Jaderná energetika a snahy o totalitarismus
Petr UhlPetr Uhl shrnuje mezníky ve vývoji jaderné energetiky na našem území. Její propagace je spojena se šířením národovectví. Stoupenci jaderné energetiky také jen neradi připouštějí rozvoj alternativních energetických zdrojů.
V roce 1963 jsem na pražské technice vystudoval strojní inženýrství. Mám stále v paměti, s jakým zájmem, ne-li nadšením, jsem v prvních ročnících fakulty studoval tlustá skripta „Fyzika hmoty a záření“, doplňující učebnici fyziky o nejnovější poznatky ze 40. a 50. let. Lidstvu a naší generaci se tehdy otevíraly nové, dříve netušené perspektivy, nejen energetické, ale obecně civilizační.
Jako poučený laik jsem vývoj jaderné energetiky v dalších letech sledoval. Výrazným mezníkem v mém postoji k jádru se stal dokument Charty 77 O bezpečnosti provozu jaderných elektráren, který jeho mluvčí — byli to tehdy Václav Havel a Ladislav Hejdánek (třetí mluvčí Charty Jaroslav Šabata byl ve vazbě) vydali 27. listopadu 1978. Byl to 22. dokument Charty.
Mluvčí tím zahájili nový způsob vydávání chartovních dokumentů — vydaný text byl pouze podkladem k diskusi, východiskem k ní. Mluvčí si v tomto dokumentu jen postěžovali, že bezpečnost provozu jaderných elektráren je téma, které je „v Československu naprosto nedostatečně diskutováno, podobně jako ekologické problémy vůbec“.
Později Charta 77 u odborných dokumentů jména aspoň některých autorů zveřejňovala, avšak tehdy dokument vypracovali ještě autoři anonymní. Byli to odborníci z oblasti jaderné energetiky. Podle mých vzpomínek se na jeho redakci podílel Petr Jankovec z plzeňské Škodovky spolu s lidmi, kteří měli zkušenosti z provozu pokusného reaktoru v Plzni, dvou reaktorů v Řeži u Prahy a tehdy jediné čs. jaderné elektrárny A 1 v Jaslovských Bohunicích u Trnavy.
Elektrárna A-1 byla od začátku poruchová. V lednu 1976 a v únoru 1977 se tam staly dvě havárie, při první se udusili v oxidu uhličitém dva pracovníci a druhá byla označena 4. stupněm na sedmibodové škále nehod. Postupně byla od roku 1979 A-1 likvidována, ale začátkem 80. let tam byly uvedeny do provozu dva reaktory typu VVER jako V 1. Ty byly odstaveny v letech 2006 a 2008, odstavení bylo podmínkou vstupu Slovenska do Evropské unie.
Na počátku roku 2009 však slovenská vláda schválila opětovné dočasné spuštění V 1 v souvislosti se zastavením dodávek zemního plynu z Ruska, ale Evropská komise varovala, že obnovením provozu V1 by Slovensko porušilo evropské právo.
Postavení České republiky v EU bylo začátkem 21. století výrazně lepší než Slovenska, které soustavně pomlouvala Praha i Washington. I to zřejmě přispělo k tolerování jaderné elektrárny v Temelíně, vůči níž byly při vstupu ČR do EU výhrady. Temelín a také slovinské Krško ušly osudu Jaslovských Bohunic, bulharské Kozoduje a litevské Ignaliny, které byly při rozšiřování EU postupně likvidovány.
Co je mi však proti srsti, je představa, že by tu elektrárnu měl stavět ČEZ a že by ji měl stavět se státní podporou, nebo s garancí budoucích cen elektřiny... . Když už nám ta firma účtuje evropské ceny elektřiny, s odkazem na zákon, který určuje, že se jejich cenotvorba odvíjí od cen na evropské burze, (a tedy bez ohledu na tuzemské cenové hladiny jiných komodit), člověk se jen diví, proč se na podobné celoevropské burze neurčuje také jeho mzda. Za takových podmínek pak rozhodně nemám chuť té firmě ještě (oklikou přes stát) sponzorovat jejich další rozvoj dotacemi, nebo garantovat nějaké budoucí vyšší ceny.