Je sobotní poledne a před malou železniční zastávkou Věžná se pomalu schází asi dvacet lidí. Plánují společně vyrazit na pochod proti úložišti jaderného odpadu. Právě jejich lokalita, nazvaná podle místního vrchu Kraví hora, je jednou ze zkoumaných oblastí, kde by v budoucnu mohlo stát hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Takových míst je v celé České republice celkem sedm — a podobné protesty se konají v každém z nich. Všude se organizace ujímají místní spolky. Zde se jedná o iniciativy nazvané Nechceme úložiště Kraví hora, Bystřice bez radiace a Dejmalka.

Krátce před půl jednou se skupinka nesoucí žluté vesty s nápisem Nechceme úložiště dává do pohybu. První zastávkou je nedaleký areál Skalka, který se v případě vybudování hlubinného úložiště stane meziskladem. Povolení stavět zde má ČEZ už od roku 2001, takže začít přetvářet areál ve sklad může v podstatě kdykoliv.

Během cesty se k nim přidávají další lidé, všichni se znají, působí jako kamarádi na společném výletě. U Skalky už čekají novináři, kteří se přišli podívat na oficiální zahájení pochodu. Na místo dorazil i brněnský náměstek primátora Martin Ander, který nad celou akcí převzal záštitu.

„Všechny aktivity týkající se této oblasti, například těžba uranu nebo právě plánované rozvojové akce jako trvalé hlubinné úložiště jaderného odpadu, se odvíjejí v povodí řeky Svratky. Při jakékoliv havárii by veškeré znečištění teklo směrem do Brněnské přehrady. Je tedy nutné, aby se Brno o zdejší situaci zajímalo,“ okomentoval svou účast Ander.

Ander je zelený a nezapře svou minulost aktivisty. Vysvětluje, že je nezodpovědné produkovat takové množství jaderného odpadu, se kterým nikdo neumí nakládat. „Namístě je hledat řešení pro celou Evropu. Pokud hledáme nějaké stabilní a bezpečné řešení, bude to vyžadovat extrémní finanční částky,“ uvědomuje si Ander.

„Některé části Evropy navíc nejsou pro hledání úložiště vhodné. Například Česká republika je hustě osídlená oproti jiným zemím. Zde se těžko bude hledat bezpečné místo, kde by v okruhu několika desítek kilometrů nikdo nebydlel,“ nadhodil úvahu, ze které by asi ve Skandinávii radost neměli.

Po novinářském kolečku se ke slovu dostává neformální vedoucí skupinky, předsedkyně Strany zelených v Tišnově Zdeňka Dohnálková. Ostatním vysvětluje svůj postoj k nakládání s jaderným odpadem. Trvalá úložiště by se podle ní vůbec budovat neměla. „Jak nedávno vyhodnotily dánské studie, daleko vhodnější metodou uchovávání jaderného odpadu je předávané správcovství,“ vysvětluje.

Metoda předávaného správcovství spočívá v tom, že odpady se zakonzervují takovým způsobem, aby byly po několika desetiletích přebalitelné do nových obalů. Pokud budou vyvinuty nové technologie jejich zpracování, může se odpad zužitkovat. Jako by si Dánové vzalil k srdci slova písně Jana Wericha: „Víte, co je zapotřebí nápadů, jak se zbavit nukleárních odpadů...“

To už se ale zhruba třicítka lidí dává do chůze. Cílem je Kraví hora, místo plánovaného úložiště. Zde se mají potkat s druhou skupinou, která vyrazila z Drahonína. Sdílejí obavy, nejvíce z rizika havárie, která by měla fatální dopady na celou krajinu.

Místní mluví také o hrozbě teroristického útoku nebo zneužití plutonia uloženého pod zemí. „K výrobě jaderné bomby stačí pouhých šest kilo plutonia. Tady na tom místě by ho mělo být několik tun,“ vysvětluje člen tišnovské organizace Strany zelených Pavel Brzobohatý.

