Ve středu odsratovala celoevropská petiční akce, která umožní občanům vyjádřit svůj nesouhlas se státní finanční podporou jaderné energetice. Petice má formu dopisu s názvem Řekněte ne státní podpoře jaderné energetice, který lidé mohou zasílat evropským komisařům.

Petice je reakcí na přípravu evropské směrnice, která by měla umožnit členským státům finančně podporovat výstavbu nových jaderných elektráren. Vytvoření zásad pro tuto podporu iniciovala Velká Británie. Proti návrhu se zatím jednoznačně postavily Německo, Rakousko a Dánsko. Česká republika myšlenku o státní podpoře jaderným elektrárnám schvaluje.

„Jádro není levným způsobem výroby energie, jak se nám snažila jaderná lobby léta namluvit. Pravda nyní vyšla jasně najevo. Bez státní podpory se neobejdou ani jaderné elektrárny jako takové, ale zřejmě ani jejich likvidace a řešení jaderného odpadu. Na vše bude ze své kapsy s vysokou pravděpodobností přispívat každý z nás,“ uvedla Machová Wittingerová ze sdružení Jihočeské matky.

Připomněla také, že jaderná energetika využívá různých zvýhodnění dlouhodobě a není schopná v tržním prostředí samostatně fungovat. „Obnovitelné zdroje se však bez podpory již brzy zcela obejdou. Otázku, zda na tuto nefér situaci chceme či nechceme přistoupit, by si měli před nadcházejícími volbami položit voliči i politici,“ dodala Wittingerová.

Podle Pavla Vlčka z Občanské iniciativy pro ochranu životního prostředí by měla být státní podpora podle pravidel evropského společenství odůvodněna obecným zájmem a přínosem. Vlček si dle svých slov neumí představit, že by se toto pravidlo mělo týkat jaderné energetiky, jejíž využívání s sebou nese rizika havárií, rozsáhlé ekologické škody spojené s těžbou a zpracováním uranové rudy či nevyřešený problém nebezpečného radioaktivního odpadu.

Pracovní dokument Paper of the Commission Services containing draft guidelines on environmental and energy aid for 2014 — 2020 navrhuje, aby jednotlivé členské státy mohly poskytovat přímou finanční podporu jaderné energetice.

Podpora by se mohla vztahovat nejen na jaderné elektrárny, ale také na procesy nakládání s jaderným odpadem a likvidaci jaderných elektráren po ukončení jejich provozu. Směrnice bude ještě před jejím schválením předložena veřejnosti k připomínkování.

K navrhované směrnici se staví kriticky nejen některé státy, ale i řada odborníků a ekologických organizací. Poukazují například na to, že přímá státní podpora je určena především pro rozvíjející se odvětví, jako například obnovitelné zdroje. Jadernou energetiku, kterou lidstvo využívá přes půl století, lze za rozvíjející se odvětví považovat jen stěží.

Upozorňují také na to, že podpora jaderné energetiky bude bránit rozvoji malých, decentralizovaných zdrojů a tzv. chytrých sítí a povede tak ke konzervaci energetiky na úrovni minulého století. Zvýhodněny navíc budou velké energetické společnosti.

Rozvoj a podpora jaderné energetiky přitom podle ekologických organizací nepovede k výraznému snížení emisí skleníkových plynů. „Trojnásobný nárůst výkonu stávajících jaderných elektráren by dle Mezinárodní energetické agentury znamenal snížení emisí v energetickém sektoru o pouhých šest procent. Efektivnější je investovat do úspor energií, které by k řešení klimatických změn přispěly šestatřiceti procenty, či do rozvoje obnovitelných zdrojů, jejichž příspěvek činí jednadvacet procent,“ uvedly ekologické organizace.

Česká republika, navzdory těmto faktům, o přímou státní finanční podporu pro nové jaderné elektrárny usiluje. V souvislosti s plánovanou výstavbou nových jaderných bloků v Temelíně již podniká přípravné kroky, aby ČEZ mohl získat státní garanci pevných výkupních cen pro elektřinu z nových jaderných bloků.

Vývoj trhu s elektřinou je přitom v následujících dekádách obtížně předvídatelný a není ani jasné, kolik by nové jaderné bloky stály. Nelze tedy přesně určit, kolik a jak dlouho by musel český spotřebitel za podporu jádra zaplatit. Mohlo by však se jednat o desítky let podpory, přičemž nejčernější scénáře hovoří o částce okolo jednoho a půl biliónu korun.