Už druhý týden nás česká média zásobují zprávami o eskapádách dánských pubescentů, kteří se nechali za tisícovku zverbovat v rámci „posilování mezinárodních vztahů" dánskou agenturou Rejsemægleren a jejího českého protějšku, agenturou Andel3w, aby si v naší metropoli namísto prohlížení Karlova mostu ničili zdraví, pověst a ruinovali účty svých rodičů, kteří musí platit kauce, např. za zničený nábytek v hotelích. Věc se dostala dokonce až do agendy dánského velvyslanectví a vyvolává pocit trapnosti. Většina mediálních zpráv líčí mladé Dány jako hordu nevycválaných a nezvladatelných výrostků, kteří jsouce zřejmě prvně mimo domov a dozor rodičů, ničí pod vlivem promile alkoholu v krvi, na co přijdou a ještě se u toho stihnou vzájemně pobodat, případně napadnout zasahující policisty.

Na celé „kauze“ mě ale ani tak nezaráží fakt, že dánská mládež není schopná díky přemíře zkonzumovaného alkoholu ovládnout své animální pudy (člověk v patnácti, šestnácti letech, omámen svobodou, kterou alkohol nabízí, dokáže leccos a nemusí být zrovna Dán), nýbrž to, že v civilizované evropské zemi (myšlena Česká republika), která zákonem prosadila zákaz prodeje alkoholu lidem mladším 18 let, je vůbec možné (a že beztrestně, je asi zbytečné dodávat) organizovat podobné zájezdy, kde alkohol pro nezletilé teče proudem.