Mimo lidskou představivost leží doba tří set tisíc let, po kterou je jaderný odpad pro vše živé nebezpečný. Je to doba delší než existence našeho biologického druhu. Nedávno zesnulý německý sociolog Ulrich Beck v knize Riziková společnost klade otázku, jakou varovnou značku umístit před úložiště, aby i lidé za tak dlouhou dobu věděli o nebezpečí místa.

Průvodu se účastní bývalý poslanec,senátor a starosta Bystřice nad Pernštejnem Josef Novotný. Lidem v průvodu rozšafně vypráví příběhy o minulosti zdejší oblasti. Lesy obklopující Kraví horu jsou silně poznamenány dlouholetou těžbou uranu. Několik míst je oblepeno páskami, jelikož zde hrozí nebezpečí propadu.

„Tady se nacházíme na místě, kde ústí staré důlní šachty, které zde dělali ještě Sověti v padesátých letech. Správa úložišt radioaktivního odpadu tvrdí, že se v tomto místě nachází ojedinělé území nedotčené těžbou. Přitom část úložiště by byla v dobývacím prostoru Olší-Drahonín. Tyto podzemní chodby jsou potencionální nebezpečí, protože přes ně se můžou nebezpečné látky dostávat do okolních řek. Pokud by se tak stalo, museli by se místní hromadně vystěhovat,“ vypravuje Novotný. Jeho monolog přeruší pouze zbloudilý srnec. Vystrašen množstvím lidí zmizí v dáli.

Po necelé hodině vystřídá příjemný lesní příkrov hlavní silnice. Ocitáme se nedaleko obce Střítěž, jsme již pár kroků od cíle. Míjíme střítežský vodojem, kde by měl být v budoucnu servisní vstup do úložiště. O sto metrů výš stojí autobusová zastávka, kde se obě skupiny setkávají.

Dohromady je jich zhruba sto dvacet. Mají sebou transparenty s nápisy jako Neměňte nám bydliště na jaderné smetiště nebo Raději chcem dětská hřiště než budovat úložiště.

K protestujícím promlouvá organizátor akce Martin Schenk. „Hlubinné úložiště by bylo z obou stran poddolováno. Je navíc v těsné blízkosti řek Nedvědice a Olší. Podle státního podniku pro jadernou bezpečnost je toto kritériem, aby zde úložiště nebylo. Správa úložišť radioaktivního odpadu se tím neřídí, podle nich se díky dnešní technologii dá s podobnými problémy vypořádat.“

Ve svém projevu kritizuje i přístup státu, který nedává okolním obcím možnost se vyjádřit. Dále pak absenci kritérií, podle kterých se lokalita bude vybírat. Stát by podle něj měl proces hledání úložiště ukončit do té doby, dokud nestanoví jasná pravidla výběru finálního místa.

Po jeho projevu mají protestující před sebou poslední cestu, tentokrát k myslivecké chatě v Drahoníně. Zde začíná skoro hodinová diskuse všech účastníků s organizátory akce. Místní nejvíce zajímá, co bude dál a jak mohou pomoct. Společně pak slibují, že se budou pokoušet informovat lidi ve svém bezprostředním okolí. Po hodině debata končí. Střídá ji bujaré veselí a koncert místního hudebníka.

Organizátoři září, prozatím jen štěstím: „Přišlo daleko více lidí, než jsme čekali. Hlavně nás přijeli podpořit obyvatelé Brna a Tišnova, čehož si ceníme,“ řekl Martin Schenk. Zklamala ho neúčast zástupců obcí, které se nachází v těsné blízkosti plánovaného úložiště.

Podobné akce se konaly současně na sedmi místech, prosadit trvalé úložiště nebude mít stát snadné nikde. A možná se mu to nakonec ani nepodaří a přikloní se k metodě předávaného správcovství.

Tak se ostatně spontánně s vysoce radioaktivními jadernými odpady prozatím zachází prakticky všude. Trvalé úložiště se zatím na celém světě buduje jedno jediné, ve finském Onkalo. Americké plány na výstavbu úložiště v Yucca Mountain jsou už několik let u ledu.