houfování zbyly po nich odpadky, spoustu lahví od piva, většinou Staropramenu. Pak zavládl v ulicích takový klid, jako by tu ani nebylo jiných obyvatel. Pouze občas vyšel někdo z hospody ještě v montérkách, jak se po páteční šichtě stavil na pár piv. Otevřený bar pod náměstím zel prázdnotou, rušnější byla pouze dolní část města, kam se sjížděli návštěvníci druhé diskotéky v restauraci u bazénu.

Mladí se scházejí také pod šibeničním vrchem, kde bylo zaparkováno několik aut, v nichž se podle kymácení vozů odehrávaly spíše milostné akty, no kéž by jim to vydrželo celou noc, děl nejzkušenější z našich strážníků, protože kdo se miluje, neláme křížek ani stromky, které zbožní lidé zasadili vedle litinových božích muk.